„Jak vám to jde?“ zeptal se Koordinátor, když se zastavil ve dveřích.
„Báječně. Sjednotili jsme už tisíc šest set pojmů,“ odpověděl Kybernetik. Doktor vstal. Ještě měl na sobě bílý lékařský plášť.“
„Dohnali mě k tomu,“ řekl. „Je zasažen radiací,“ ukázal na dvojčáka.
„Zasažen radiací!“ Koordinátor vešel. „Co to znamená?“ „Proklouzl přes radioaktivní skvrnu v otvoru,“ vysvětlil Fyzik. Odstrčil nedopitou kávu a poklekl k aparátu.
„Bílých krvinek má už o deset procent míň než před sedmi hodinami,“ řekl Doktor. „Hyalinové degenerace, přesně jako u člověka. Chtěl jsem ho izolovat, musí mít klid, ale nenechá se léčit, protože mu Fyzik řekl, že mu to beztoho nepomůže!“
„Je to pravda?“ obrátil se Koordinátor na Fyzika. Ten, aniž se odtrhl od pištícího aparátu, přikývl hlavou.
„A není ho možno zachránit?“ zeptal se Inženýr.
Doktor pokrčil rameny.
„Nevím! Kdyby to byl člověk, řekl bych, že má naději třicet ku stu. Ale to není člověk. Už se stává trochu apatickým. Ale může to být únava — a nevyspání. Kdybych ho mohl izolovat…“
„Co vlastně chceš? Děláš s ním přece stejně všechno, co si usmyslíš?“ řekl Fyzik. Ani hlavu neotočil. Ofačovanýma rukama pořád manipuloval něčím na přístroji.
„A co se tobě stalo,“ zeptal se Koordinátor.
„Vysvětlil jsem mu, jak byl zasažen radiací.“
„Tak důkladně jsi mu to vysvětlil?“ vykřikl Inženýr.
„Musel jsem.“
Chvíli mlčeli.
„Co se stalo, stalo se,“ řekl pomalu Koordinátor. „Dobře nebo špatně, ale stalo se. Co teď. Co už víte?“
„Hodně.“
Mluvil Kybernetik:
„Ovládl už spoustu našich znaků — zvlášť matematických. Teorii informace máme celkem probranou. Nejhorší je to s jeho elektrickým písmem. Bez speciálního přístroje bychom se mu nemohli naučit — a podobný aparát nemáme a nemáme ani čas jej zkonstruovat. Oni — vzpomínáte si na ty kousky trubiček? Zaváděné do těla? — to je prostě nástroj na psaní! Když přijde dvojčák na svět, hned mu zasadí takovou trubičku — jako se u nás kdysi děvčatům propichovaly uši. Mají po obou stranách těla, toho velkého, elektrické orgány. Proto je trup tak velký! To je jakýsi mozek a zároveň plazmatická baterie, která přímo dodává náboje» píšícímu vedení«. U něho končí to vedení těmi dráty na límci, ale je to individuálně různé. Psaní se ovšem musí učit. Ta počáteční operace, praktikovaná po tisíce let, je pouze přípravným krokem.“
„Tak oni opravdu vůbec nemluví?“ zeptal se Chemik.
„Mluví! Ten kašel, který jste slyšeli, to je vlastně řeč. Jedno» zakašlání«to je celá věta, vychrlená s velkou rychlostí. Nahráli jsme zvuky na pásky — rozkládáme je na spektrum frekvence.“
„Aha! Tak to je řeč na principu modulované frekvence zvukových kmitů? „
„Spíš šelestů. Je nezvučná. Zvuky vyjadřují jedině pocity, stavy emociální.“
„A ty elektrické orgány — to je také jejich zbraň?“
„Nevím, ale můžeme se ho zeptat.“
Naklonil se, vytáhl z hromady papírů velkou barevnou kresbu, na níž byl schematický podélný průřez dvojčákem, ukázal na protáhlé segmentové útvary v jeho útrobách a přibližuje ústa k mikrofonu, řekclass="underline"
„Zbraň?“
Amplión, postavený z druhé strany, proti ležícímu, zaskřehotal.
Dvojčák, který nepatrně nadzvedl malé tělo, když přišli noví lidé, zůstal chvíli nehnutě, pak zakašlal.
„Zbraň — ne — “ zachrčel amplión. „Mnoho — oběhy planety — minulost — zbraň.“
Dvojčák zakašlal.
„Orgán — rudimentární — evoluce — biologická — druhotná — adaptace — civilizace — “ vychrčel amplión mrtvě, bez intonace.
„No, no,“ zabroukl,Inženýr. Chemik stál, zaposlouchán, s přimhouřenýma očima.
„Tak opravdu!“ uklouzlo Koordinátorovi. Ovládl se. „Jak vypadá jejich věda?“ zeptaI se.
„Z našeho hlediska — podivně.“ odpověděl Fyzik. Povstal z kleku. „Já to zatracené pištění neodstraním, „prohodil ke Kybernetikovi. „Velké znalosti v oblasti klasické fyziky,“ pokračoval. „Optika, elektřina, mechanika ve specifickém spojení s chemií, jakási mechanochemie. Tam dosáhli zajímavých výsledků.“
„No?!“ vyrazil vpřed Chemik.
„Podrobnosti později. Máme všechno.nahrané, neboj se. Na druhou stranu šli z těchto výchozích pozic do teorie informace. Ale studium této teorie je u nich až na několik ústavů zakázáno. Nejhůř u nich vypadá atomistika, zvláště pak nukleární chemie.“
„Počkat, jak to» zakázáné«?“ podivil se Inženýr.
„Konat taková bádání není prostě dovoleno.“
„Kdo to zakazuje?“
„To je komplikovaná historie, a málo tomu ještě rozumíme,“ prohodil Doktor. „Nejméně se ještě pořád orientujeme v jejich sociální dynamice.“
„Zdá se, že k nukleárním výzkumům jim chyběly podněty,“ řekl Fyzik.
„Neznají nedostatek energie…“
„Ale skoncujeme napřed s jednou věcí! Tak, jak je to s tím zakázaným bádáním?“
„Sedněte si,“ řekl Kybernetik. „Budeme se ptát dál.“ Koordinátor přiblížil obličej k mikrofonu. Kybernetik ho zadržel.
„Počkej. Nesnáz je v tom, že čím je stavba věty komplikovanější; tím hůř pokulhává kalkulátoru gramatika. Kromě toho se zdá, že analyzátor zvuků je příliš málo selektivní. Často dostáváme hotové rébusy, uvidíte ostatně sami.“
„Na planetě — je vás — mnoho — “ pomalu a zřetelně řekl Fyzik. „Jaká — dynamická struktura — vás — mnoho — na planetě?“
Amplión dvakrát zachřestil a umlkl. Dvojčák dost dlouho nepromluvil.
Pak zakašlal.
„Struktura — dynamická — dvojitá. Pauza. Vztah dvojitý,“ zaskřehotal reproduktor. „Společnost — řízení ústřední — celá planeta.“
„Báječné!“ zvolal Inženýr. Stejně jako ostatní dva svědkové pokusu dával najevo velké vzrušení. Druzí, snad v důsledku únavy, seděli bez hnutí, s lhostejnými tvářemi.
„Kdo vládne společnosti? Kdo je na špičce, jedno individuum, nebo skupina?“ zeptal se Koordinátor, nakláněje se k mikrofonu. Reproduktor nejistě chrčel, ozvalo se dlouhé zamečení a na desce přístroje se několikrát mihla červená ručička.
„Tak se ptát nemůžeš,“ vysvětloval chvatně Kybernetik. „Když říkáš»na špičce«, je to metafora, a nemá proto obdobu ve slovníku kalkulátoru: Počkej, já to zkusím…“ naklonil se.
„Kolik — vás — mnoho — je — řízení — společnosti? Jeden? Několik? Velký počet?“
Reproduktor rychle zachrčel.
„A řízení, to není metafora?“ zeptal se Koordinátor. Kybernetik zavrtěl hlavou.
„To je termín z oboru teorie informace,“ stačil odpovědět v okamžiku, když dvojčák promluvil a reproduktor překládal, vykřikuje rovnoměrně:
„Řízení — jeden — několik — mnoho — neznámo — neznámo,“ opakoval.
„Jak to» neznámo«? Co to znamená?“ zeptal se Koordinátor překvapeně.
„Hned se to dozvíme. Neznámo — tobě — nebo neznámo — nikomu — na planetě?“ řekl do mikrofonu. Dvojčák odpověděl a kalkulátor, překládaje, chrlil z reproduktoru:
„Dynamický — vztah — dvojitý. Pauza. Známo — jedno — je. Pauza. Známo — druhé — není.“
„Nerozumím ani za mák!“ Koordinátor se díval na ostatní. „A vy?“
„Počkej,“ řekl Kybernetik, dívaje se na dvojčáka, který pomalu, ještě jednou. přiblížil tvář k svému mikrofonu a několikrát zakašlal. Kalkulátor začal znovu:
„Mnoho — oběhy planety — minulost — řízení ústřední rozdělené. Pauza. Jeden dvojčák — jedno řízení. Pauza. Sto třináct — oběhy planety — tak je. Pauza. Sto jedenáctý: oběh planety — jeden dvojčák — řízení — smrt. Sto dvanáctý oběh planety — jeden dvojčák — řízení — smrt. Pauza. Nějaký jeden — řízení — smrt. Pauza Jeden — jeden — smrt. Pauza. Potom — jeden dvojčák řízení — neznámo kdo. Neznámo — kdo — řízení. Známo — ústřední řízení. Pauza. Neznámo — kdo — řízení. Pauza.“