Lirieliny rty sebou zaškubaly pobavením nad tou temnou ironií, ale pohled zůstával pevný. „To jsem neměla na mysli. Co vy povrchoví elfové? Jak slavíte konec dětství?“
Elfka odvrátila pohled. „To nemůžu říct. Každý klan nebo osada mají vlastní zvyky.“
„Určitě ale…“
„Když jsem byla dítě, chytila mě banda thayských otrokářů. Odvlekli mě do Přistavu Lebek a prodali.“ Prudce pokrčila rameny. „Je těžké nechat za sebou dětství, které jsi nikdy neměla.“
Chvíli seděly mlčky. „A teď je z tebe kouzelnice,“ řekla Liriel.
„Znám několik kouzel, ale není to moje práce.“ Sharlarra na vysvětlenou zvedla jednoho z Lirieliných vrhacích pavouků.
Liriel úžasem vytřeštila oči a pak je hrozivě přimhouřila. Okamžik hrozby však rychle pominul a dívka zaklonila hlavu a radostně se rozesmála. „Skvělá práce! Tenhle trik bych se ráda naučila.“
Sharlarra vytáhla z vaku stříbrnou karafu a podala ji temné elfce. Liriel se zkusmo napila a její jantarové oči se překvapeně a potěšeně rozevřely.
„To je qilovestualt! Kde jsi sehnala drowí víno?“
Elfka rozpřáhla ruce ve skromném odmítavém gestu. „Když máš dost peněz, obratné prsty nebo pochybné známé, seženeš v Hlubině cokoli. Ne – nech si to,“ dodala, když jí Liriel podala víno zpátky.
Drowí dívce se okamžitě vkradl do očí ostražitý pohled. Jen málokdo, ať už žil na povrchu nebo pod sáhy a sáhy skály, dával něco jen tak za nic. Sharlarra se pousmála, neboť chápala, jakými cestami se Lirieliny myšlenky ubírají. „Pověz mi o drowech a budeme ten dluh považovat za splacený.“
Liriel zvedla obočí barvy sněhu. „Co chceš vědět?“
„Cokoli. Všechno!“
Koutky Lirieliných úst se pozvedly v úsměvu. Podala Sharlaře láhev a gestem ji vybídla, ať se napije. V přesně načasovaném okamžiku pak řekla: „Tak pro začátek třeba to, že tohle víno se dělá z kvašených hub.“
Elfka se polekaně rozkašlala, následkem čehož se jí silný nápoj doslova propálil hrdlem a vytryskl jí z nosu. Po chvíli kašlání a prskání si otřela oči, z nichž jí tekly slzy, a žalostně se na Liriel usmála.
„Drowí humor?“
„Jen velice mírná ukázka,“ přikývla Liriel a zazubila se. „V Menzoberranzanu nemáme moc způsobů, jak si užít trochu legrace. Takové žerty jsou jeden z nich – a čím zákeřnější, tím lepší.“
„Věci směřují k chaosu, je to tak?“
„Samozřejmě! Jak jinak by se udržoval pořádek?“
Elfka svraštila čelo. „Udržujete pořádek skrze chaos?“
„A ono to jde i jinak?“
Při pohledu na Lirieliny zjevné rozpaky se zasmála. „Pověz mi, jak to funguje.“
„Navenek je to velice jednoduché. Všichni a všechno má své postavení. Nejprve jsou to rody – ty bys je asi nazývala rodiny nebo klany. Jejich pozice je odvozena od jejich síly a Matrony nejmocnějších rodů vládnou v Radě osmi. Uvnitř každého rodu se neustále bojuje o pořadí a postavení. Totéž ve školách, arénách, ceších, tržištích, a dokonce i hodovních síních.“
„Myslím, že tomu začínám rozumět,“ řekla Sharlarra. „Probíhá tak neustálé soupeření v poměrně pevné struktuře. To vysvětluje skvělé drowí zbraně a proslulou moc vaší magie.“
„Částečně,“ souhlasila Liriel, „nezapomínej ale, že kovář má dva způsoby, jak povýšit. Může tvrdě pracovat a zlepšit své schopnosti. Nebo může lepšího kováře prostě zabít.“ Opět se usmála, ale tentokrát úsměv nedosáhl až k očím. „Tato technika taky vyžaduje dobré zbraně a mocnou magii.“
„Správná připomínka,“ řekla elfka. „Neuraz se, ale podle toho, co jsem slyšela o drowech z Temných říší, se dá bezpečně usoudit, že druhý způsob je ten, kterému se většinou dává přednost.“
Lirielin úsměv se zcela vytratil a její jantarové oči zvážněly. „Když jde o drowy, není bezpečné předpokládat cokoli.“
„Budu si to pamatovat.“
Několikrát si podaly láhev s drowím vínem. Fjodor se k nim připojil, vzal si nabízenou láhev a obrátil do sebe doušek hořkého nápoje, aniž se zašklebil nebo hnul brvou.
„Odkud vůbec víš něco o drowech z Temných říší?“ chtěla vědět Liriel.
Fjodor Sharlaře nabídl vlastní čutoru a elfka nabídku odbyla pohybem ruky. Měla velice nepříjemné vzpomínky na ráno poté, co poprvé okusila silný rašemenský jhuild.
„Kouzelník z klanu Harpel – výstřední tlupa dokonce i na lidské kouzelníky – vedl dlouhý rozhovor s potulným drowem z tvého rodného města. Sepsal o tom pojednání, které koluje mezi vůdci města a předními kouzelníky.“
Liriel se zašklebila. „A ke kterým z nich patříš ty?“
„K oběma a ještě i k dalším,“ odvětila Sharlarra s hranou vážností.
Společně se zasmály a opět si předaly láhev. „Měla jsem příležitost promluvit s Qilué. Řekla mi o drowech několik věcí.“
„Odkud ji znáš?“
„Přes její sestru Laerel Stříbrorukou, paní – a možná jedinou spásnou ctnost – svého bývalého mistra, arcimága Hlubiny.“
Liriel o tom chvíli přemýšlela. Přejela pohledem k Fjodorovi a v jejích pozoruhodných očích vzplál výraz naděje a radosti. Sharlarra krátce zauvažovala nad tím, jaký vzkaz drowí dívka v oněch slovech zaslechla. S bodnutím lítosti si uvědomila, že nemá čas to zjišťovat.
Elfka vstala a oprášila si šaty. „Jestli chcete, můžu vyvolat bránu, která vás dostane do Vysokého hvozdu a zkrátí vám cestu o celé dny.“
Liriel přeletěl po tváři poplašený výraz. Pověděla Sharlaře, co se přihodilo v Přístavu Lebek. Zatímco poslouchala, uvažovala elfka o tom, jaké následky by mohlo mít, pokud se zaplete do nepříjemné situace, v níž se tito dva uprchlíci nacházeli. Ale kde by byla ona, kdyby jí Laerel nepomohla v době, kdy byla až po krk ve stoce? Bylo načase splnit slib, který si toho dne dala: stát při někom, kdo bude její pomoc potřebovat tak, jako ona potřebovala Laerelinu.
Sharlarra odbyla Lirielino varování mávnutím ruky. „Já se Lloth nebojím.“
Drowčiny oči vzplály. „Pak jsi blázen!“
„To už jsem slyšela,“ řekla mírně, „ale přinejmenším jsem blázen, co zná pár šikovných kouzel.“
Liriel sevřela rty a zvažovala to. „Možná bys mi mohla pomoct s tímhle.“ Rozvinula tapiserii a vysvětlila, oč se jedná.
Sharlarra měla pochyby, ale pokusila se. O několik neúspěšných kouzel později jim jedno zjednodušené kouzlo přineslo důležitou informaci.
Zavrtěla hlavou. „Tohle je elfská magie. Ironií je, že to je jedna ze škol, o které nic nevím.“
„Povrchoví elfové,“ řekla Liriel a vyslovila ta slova jako nadávku.
„O těch jsem nikdy neslyšela,“ řekla Sharlarra zlehka. „My máme měsíční elfy – ti jsou obvykle připravení užít si – zlaté elfy, o kterých čím míň mluvíš, tím líp, lesní elfy a divé elfy – tam jsou rozdíly poněkud nezřetelné – a mořské elfy. Legendy tvrdí, že kdysi existovali elfové známí jako avariel, okřídlení elfové. Podle toho, co vím, klidně ještě mohou nějací být. Dokonce existují lythari, elfové, kteří se dokážou proměnit ve vlky. Ale povrchoví elfové?“
„Tak nazýváme elfy, kteří nejsou drowové.“
„No, možná je načase naučit se pár nových urážek,“ navrhla Sharlarra. „Když chceš rozzuřit měsíčního elfa, řekni mu šedý elf. Zlatého elfa nejvíc naštve, když ho nazveš měsíčním elfem.“
Liriel se tomu pokusila porozumět. „Elfové se skutečně dělí na tolik druhů?“