Je toho víc, dodala spěšně a navrátila se k mluvení v myšlenkách. Sledovala jsem Lirielinu stopu a vím, kam má amulet namířeno. Vtom spočívá má cena. Jestliže máte zájem o Vhaerauna, mohl byste vyhledat jiné, kteří maskovaného boha následují. Pokud potřebujete uši a hlas v radě, určitě byste si mohl najít mocnější kněžku, která by plnila vaše příkazy, ale jen já vám mohu slíbit návrat Poutníka.
Zalétl k ní pohledem. Slibuje se snadno. Zapomněla jste, že po artefaktu pátrá i Triel?
Už ne. Řekla jsem jí, že Liriel je stále naživu a je vůlí Lloth, aby zůstala v Noci nad zemí a dál vládla artefaktem pro větší slávu Lloth. Gromf se tiše uchechtl. Má sestra tomu věřila?
Příjemná a líbivá lež snadněji vyvolává nedůvěru. Vyprávějte věci, které si lidé nepřeji slyšet, a je pravděpodobnější, že jim uvěří.
Arcimág si ji změřil pohledem. Prohnané, přiznal, ale zajisté to nebylo to jediné, co Triel přesvědčilo.
Shakti znovu sklonila hlavu. Jak říkáte, můj pane. Lloth poskytla zásadní důkaz své přízně rodu Baenre tím, že oživila Quenthel a Triel ji tak získala pro sebe.
Quenthel. Říkáte, že je naživu?
Ano, lorde Gromfe.
Následovalo dlouhé ticho, během něhož Gromf zvažoval možnosti, tkvící v tomto novém přesunu moci. To by mělo Triel potěšit, řekl nakonec.
Kdo ví? poznamenala Shakti. Udělala jsem, co mi yochlol nařídil, až na jedinou věc. Podle Llothina příkazu musím najít způsob, jak vám vynahradit ztrátu Liriel.
Yochlol. Llothin příkaz. To byla mocná slova, která zůstala po mnoho dalších kroků viset v hutném tichu.
Jděte k Narbondelu, řekl Gromf nakonec. Najděte trojici illithidů svlečených z kůže, vyrytých do sloupu. Třikrát se dotkněte hlavy prostředního illithida. Po třetím dotyku se z kamene vynoří malý oblázek a vsune se do vašeho střevíce. Nevyndávejte ho. Když s vámi budu chtít opět mluvit, dozvíte se to. Najděte si soukromí a uchopte kámen do levé ruky.
S těmito slovy arcimág zmizel. Nepřestal ji však sledovat. Všiml si spokojeného úsměvu na kněžčině tváři a jejího sebevědomého kroku, když zamířila zpět ke sloupu.
Díval se, jak mezi složitými řezbami hledá illithidy stažené z kůže a přejíždí po nich prsty. Přesunula váhu na pravou nohu, což naznačovalo, že si oblázek našel cestu do její boty.
Myšlenkou poslal Gromf svou „zprávu“.
Kněžkou projel záblesk moci, až bolestivě vyjekla a prameny bílých vlasů se jí divoce roztančily kolem tváře. Rychle si vlasy uhladila a navzdory bolesti v noze odkráčela obdivuhodně vyrovnaným krokem pryč.
Gromf ji sledoval k jezeru. K molu bylo přivázáno několik malých člunů, připravených převážet dělníky mezi pevninou a ostrovem, na němž se pásli rothe. Vzpomněl si, že rod Hunzrin má na starosti péči o tato zvířata a produkci masa, sýra a vlny. Zašklebil se a přidal do kroku, zamýšleje zadržet kněžku dřív, než odpluje na to bezútěšné místo.
Sevřel jí paži a přinutil vyrovnat s ním krok. Udělali dva kroky a ocitli se v jeho soukromé pracovně.
Shakti se snažila nevypadat vyvedená z míry tím, že byla tak náhle někam přenesena. Opatrně od něj poodstoupila. „Nečekala jsem, že takováto pocta přijde tak brzy.“
„Jestli chcete, říkejte tomu zkouška. Předpokládám tedy, že má výzva byla jasná?“
„Naprosto, můj pane.“
„To je dobře, že alespoň něco,“ zavrčel. „Vaše vyprávění bylo jakž takž zábavné, ale argumenty odporují logice a rozumu. Matrona Triel věří, že je Liriel naživu a že je Llothina vůle, aby její neteř zůstala na povrchu a vlastnila Poutníkův amulet. Jak si myslíte, že by moje drahá sestra reagovala, kdybych ten artefakt získal a použil?“
„Bohyně je nevypočitatelná,“ řekla bez váhání Shakti. „Má v oblibě vychytralé a smělé. Kdybyste získal Poutníkův amulet, nebylo by očividné, že Liriel už není v přízni Lloth?“
„To by řekli mnozí,“ uznal Gromf. „Vše, co se pod touto kamennou oblohou stane, je přičítáno vůli Lloth. Dobře tedy, pokud můžete, přineste mi Poutníka. Dám vám na povel oddíl žoldnéřů.“
„Raději ať se se mnou setkají za hranicemi města,“ navrhla. Z volného rukávu vytáhla tubus a vytřásla z něj velkou mapu, kterou roztáhla na stole. „Tady jsou tunely pod zemí Rašemen,“ řekla a ukázala na ně. „To je rodná země Lirielina lidského milence. Po její smrti se Poutníka zmocnil. Vrátí ho Čarodějnicím, které tam vládnou.“
„Člověk?“ zopakoval znechuceně Gromf. „Je to pravda, nebo je to další z těch nepříjemných lží, o nichž se domníváte, že je můžete vydávat za pravdu?“
V Shaktiných očích se objevil záblesk paniky. „Záleží na tom, když získáte Poutníka?“
Gromf pokrčil rameny. „Vlastně ne. Ty bojovníky vyšlu okamžitě.“ Krátkým mávnutím ruky ji propustil a pak dodaclass="underline" „Ještě jedna věc.“
Obrátila se zpátky k němu. Podal jí malou křišťálovou lahvičku. „Až nastane správný okamžik, toto urychlí odchod vaší matky. Matrona Kintuere není členkou Rady osmi. Osvědčte se jako Matrona matka a osud vaší rodiny se může rychle vylepšit. Teď běžte a poslužte sobě i mně.“
Kněžka mu odpověděla zářivým úsměvem. Gromf si k velkému překvapení uvědomil, že se z ní stala přitažlivá žena. Ne krásná, jako bývala Sosdrielle Vandree, ale Lirielině matce se krásou mohla vyrovnat jen málokterá drowí žena, dokonce ani její dcera ne.
Pocítil vzácné bodnutí lítosti, které rychle odehnal pryč. Už mnoho let si na milenku nevzpomněl.
Shakti zdvořile vyčkávala. Gromf si uvědomil, že na ni zírá. „Proč otálíte?“ obořil se na ni. „Řekl jsem, že můžete jít.“
Kněžka se uklonila. Pohybem ruky vykouzlila zahalenou bránu. Ze záhybů jejího roucha se vynořilo pět kostlivých hadů a obřadně odtáhli závěsy stranou. Prošla skrz. Závěsy se spustily zpět na místo a brána zmizela.
Byl to působivý odchod, to jí Gromf musel přiznat. Ne náhodou to byla připomínka toho, že se Shakti těší přízni Lloth. Gromf měl v mnoha směrech mnohem větší moc, ale jak mu kněžka právě předvedla, skutečná moc v Menzoberranzanu nakonec vychází z bohyně.
Možná mu ten lidský artefakt, Poutník, nabídne možnosti, které doposud nevzal v úvahu.
9.
Bojující drow
Na malé mýtině ve Vysokém hvozdu se kněžky temných elfu ze Sabatu vichrů shromáždily kolem zbytků ohniště a s hrozivým zaujetím naslouchaly Trninu stručnému vyprávění o Lirielině nedávné minulosti. Čas od času zalétaly pohledy jejich rudých očí jako dvojité plameny k místu, kde stáli záhadná mladá drowka a její společník, těsně mimo doslech a střeženi početnou stráží.
Když bylo vyprávění u konce, Dolor, kněžka, jež Liriel vyzvala k boji, vstala a promluvila.
„Ta dívka představuje nebezpečí pro nás všechny i pro ty, jimž sloužíme,“ řekla. Se rty sevřenými do tenké rovné čárky se znovu posadila a dala tak jasně najevo, že bylo řečeno vše, co řečeno být mělo. Pohledem elfku vyzývala, ať se odváží proti jejím slovům protestovat.
Trn drowce zamračený pohled klidně opětovala. „Ty jsi tady nejvyšší kněžka. Je na tobě rozhodnout, zda těm dvěma pomůžete, nebo ne, ale lesem projdou.“