„Nedívejte se tak na mě. Tohleto je pro mne včerejší večeře, dnešní snídaně a oběd.“
Žeňa nenápadně spočítal misky a pomyslel si: ‚A taky dnešní večeře.‘
„Máte štěstí, dopisovateli,“ pokračoval Rudak. „Teď je to u nás velice zajímavé. Nejzajímavější to ale bude dnes večer, až se vrátí profesor Lomba, ředitel SRI.“
„Profesora Lombu jsem viděl,“ řekl Žeňa.
Rudak přerušil jídlo a rychle se zeptaclass="underline"
„Kdy?“
„Dnes ráno v Gibsonu. Konzultoval tam něco s jedním mým známým. Nevěděl jsem ale, že je to ředitel SRI.“
Rudak sklopil oči a znovu se pustil do jídla.
„A co jste mu říkal?“ informoval se po chvíli odmlky. „Veselý děda, co?“
„Jak bych vám to jenom řekl…“ váhal Slavin. „Spíš mi připadal nějaký zamračený…“
„Nojo,“ řekl táhle Rudak a odstrčil talíř. „Dnes večer to bude moc zajímavé.“ Povzdechl si. „Tak prosím, soudruhu Slavine, můžete se ptát.“
Žeňa spěšně zapojil diktafon.
„Tak za prvé,“ řekl, „co to je velký SRI?“
„Tak moment.“ Rudak se zvrátil do opěradla křesla a založil si ruce za hlavu. „První otázku přece jenom položím já. Jaké máte vzdělání?“
„Lékařskou fakultu, fakultu žurnalistiky a speciální kurs lékaře pro meziplanetární lety.“
„Ale tohle všechno jste absolvoval před půldruhým stoletím,“ upřesnil Rudak. „Je to všechno?“
„Sjezdil jsem celou planetu, jsem novinář, mám už něco za sebou… Oblast vědeckých zájmů — srovnávací jazykozpyt.“
„Dobře,“ řekl Rudak. „Slyšel jste něco o sedmi zákonech Komatsuvari.“
„Neslyšel.“
„A o algebře informačních polí?“
„Ne.“
„A o základní větě o disipaci informace?“ Žeňa už neříkal nic. Rudak chvíli přemyslel, až řekclass="underline" „Dobře. Radě je to jasné. Pokusíme se udělat všechno, co svedeme. Poslouchejte ale nesmírně pozorně. Jestli začnu být příliš odborný, chyťte mě za zadní nohu.“
Tak tedy všemu Žeňa porozuměl. Sběrač rozptýlených informací, což bylo ostatně jasné z názvu samého. Pod pojmem rozptýlené informace se rozuměly stopy jakýchkoli událostí a jevů rozptýlených v prostoru a času. První zákon Komatsuvari (jediný, který byl Žeňovi dostupný) hlásal, že nic v přírodě a tím více ve společnosti se neděje tak, aniž to zanechá nějaké stopy. Převážná většina těchto stop je v podobě příliš rozptýlených informací. V definitivním stavu je to energie v té či jiné formě, problém shromažďování této energie je komplikován tím, že za milióny let původní formy prodělávají četné změny. Jinými slovy stopy se kupí jedna na druhou, mísí se, často se skrývají za stopy následných událostí a jevů. Teoreticky je možno jakoukoli stopu najít a obnovit — třeba stopu setkání množství světla s molekulou v kůži brontosaura a stopy zubů brontosaura na stromovitých kapradinách. Pro vyhledávání, třídění a porovnávání těchto stop, pro jejich přeměnu v běžné informační tvary, například obrazové — byl postaven veliký SRI.
O tom, jak pracuje veliký SRI, měl Žeňa jenom nesmírně matnou představu. Nejprve si vybavil miliardy miliónů kybernetických mikroinformátorů, které ve skupinách chodí po celém světě, dostanou se až k hvězdám samým, shromažďují rozptýlené stopy dávné minulosti a kupí je do nepředstavitelných skladišť mechanické paměti. Pak mu představivost nabídla pavučinu vodičů omotaných kolem Planety, zavedených do gigantických věží, které jsou po stovkách rozptýleny po ostrovech a pevninách od pólu k pólu. Stručně řečeno stejně nic nepochopil, ale nevyptával se: několikrát vyslechne záznam z diktafonu a z dalších potřebných knížek všechno pochopí. A když Rudak začal vyprávět o výsledcích práce, Žeňa dokonce zapomněl na zmetky.
„Podařilo se nám získat velice zajímavé obrazy a dokonce celé epizody,“ říkal Rudak. „Je samozřejmé, že převážná většina materiálů je zmetkovitá — stovky a tisíce obrazů nakupených jeden na druhý způsobují, že informační filtr se při pokusu o roztřídění toho všeho prostě poškodí. Přesto jsme něco viděli. Stali jsme se svědky výbuchu supernovy poblíž Slunce před sto milióny lety. Pozorovali jsme bitvy dinosaurů a epizody z bitvy u Poitiers, hvězdolety cizích bytostí a ještě něco zvláštního a nepostihnutelného, co nemá u nás obdoby ani analogie.“
„Je možné něco takového vidět?“ nedočkavě se zeptal Žeňa.
„Samozřejmě že ano… Ale vraťme se nyní k našemu tématu.“
Veliký SRI nebyl pouhým sběračem rozptýlených informací. Byl to nebývale složitý a zcela samostatný počítací logický stroj. V jeho patrech byly kromě miliard paměťových buněk a logických prvků, kromě nejrůznějších měničů a informačních filtrů vlastní dílny, které sám řídil. Když bylo třeba, sám se dostavoval, vytvářel nové prvky, sestavoval modely a vypracovával vlastní informaci. To umožňovalo využívat ho nejenom k tomu, k čemu byl původně určen. Nyní například vedl kompletní výpočty australské ekonomické sféry, využíval pro svá řešení mnoha úloh obecné kybernetiky, plnil funkci nejdokonalejšího diagnostika, přitom měl oddělení ve všech velkých městech Planety i na některých mimozemských základních. Kromě toho se veliký SRI chopil „předpovídání budoucnosti“.
Nynější ředitel SRI, Komatsuvarův žák Konžan Augostos Lomba, mu naprogramoval několik úloh spojených s prognózou, jak se bude chovat živý organismus. S úlohami o determinismu chování bezobratlých se SRI vyrovnal poměrně snadno, přede dvěma lety Lomba připravil program a uložil stroji úkol nesmírně složitý.
„Ta práce se jmenuje ‚Buridanův beran‘. Mladé merinové ovci byl sejmut biologický kód podle metody Kasparo-Karpov ve chvíli, kdy tato ovce byla mezi dvěma krmítky s kombinovaným krmivem. Tento kód ve spojení s některými doplňkovými údaji o beranech vůbec byl vložen do SRI. Od stroje se vyžadovalo: a) předpovědět, které krmítko si merinová ovce vybere; b) dát psychofyziologické zdůvodnění této volby.
„A co svoboda vůle?“ informoval se Žeňa.
„Otázky spojené s touto svobodou vůle právě chceme vysvětlit,“ odpověděl Rudak. „Třeba vůbec neexistuje.“
Odmlčel se.
„Při kontrolním pokusu si beran zvolil pravé krmítko. A nyní vlastně z úkolu vyplývala otázka: proč? Dva roky stroj přemýšlel. Potom začal stavět modely. Efektorové stroje často řeší úlohy podle modelů. Tak když SRI řešil úkol o žížale, postavil tak dokonalý model, že jsme od něho ukradli myšlenku a začali stavět zařízení pronikající pod povrch země. Skvělé zařízení.“
Rudak se zamyslel. Žeňa se netrpělivě zavrtěl na židli.
„Nesedí se vám dobře?“ zeptal se Rudak.
„Ale ne, prostě mě to nesmírně zajímá.“
„Tak vás to také zajímá? Jak bych vám to řekl, abych nelhal?“
‚Vykrucuje se z něčeho,‘ pomyslel si Žeňa a řekclass="underline"
„Zcela jistě jsem viděl jeden z těch modelů, o kterém vyprávíte. Taková tyč se zrcadlem. Jenom pochybuji, že je to model berana. Nebo dokonce Buridanova berana.“
„O to právě jde,“ povzdechl si Rudak. „Nikdo nevěří, že je to model berana. Otec Lomba tomu třeba také neuvěřil. Shromáždil všechny materiály o programování a rozjel se do Střediska zkontrolovat je.“ Rudak si znovu povzdechl. „Dnes večer přijede.“
„A o co tedy vlastně jde?“ zeptal se Žeňa.
„Jde o to, že SRI dělá tyče na kolečkách a sedminohé brouky. Někdy také dělá ploché talíře bez nohou, bez rukou, ale s gyroskopem. Nikdo nemá potuchy, jakou to má souvislost s beranem.“
„To je pravda,“ zamyšleně řekl Žeňa. „Na co by beranovi bylo tolik nohou?“
Rudak na něho podezíravě pohlédl.
„Na co, že ano?“ řekl s nepřirozeným nadšením.
Chvíli se na sebe mlčky dívali. ‚Vykrucuje se, vykrucuje, dobrák jeden!‘ myslel si Žeňa.
Obratně, bez pomoci rukou vstal Rudak na jedné noze.
„A teď pojďme, soudruhu Slavine, představím vás vedoucímu filmotéky.“
„Ještě jedna otázka,“ řekl Žeňa a znovu si dobíjel diktafon. „Kde je ten vás veliký SRI?“
„Sedíte na něm. Teď vstanete a půjdete. Je pod zemí, osmadvacet pater, šest hektarů. Mozek, dílny, energetické generátory — všechno. Jdeme.“