„Toto je sir Henry Baskerville,“ řekl doktor Mortimer.
„Tak jest,“ řekl sir Henry, „a co tomu řeknete, pane Sherlocku Holmesi, že bych k vám byl přišel z vlastní iniciativy, i kdyby zde můj přítel nebyl navrhl, abychom vás dnes dopoledne navštívili? Vím o vás, že luštíte záhady všeho druhu – a já jsem dnes ráno dostal hádanku, jejíž luštění si patrně vyžádá víc času a snad i důvtipu, než mohu vynaložit.“
„Račte se posadit, sire Henry. Chcete tím říci, že jste po příjezdu do Londýna zažil něco mimořádného?“
„Není to nic významného, pane Holmesi, a je velmi pravděpodobné, že jde o pouhý žert. Dostal jsem dnes ráno tento dopis – můžeme-li to ovšem vůbec nazvat dopisem.“
Položil na stůl obálku a my všichni jsme se nad ni sklonili. Byla to obyčejná laciná obálka našedivělé barvy. Adresa: Sir Henry Baskerville, Hotel Northumberland , byla napsána neumělými tiskacími písmeny; poštovní razítko ukazovalo, že dopis byl podán v oblasti Charing Cross, a to včerejšího večera.
„Kdo věděl, že se ubytujete v hotelu Northumberland?“ otázal se Holmes a podíval se napjatě na našeho návštěvníka.
„Nikdo to nemohl vědět. Rozhodl jsem se teprve na nádraží, když jsem se setkal s doktorem Mortimerem.“
„Ale doktor Mortimer nepochybně v hotelu již bydlel?“
„Nikoliv, přenocoval jsem u známých,“ řekl doktor. „Nic nenasvědčovalo tomu, že si zvolíme právě tento hotel.“
„Hm! Zdá se, že někdo má veliký zájem o to, co děláte.“ Sherlock Holmes vytáhl z obálky půlarch kancelářského papíru dvakrát přeložený. Rozložil list na stole. List obsahoval jedinou větu, sestavenou z nalepených kousků potištěného papíru. Text zněclass="underline" je-li vám drahý váš život a Nechcete-li přijít o rozum, vyhýbejte se blatům . Jedině slovo blatům bylo psáno inkoustem a tiskacími písmeny.
„A tak mi, pane Holmesi,“ řekl sir Henry Baskerville, „laskavě povězte, co u sta hromů tento dopis znamená a kdo se to tak velmi zajímá o mé záležitosti.“
„Co tomu říkáte, doktore Mortimere? Musíte připustit, že alespoň na tomto dopise není nic nadpřirozeného, není-liž pravda?“
„Připouštím to, ale je docela možné, že dopis pochází od někoho, kdo je přesvědčen, že jde o záležitost nadpřirozenou.“
„O jakou záležitost?“ zeptal se sir Henry zostra. „Mám dojem, že vy, pánové, všichni víte o mých věcech víc než já sám.“
„Slibuji vám, sire Henry,“ řekl Sherlock Holmes, „že budete sdílet všechny naše vědomosti, než opustíte tuto místnost. Zatím se však s vaším dovolením omezíme na tento velezajímavý dokument, jenž musel být sestaven a dán na poštu včera večer. Máte včerejší Timesy , Watsone?“
„Jsou tamhle v koutě.“
„Směl bych vás obtěžovat, abyste si je vzal k ruce? Prosím vás o vnitřní stránku – s úvodníkem.“ Podíval se letmo na redakční článek a pak jezdil pohledem po sloupcích nahoru dolů. „Znamenitá stať o obchodní politice otevřených dveří. Dovolte, abych vám z ní kousek přečetclass="underline" ‚Je možné, že vám někdo bude tak dlouho vnucovat svůj názor, až uvěříte, že právě váš průmysl bude vzkvétat za valem ochranného cla, zdravý rozum však jasně říká, že takovéto opatření bude mít průběhem doby účinek naprosto opačný. Ochranné clo říká našim zámořským obchodním partnerům jinými slovy, ale velmi zřetelně: vyhýbejte se Velké Británii! V tom případě arci můžeme snadno přijít o dosavadní pozice na mezinárodních trzích a naše životní úroveň bude klesat zároveň s poklesem importu. Nechcete-li, aby věci došly tak daleko, jsou-li perspektivy ochranářské politiky tak chmurné, je-li, jak vidíme, ochranné clo ve skutečnosti tak nebezpečné, musíme vládě důrazně připomenout, že jde o experiment příliš nebezpečný a příliš drahý.’ Co tomu říkáte, Watsone?“ zvolal triumfálně Holmes a mnul si vítězoslavně ruce. „Nemyslíte, že je to obdivuhodné stanovisko?“
Doktor Mortimer se podíval na Sherlocka Holmese s odborným zájmem a sir Henry Baskerville na mne tázavě upřel své tmavé oči.
„Nevyznám se mnoho v otázkách celní politiky a podobných věcí,“ řekl, „ale mám dojem, že jsme trochu odbočili od stopy, jakou představuje tento dopis.“
„Naopak,“ řekl Sherlock Holmes, „naopak, sire Henry, jsme přesně a dokonale na stopě. Zde Watson zná mé metody lépe než vy, ale obávám se, že ani on plně nepochopil význam odstavce, který jsem přečetl.“
„Ne, musím se přiznat, že nevidím žádnou spojitost.“
„A přece, můj milý Watsone, spojitost je velmi těsná, daná tím, že jedno bylo vzato z druhého. ,je-li’, ,vám’, ,váš’, ,život’, ‚rozum’, ,drahý’, ,vyhýbejte se’. Nevidíte, odkud ta slova byla vzata?“
„U sta hromů, máte pravdu!“ zvolal sir Henry. „Tomuhle říkám výkon!“
„A i kdyby ještě zbyly nějaké pochybnosti, rozplynou se před skutečností, že slova ,vyhýbejte se’ a ,přijít o’ jsou vystřižena jako celek.“
„Tedy – ano, je tomu tak.“
„Skutečně, pane Holmesi, to přesahuje všechno, co bych byl považoval za možné,“ řekl doktor Mortimer, dívaje se užasle na mého přítele. „Chápal bych, kdyby někdo řekl, že slova byla vystřižena z novin. Ale že jste uměl říci, z kterých novin, a ještě k tomu navíc vědět, že pocházejí z úvodníku – to, pane Holmesi, je nejpozoruhodnější věc, s níž jsem se kdy setkal. Jak jste to dokázal?“
„Předpokládám, pane doktore, že jste s to rozlišit lebku černocha od lebky Eskymáka?“
„Zajisté, naprosto bezpečně.“
„Ale podle čeho? A proč?“
„Protože to je můj speciální koníček. Rozdíly jsou nápadné na první pohled. Oblouk nadočnicový je jiný, čelní úhel je jiný, čelistní křivka a kromě toho i –“
„A toto jest zase můj speciální koníček a rozdíly jsou stejně nápadné. Pro mé oči je rozdíl mezi ostrým řezem borgisové sazby, z níž je tištěn úvodník v Timesech , a mezi otlučenou sazbou krejcarového večerníku stejně veliký jako rozdíl mezi tím vaším černochem a Eskymákem. Znalost písem a liter patři k nejzákladnějším vědomostem, které si musí osvojit kriminologický odborník, ačkoliv se musím přiznat, že jsem si ještě jako velmi mladý člověk jednou spletl středoanglický provinciální týdeník Merkur se Západoanglickým zpravodajem . Úvodník Timesů je však naprosto charakteristický a slova anonymního dopisu nemohla být vystřižena z žádného jiného listu. A jelikož text byl sestaven včera, byla velká pravděpodobnost, že ta slova najdeme ve včerejším vydání.“
„Pokud vám rozumím, pane Holmesi,“ řekl sir Henry Baskerville, „někdo ta slova vystřihl nůžkami –“
„Nůžkami na nehty,“ řekl Holmes. „Vidíte, že to byly nůžky s velmi krátkými čepelemi, neboť ten, kdo slova vystřihoval, musel střihnout dvakrát, aby získal souvislá slova ,vyhýbejte se’.“
„Tak jest. Někdo tedy vystřihl slova krátkými nůžkami a pak je klihem –“
„Gumou,“ řekl Holmes.
„Gumou přilepil na papír. Ale rád bych věděl, proč odesílatel napsal slovo ,blata’ rukou.“