„Tak oni opravdu vůbec nemluví?“ zeptal se Chemik.
„Mluví! Ten kašel, který jste slyšeli, to je vlastně řeč. Jedno» zakašlání«to je celá věta, vychrlená s velkou rychlostí. Nahráli jsme zvuky na pásky — rozkládáme je na spektrum frekvence.“
„Aha! Tak to je řeč na principu modulované frekvence zvukových kmitů? „
„Spíš šelestů. Je nezvučná. Zvuky vyjadřují jedině pocity, stavy emociální.“
„A ty elektrické orgány — to je také jejich zbraň?“
„Nevím, ale můžeme se ho zeptat.“
Naklonil se, vytáhl z hromady papírů velkou barevnou kresbu, na níž byl schematický podélný průřez dvojčákem, ukázal na protáhlé segmentové útvary v jeho útrobách a přibližuje ústa k mikrofonu, řekclass="underline"
„Zbraň?“
Amplión, postavený z druhé strany, proti ležícímu, zaskřehotal.
Dvojčák, který nepatrně nadzvedl malé tělo, když přišli noví lidé, zůstal chvíli nehnutě, pak zakašlal.
„Zbraň — ne — “ zachrčel amplión. „Mnoho — oběhy planety — minulost — zbraň.“
Dvojčák zakašlal.
„Orgán — rudimentární — evoluce — biologická — druhotná — adaptace — civilizace — “ vychrčel amplión mrtvě, bez intonace.
„No, no,“ zabroukl,Inženýr. Chemik stál, zaposlouchán, s přimhouřenýma očima.
„Tak opravdu!“ uklouzlo Koordinátorovi. Ovládl se. „Jak vypadá jejich věda?“ zeptaI se.
„Z našeho hlediska — podivně.“ odpověděl Fyzik. Povstal z kleku. „Já to zatracené pištění neodstraním, „prohodil ke Kybernetikovi. „Velké znalosti v oblasti klasické fyziky,“ pokračoval. „Optika, elektřina, mechanika ve specifickém spojení s chemií, jakási mechanochemie. Tam dosáhli zajímavých výsledků.“
„No?!“ vyrazil vpřed Chemik.
„Podrobnosti později. Máme všechno.nahrané, neboj se. Na druhou stranu šli z těchto výchozích pozic do teorie informace. Ale studium této teorie je u nich až na několik ústavů zakázáno. Nejhůř u nich vypadá atomistika, zvláště pak nukleární chemie.“
„Počkat, jak to» zakázáné«?“ podivil se Inženýr.
„Konat taková bádání není prostě dovoleno.“
„Kdo to zakazuje?“
„To je komplikovaná historie, a málo tomu ještě rozumíme,“ prohodil Doktor. „Nejméně se ještě pořád orientujeme v jejich sociální dynamice.“
„Zdá se, že k nukleárním výzkumům jim chyběly podněty,“ řekl Fyzik.
„Neznají nedostatek energie…“
„Ale skoncujeme napřed s jednou věcí! Tak, jak je to s tím zakázaným bádáním?“
„Sedněte si,“ řekl Kybernetik. „Budeme se ptát dál.“ Koordinátor přiblížil obličej k mikrofonu. Kybernetik ho zadržel.
„Počkej. Nesnáz je v tom, že čím je stavba věty komplikovanější; tím hůř pokulhává kalkulátoru gramatika. Kromě toho se zdá, že analyzátor zvuků je příliš málo selektivní. Často dostáváme hotové rébusy, uvidíte ostatně sami.“
„Na planetě — je vás — mnoho — “ pomalu a zřetelně řekl Fyzik. „Jaká — dynamická struktura — vás — mnoho — na planetě?“
Amplión dvakrát zachřestil a umlkl. Dvojčák dost dlouho nepromluvil.
Pak zakašlal.
„Struktura — dynamická — dvojitá. Pauza. Vztah dvojitý,“ zaskřehotal reproduktor. „Společnost — řízení ústřední — celá planeta.“
„Báječné!“ zvolal Inženýr. Stejně jako ostatní dva svědkové pokusu dával najevo velké vzrušení. Druzí, snad v důsledku únavy, seděli bez hnutí, s lhostejnými tvářemi.
„Kdo vládne společnosti? Kdo je na špičce, jedno individuum, nebo skupina?“ zeptal se Koordinátor, nakláněje se k mikrofonu. Reproduktor nejistě chrčel, ozvalo se dlouhé zamečení a na desce přístroje se několikrát mihla červená ručička.
„Tak se ptát nemůžeš,“ vysvětloval chvatně Kybernetik. „Když říkáš»na špičce«, je to metafora, a nemá proto obdobu ve slovníku kalkulátoru: Počkej, já to zkusím…“ naklonil se.
„Kolik — vás — mnoho — je — řízení — společnosti? Jeden? Několik? Velký počet?“
Reproduktor rychle zachrčel.
„A řízení, to není metafora?“ zeptal se Koordinátor. Kybernetik zavrtěl hlavou.
„To je termín z oboru teorie informace,“ stačil odpovědět v okamžiku, když dvojčák promluvil a reproduktor překládal, vykřikuje rovnoměrně:
„Řízení — jeden — několik — mnoho — neznámo — neznámo,“ opakoval.
„Jak to» neznámo«? Co to znamená?“ zeptal se Koordinátor překvapeně.
„Hned se to dozvíme. Neznámo — tobě — nebo neznámo — nikomu — na planetě?“ řekl do mikrofonu. Dvojčák odpověděl a kalkulátor, překládaje, chrlil z reproduktoru:
„Dynamický — vztah — dvojitý. Pauza. Známo — jedno — je. Pauza. Známo — druhé — není.“
„Nerozumím ani za mák!“ Koordinátor se díval na ostatní. „A vy?“
„Počkej,“ řekl Kybernetik, dívaje se na dvojčáka, který pomalu, ještě jednou. přiblížil tvář k svému mikrofonu a několikrát zakašlal. Kalkulátor začal znovu:
„Mnoho — oběhy planety — minulost — řízení ústřední rozdělené. Pauza. Jeden dvojčák — jedno řízení. Pauza. Sto třináct — oběhy planety — tak je. Pauza. Sto jedenáctý: oběh planety — jeden dvojčák — řízení — smrt. Sto dvanáctý oběh planety — jeden dvojčák — řízení — smrt. Pauza. Nějaký jeden — řízení — smrt. Pauza Jeden — jeden — smrt. Pauza. Potom — jeden dvojčák řízení — neznámo kdo. Neznámo — kdo — řízení. Známo — ústřední řízení. Pauza. Neznámo — kdo — řízení. Pauza.“
„Opravdu, hotový rébus,“ řekl Koordinátor. „A co s tím děláte?“
„To není žádný rébus,“ namítl Kybernetik. „Řekl, že do roku sto třináct, počítáno od dneška, měli ústřední vícečlennou vládu.»Řízení ústřední rozdělené«. Pak nastala vláda jednotlivců — předpokládám, že jakási monarchie nebo tyranie. V letech sto dvanáct a sto třináct — oni počítají odedneška zpět — teď je nultý rok — došlo k jakýmsi prudkým palácovým revolucím. Za poslední dvě léta se vystřídali čtyři vládci a jejich vláda skončila smrtí — pochopitelně, ne smrtí přirozenou. Pak se vyskytl nový vládce a není známo, kdo jím byl. Vědělo se, že existuje, ale nevěděli, kdo je to.“
„Jak to — anonymní vládce?“ užasl Inženýr.
„Zřejmě. Pokusme se dozvědět se víc.“
Obrátil se k mikrofonu.
„Teď — víme — jeden jednotlivec — řízení společnosti — neznámo — kdo — Ano?“ zeptal se. Kalkulátor nejasně chrčel, dvojčák si odkašlal, — jako kdyby váhal, opět několikrát zakašlal a reproduktor rovnoměrně odpovídaclass="underline"