Okamžitě ji obklopil oddíl stráží. S přimhouřenýma očima vyslechli její požadavek na audienci a vyslali rychlého posla, aby zprávu předal Matroně matce. Trielina odpověď dorazila vzápětí: vznášející se disk, který návštěvnici důstojně přepraví.
Shakti se na disku usadila a s hlavou vysoko vztyčenou pokračovala v cestě několika dalšími bránami, které střežily vstup. Nepochybovala, že Gromf se o jejím příchodu doslechne nejpozději do hodiny.
Rozhodně si tu myšlenku vyhnala z hlavy. Bude potřebovat všechen svůj důvtip, aby se vypořádala s mazanou a zrádnou Triel. Jakákoli ztráta pozornosti by mohla být smrtící.
Disk ji donesl přímo ke dveřím Trieliny audienční síně. Shakti z něj sestoupila a vydala se na dlouhou cestu k Matroninu trůnu. Komnata byla obrovská, s vysokým klenutým stropem a složitě zdobenými stěnami. Každý krok se tiše odrážel, zvuk podobný tomu, když kámen dopadne do hluboké studny. Takový přístup měl nahnat strach, ale skutečnost, že to věděla, účinky ani v nejmenším neoslabovalo.
Triel její příchod sledovala přivřenýma karmínovýma očima. Drobná kněžka přidala k matčinu trůnu nádherně vyřezávanou podnožku. Shakti usoudila, že nebylo příliš důstojné, když Matrona se vší pompou seděla na trůnu a nohy se jí houpaly ve vzduchu jako dítěti.
Zastavila se v uctivé vzdálenosti a hluboce se poklonila. Matrona Baenre sledovala Shaktin projev úcty pevnýma, nečitelnýma očima, kterým Shakti čelila stejně neochvějným pohledem. Podívala se ženě z rodu Baenre do očí a oznámila: „Matrono Triel, selhala jsem.“
Dlouhou chvíli se v komnatě vznášelo ticho, zatímco Triel zkoumala toto podivné prohlášení a hledala v něm hluboko ukryté významy.
„Nepřivedla jsi s sebou Liriel,“ řekla nakonec.
„Nepřivedla,“ přiznala Shakti, stále na kolenou. „Lloth má s princeznou záměr, který stále ještě plně nechápu.“
Karmínové oči První Matrony se nebezpečně zúžily. „Troufáš si hovořit jménem Lloth?“
Shakti sklonila hlavu. „Pouze opakuji slova, která mi řekl její služebník yochlol.“
Odměnilo ji další ticho – tentokrát kratší, ale stejně mocné. „Kde jsi se s tímto služebníkem setkala?“
„V Propasti.“
Trielina oční víčka zamžikala. Matrona Shakti pokynula, ať vstane a posadí se. „Vyprávěj mi ten příběh od začátku.“
Kněžka se posadila do nabízeného křesla. „Podle vašeho rozkazu jsem shromáždila mocné spojence a vydala se Liriel pronásledovat. Rovněž ona se obklopila přívrženci a naše síly se střetly v zuřivé bitvě.“
„Kdo se s ní spojil?“
„Mnozí. Lidé z dalekého ostrova jménem Ruathym a tlupa mořských elfu.“
Triel se prudce napřímila. „Dcera z rodu Baenre ve spojení s povrchovými elfy? Co je to za ohavnou lež?“
„Není to lež,“ trvala Shakti pevně na svém. „Kdybych chtěla pozměnit pravdu ve vlastní prospěch, nevyprávěla bych něco, co bude vašim uším znít příjemněji?“
První Matrona toto upozornění vzala na vědomí strohým přikývnutím a naznačila Shakti, ať pokračuje.
„Liriel si probojovala cestu do pevnosti illithidí čarodějky, starodávných ruin města, které patřívalo povrchovým elfům a nyní je pohřbeno hluboko na mořském dně. Osvobodila mořské elfy, které illithidí čarodějka věznila, a vedla je do bitvy. Sama bych takové spojenectví pokládala za nemožné, kdybych je neviděla na vlastní oči.“
„Prohrála jsi boj s lidmi a povrchovými elfy,“ shrnula to Triel hlasem překypujícím pohrdáním.
„Ne,“ odvětila Shakti klidně. „Prohrála jsem s mocí Lloth.“
Matroniny drobné ruce sevřely opěradla trůnu. „Už jsi prokázala svou neschopnost. VVvaruj se toho, abys ke svým chybám přidala i rouhání!“
Shakti pokračovala. „Vyzvala jsem Liriel na naishedareth,“ vyřkla jméno obřadního souboje mezi dvěma kněžkami, jehož úkolem bylo rozhodnout, která z nich se těší větší přízni Lloth.
Triel se uklidnila a rty se jí zkroutily v jízlivém úsměvu. „Odvážný krok,“ ušklíbla se. „Jsi nejvyšší kněžka a ona sotva akolyta!“
„Je z rodu Baenre a já ne,“ odvětila Shakti bez obalu. „Můj hadí bič byl zabit, má kouzla odvrácena.“
„Takovou moc ta dívka nemá,“ řekla Triel nejistě.
„Ona sama ne. Ale stala se z ní Zedriniset.“
Z Trieliny tváře se pomalu vytratil hněv. Toto slovo, jedno z nejposvátnějších v jazyce drowů, bylo jen zřídkakdy vyslovováno nahlas. Byla to pocta a moc, kterou každá kněžka potají toužila získat pro sebe a obávala se, že ji spatří v některé z ostatních.
„Vidělas to.“
„Nejen já. Během bitvy o Ruathym proudila moc Lloth skrze dceru Baenre.“
Malá kněžka se to snažila strávit. „Přesto jsi ji vyzvala.“
Shakti sklonila hlavu a doufala, že její postoj je přiměřeně pokorný. „Za svou domýšlivost jsem byla uvržena do Propasti.“
Matrona nad těmito slovy dlouho uvažovala, zkoumala je a pátrala po vrstvách lstí a skrytých záměrů, které byly ve všech vztazích mezi drowy běžné. Když promluvila, zaměřila se na tu nejočividnější otázku.
„Přesto jsi tady.“
„Jsem tady,“ souhlasila Shakti. „Byla jsem odsouzena za útok na členku rodu Baenre, Pavouči královna však rozumí mému srdci. Kněžky z rodu Hunzrin vždy podporovaly rod Baenre. Jsem vaší služebnicí. Potrestat mě příliš přísně by mohlo vrhnout ohavné světlo na hladkou temnotu vaší cesty. Llothin služebník mne podrobil zkoušce a shledal mě důvěryhodnou. Vrátila jsem se z propasti se znameními přízně Lloth.“
Shakti sáhla do svého roucha a vytáhla hadí bič s pěti hlavami. Kostlivé hlavy se vztyčily a pak se První Matroně s úctou poklonily.
„Toto je bič, který jste mi dala vy sama,“ vysvětlila Shakti. „Byl zničen v boji s Liriel a během mého pobytu v Propasti obnoven mocí Lloth.“
Triel si nemrtvou zbraň pochybovačně prohlížela. „To tvrdíš, ale každá nejvyšší kněžka dokáže oživovat mrtvé. Budeš muset být přesvědčivější.“
„Llothin služebník mi dal i toto na důkaz Llothiny nejvyšší přízně, kterou chová k rodu Baenre, a jejího přání, aby vzkvétal víc než všechny ostatní rody.“
Podala Triel bublinu duší. Matrona do ní upřela pohled, ale její zrak se Shaktinu nemohl rovnat.
Matrona rodu Baenre vyštěkla rozkaz na své stráže. Muži zmizeli a za okamžik je nahradila dvacítka dobře vyzbrojených žen. Byla to její osobní stráž, ženy pečlivě vybrané pro zuřivost a očarované kouzlem věrnosti. Ženy kolem Trielina trůnu vytvořily kruh.
Triel kývla a všechny ženy tasily dvě zbraně, které zkřížily s těmi, jež držely ženy vedle nich. Místností se rozlehlo slabé hučení, jak připravenou ocelí proudila ochranná magie. Z kruhu nebylo možné seslat žádné kouzlo a žádné by vevnitř nepřetrvalo.
Triel hodila kouli směrem k jedné bojovnici poblíž. Koule se roztříštila dřív, než dopadla na podlahu, a vybuchla v obláčku zářícího nazelenalého kouře. Kouř odplul a zastavil se těsně u hučících mečů. Jelikož se nemohl rozptýlit, ztrácel se jen pozvolna. Když se rozplynul, všechny ženy zůstaly v úžasu zírat na vysokou drowí ženu, stojící v ochranném kruhu. Oči měla omámené a vlasy rozcuchané, ale tvář nebylo možné s nikým zaměnit.
„Quenthel,“ řekla Triel zvláštním hlasem.
Nepochybně to byla Quenthel Baenre, mocná kněžka zabitá před mnoha lety. Nemohlo to být jinak, protože kdyby se kterýkoli jiný drow pokusil získat její podobu, magický kruh by kouzlo rozehnal. Quenthel padla v boji a její tělo se vrátilo do města, kde je podle zvyklostí k uctění vysoce postavených kněžek spálili na popel. Mrtvá těla méně významných drowů byla nabalzamována a uložena jako zdroj, který byl využíván, když bylo třeba získat oddíly bezejmenných zombiích vojáků.