V těchto hlubinách Země však nikdy nebylo života. Život zákonitě vznikl jen na povrchu zemském a mnohem později, nežli byla vytvořena její soustředná stavba. Celý historický průběh vývoje života na naší Zemi je zapsán v podobě zkamenělin a otisků jen v usazených horninách (sedimentech), tvořících pouze menší část nejzevnějšího obalu zemského — pevné zemské kůry, na které žijeme i my.
Jednotlivé fáze tohoto vývoje, které v Obručevově Plutonii jsou ve vymyšleném dutém jádru zemském rozloženy vedle sebe, v prostorové a časové současnosti, následovaly ve skutečnosti na zemském povrchu za sebou, v časové posloupnosti, jako nezvratný historický pochod, kterým vývoj života na naší Zemi skutečně byl, je a jenž i z dneška bude pokračovat dál, do budoucnosti.
Tento postup je románově vyjádřen cestou Obručevových hrdinů, kteří postupují z geologické současnosti — dneška — stále hlouběji do nitra Země a tím i stále zpět v čase, do starších a starších geologických období.
Chladná polární tundra, oživená mamuty a loveckými hordami primitivního člověka, s kterou se po svém sestupu do» nitra «Země setkávají nejdříve, je obrazem rázu kraje, zvířeny i květeny a plastickým vylíčením vzhledu a života v naší vlasti ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) asi před milionem našich let.
Na další cestě pronikají cestovatelé do geologicky staršího období třetihorního, vzdáleného od nás 225 milionů let, v kterém na celé Zemi převládalo mnohem teplejší, místy až subtropické podnebí, kdy i u nás rostly palmy a věčně zelené stromy jako ještě dnes v nejjižnější Evropě. Líčení postupných setkání a dobrodružství, která hrdinové Obručevova románu prožívají s jednotlivými druhy dávno vymřelých podivných třetihorních ssavců, je uspořádáno autorem tak, že odpovídá vědecky zjištěným skutečnostem o době jejich výskytu. Čím později se který druh v autorově líčení objeví zrakům jeho hrdinů, tím dříve, ve vzdálenější minulosti, také skutečně na Zemi žil.
Poslední fáze výzkumné plavby po řece a dobrodružství při výzkumu vnitrozemského moře a sopek na jeho pobřeží přivádějí Obručevovy hrdiny do éry druhohorní, do doby křídové a jurské, a kreslí nám obraz života na naší Zemi, jaký zde panoval před 60145 miliony let. Velmi výrazně je zde vylíčen významný zvrat v celkovém složení květeny a zvířeny, který se ve skutečnosti odehrál na rozhraní mezi druhohorami a třetihorami, přibližně tedy před 60 miliony let.
Na sklonku doby křídové vymřela totiž na povrchu zemském celkem náhle Obručevovou tvůrčí vědeckou i uměleckou fantasií oživená společnost rozmanitých druhohorních suchozemských, vodních i létajících plazů a byla vystřídána v následující době třetihorní neméně prudkým rozvojem ssavců, vylíčených v kapitolách předchozích. Protože však hrdinové Obručevova románu se na své cestě do nitra Země dostávají postupně do oblastí od povrchu vzdálenějších a tím vlastně do období geologicky starších, je tento zvrat v knize vylíčen v obráceném sledu, nežli se skutečně odehrál.
Skutečný historický průběh vývoje života na naší Zemi od doby jurské do starších čtvrtohor je pak stručně ještě jednou vylíčen na zpáteční cestě Obručevových hrdinů, kteří se vracejí zpět až do doby dnešní — do geologické současnosti.
«Plutonii «V. A. Obručeva je tedy třeba chápat ani ne jako pravděpodobnou nebo dokonce pravdivou cestu ruských učenců na vnitřní povrch naší Země, ani zas jako pouhou nepodloženou a nezávaznou fantasii, ale jako umělecký obraz dlouhého a nepřetržitého vývoje života a tvorstva až k jeho dosud nejdokonalejšímu představiteli — k člověku. A i když je tento obraz zarámován umělcovou představivostí do zdánlivě věrohodných příběhů a dobrodružství, jež se však nikdy nemohla přihodit, zůstává vedle své fantastičnosti hluboce pravdivou zkratkou stamilionů let, v nichž se měnila a vyvíjela naše planeta a život s ní.
Doc. Dr Ferdinand Prantl
členkorespondent ČSAV
VYSVĚTLIVKY
aerolity neboli meteority — hromadné označení pro kosmická tělesa (trosky rozpadlých hvězd naší, sluneční soustavy), která čas od času dopadají na povrch Země; prudkým letem a třením ve vrchních vrstvách zemského ovzduší (atmosféry) se rozžhavují a svítí jako t. zv. létavice (»padající hvězdy«); většina jich už v atmosféře shoří
amfitheatr — starořecké divadlo pod širým nebem, s polokruhovým, stupňovitě zvýšeným hledištěm; v přeneseném smyslu označení pro obloukovitě prohnutý příkrý horský svah
ammoniti (Ammonoidea) — vymřelá skupina dvojžábrých hlavonožců, obvykle s terčovitými, spirálově zatočenými, příčně komůrkovanými schránkami; ammoniti žili v četných druzích v mořích starší doby prvohorní a druhohorní
Amorek — starořecký bůžek lásky, zobrazovaný jako půvabný okřídlený chlapec
antarktická pevnina (Antarktis) — velká, ledem pokrytá pevnina kolem jižního pólu, oddělená od ostatních světadílů Atlantickým, Tichým a Indickým oceánem
anthropolog — vědecký pracovník, který se zabývá vědou o člověku (anthropologií)
anticyklona — oblast vysokého vzdušného tlaku, přinášející stálé a pěkné počasí
Archaeopteryx — druhohorní prapták, spojující ve své kostře znaky plazů se znaky ptačími; na předních okončinách (křídlech) mel ještě vyvinuty tři volně pohyblivé prsty opatřené drápky; ocas, vlastně ocasní část páteře, která je u všech dnešních ptáků zakrnělá, byl dlouhý, článkovaný, složený z mnoha volně pohyblivých obratlů; zobák byl opatřen četnými drobnými kuželovitými zoubky; Archaeopteryx dosahoval asi velikosti dnešního holuba a žil v době jurské
arktické končiny (Arktis, Arktida) — nejsevernější část zemského povrchu mezi severním polárním kruhem a severním pólem, pokrytá většinou mořem
Ariadnina nit — v starořeckém bájesloví klubko nití, které dala Ariadna, dcera krétského krále Minoa, hrdinovi Theseovi, aby nezabloudil v Labyrintu; v přeneseném smyslu označení pro vůdčí myšlenku v pojednání nebo výkladu
Aristoteles — významný řecký filosof a učenec, zabývající se též bádáním o tvaru a složení Země; žil v letech 384322 př. n. l.
atmosféra — ovzduší, vrstva plynů (asi 300 km silná) kolem naší Země
baobab (Adamsonia digitata) — tropický strom, dosahující obvykle značné velikosti, se stříbrošedou kůrou a s dlanitě členitými listy; bílé, nápadné květy uzrávají v plody podobné okurkám
bazén — rozsáhlá mísovitá prohlubeň nebo pánev v moři anebo pánev, proláklina na pevnině pod úrovní hladiny mořské, na př. bazén Černého moře a j.
Beludžitherium — obrovský bezrohý pranosorožec starší doby třetihorní, který dosahoval délky přes 8 m a výšky přes 5 m; byl největším suchozemským ssavcem vůbec