Doyle byl skromný i v tomto rozloučení – jako vždy. S jistotou, jíž on sám postrádal, věděli už jeho současníci, že jeho „dítko fantazie“ se proměnilo v literární typ, ve ztělesnění vždy žádoucího, vždy hřejivého a vždy slavného vítězství dobra nad zlem, v postavu, kterou čtenáři mají rádi, s níž se ztotožňují a drží jí palce bez ohledu na to, zda knihy, v nichž byla přivedena na svět, patří k velké literatuře nebo jen k té menší.
Doyle zemřel v roce 1930, ale jeho dílo, a Holmes především, bylo v té době už dlouho součástí vědomí čtoucího světa. Necelé dva roky po jeho smrti můžeme číst v knize „Zpáteční lístek“ českého básníka Vítězslava Nezvala letmou evokaci Doylova „ztraceného světa“, čtyřverší lehké jako vzduch, nepochybně inspirované příjemnou a vděčnou vzpomínkou na mladé okouzlení z dnů četby:
Sherlock Holmes
Blahé paměti
Z knížek pro děti
Žije dodnes
I když, jak jsme řekli v poznámce k prvnímu svazku tohoto vydání, nemusíme souhlasit s názorem, že Sherlock Holmes patří jen do knížek pro děti, zdá se nám básníkův pozdrav mrtvému anglickému spisovateli něčím víc než vteřinou jímavé nostalgie. Ano, žije dodnes .
Český čtenář má tedy nyní v ruce poslední svazek dobrodružství slavného detektiva a jeho smolařského druha doktora Watsona. I jemu jistě byla adresována slova, s nimiž Doyle propouštěl z říše své fantazie své krajany:
And so, reader, farewell to Sherlock Holmes!
J.Z.