Mladá kouzelnice rychle prováděla prsty tajemná gesta kouzla, sice složitého, ale téměř stejného jako to, které ji Černá hůl nedávno naučil. Dokončila kouzlo a připravila se na jeho účinky. Sevřela ji neviditelná ruka a táhla po magické cestě. Na okamžik se kolem vlnily všechny barvy, které kdy viděla nebo si představovala, jako nějaká šílená duha.
Prudce se zastavila. Dočasně oslepená zářivým světlem kouzelného přenosu se zhluboka nadechla a očekávala vůni slané vody a všemožné pachy Přístavní čtvrti. Místo toho její smysly naplnil měďnatý pach čerstvé krve a zatuchlý vzduch typický pro místa, která nikdy nespatřila slunce. Ten druh míst, která znala až příliš dobře.
„Tlarra kilaj,“ zamumlala jednoduché elfské kouzlo, které ji naučil Khelben a pocházelo z dávných dob jeho dětství. Zrak se jí okamžitě rozjasnil.
Stála v kameny poseté jeskyni, nevlídném místě mamě osvětleném svítícím lišejníkem, který porůstal kamenné stěny, a s narůstajícím děsem hleděla do tváře stejně polekaného drowího válečníka.
Drow, muž s krátce zastřiženými bílými vlasy a vytetovaným drakem na tváři, se krčil nad tělem velkého ještěra a nožem odřezával pruhy masa. Stvoření ještě nebylo mrtvé. Ocasem rovným jako tyčka ani ztuhlýma nohama nehýbalo, ale očima divoce koulelo.
Na povrch Sharlařiny mysli se začala vynořovat zapomenutá informace. V Harpelově pojednání se tvrdilo, že drowové dávají přednost pojídání živých zvířat, neboť věří, že bolest smíšená s hrůzou dává masu určitou pikantní příchuť.
Temný elf vyplivl napůl sežvýkané sousto syrového masa a zvedl se na nohy. V ruce se mu objevil meč tak rychle a hladce, že Sharlařiny oči vůbec nezachytily, kdy jej tasil.
Zlodějka potlačila třas a rovněž tasila. Už když to dělala, pochopila marnost své snahy, dokonce ještě dřív, než zahlédla stíny, jak se pohybují a přesouvají. Z nekonečné podzemní noci se vynořil kruh temných válečníků a začal se stahovat kolem ní.
„Zapitta doart!“ vyštěkl drowí lovec. Jeho komplicové se okamžitě zastavili. Rudýma očima zalétl k safíru, který Sharlarra stále svírala v ruce.
„Jsou další?“ zeptal se důrazně a jeho obecná řeč měla zároveň hrubý i melodický přízvuk.
Elfka rychle pochopila, co má na mysli. Chtěl vědět, zda za ní může dorazit ještě někdo další.
„Další takové drahokamy?“ zeptala se a pokrčila rameny. „Řekla bych, že tři nebo čtyři. Tohle je jediný, který mám, ale na aukci bylo pár dalších nebroušených kamenů a několik kouzelníků přihazovalo.“
„Dej mi ho.“
Ze všeho nejdřív Sharlarru napadlo kámen mu hodit, ale uvědomila si, že takový čin by mohl být považován za útok. Znepokojovalo ji, že by to nebyl útok a nemá připravené žádné další kouzlo. Vstoupila do kouzelné brány, která neměla pevný cíl určení, aniž měla připravené obranné kouzlo. Byla to chyba, již by neudělal žádný učedník nováček, který by měl všech pět pohromadě.
Opravdu by měla začít věnovat důkladnější pozornost detailům. Věděla, že v těch se ukrývají démoni. Drow to patrně věděl také.
Pomalu se sklonila a položila drahokam na kamennou podlahu, zatímco meč měla stále připravený.
Drow několika rychlými plynulými kroky došel k ní. Než mohla Sharlarra zareagovat, temný elf jí uštědřil surový kopanec do žeber, který jí vyrazil dech a srazil ji na podlahu.
„Lži,“ ušklíbl se válečník, zatímco v kruhu obcházel oběť, „a ještě k tomu neobratné. Chyběl jen jeden drahokam. Myslíš si, že bych si nezjistil přesně, jakou cenu za propuštění pirátské lodi zaplatila?“
Sharlarru napadlo, že vůdce drowů nemluví ani tak k ní jako k ostatním elfům. Byla to chvástavá slova a možná i ospravedlnění. Pokud v těchto řadách vládnou neshody, možná by měla šanci k útěku, kdyby je trochu přikrmila.
Podařilo se jí nadechnout natolik, aby mohla mluvit. „To je dobré vědět za předpokladu, že toho o drahokamech víš dost na to, abys poznal, kdy ti místo safíru podstrčí kousek barevného skla.“
Zuřivý nenávistný výraz, který drowovi přeběhl po tváři, zamrazil Sharlarru až do morku kostí. Cítila, jakou námahu válečníkovi dalo, aby se nepodíval na ostatní temné elfy. Kdyby to udělal, spatřil by v jejich karmínových očích záblesky zlomyslného potěšení a na tmavých tvářích úšklebky. Přesto Sharlarra s mrazivou jistotou věděla, že za zahanbení jejich vůdce draze zaplatí.
„Vstaň,“ poručil drow.
Poslechla a snažila se při tom ignorovat bolest v potlučených žebrech. Drow zaútočil a uštědřil jí řadu bodnutí a seků, které dopadaly rychleji, než je Sharlarra stačila odrážet. Když muž opět poodstoupil, byla elfi zlodějka skutečně upřímně překvapená, že je stále na nohou.
„Tvůj meč,“ řekl drow a významně se podíval na drahokamy zdobený jílec.
Sharlarra sklopila pohled. Kameny z jílce byly vypáčené a zanechaly po sobě jen prázdná lůžka. Její protivník rozevřel dlaň a předvedl jí malou třpytivou hromádku – včetně safíru, který předtím položila na zem.
„Působivé,“ řekla a myslela to vážně.
„Možná pro tebe. Mohl bych ti vytáhnout plíce a játra, aniž bych zanechal jizvu.“
Lesk v drowových očích prozrazoval, jak rád by se do tohoto úkolu pustil, ale zatímco mluvil, mírně pohnul předloktím. Byl to nepatrný pohyb, přesto přitáhl pozornost. Sharlarra si všimla tenké vypouklé linky, která se táhla od loktu k zápěstí – stopy, již se drow očividně snažil zakrýt.
„Žádnou jizvu?“ zeptala se a významně se podívala na jeho paži. „Škoda, že tvůj předchozí protivník nebyl tak šikovný jako ty.“
Tmavá tvář se zkroutila vzteky a Sharlarra věděla, že udeřila na správnou strunu. Zemře – s tím se nedá nic dělat – alespoň však bude mít rychlejší a milosrdnější smrt, než byla ta, již prožíval polomrtvý ještěr.
Drow učinil výpad a záštitou meče zachytil Sharlařinu nyní nevyváženou zbraň. Obratným manévrem elfku odzbrojil a dalším rychlým úderem odrazil její pokus vytáhnout dýku. Drow se vymrštil, otočil, tvrdě švihl loktem do výšky, vrazil jej Sharlaře do obličeje a vzápětí ji udeřil hruškou meče.
Bolest vybuchla v jasném záblesku a ihned po ní vytryskl proud krve. Sharlarra se jí snažila co nejvíc otřít, ale oči ji pálily a slzely. Oslepená nedokázala odrážet nebo uhýbat opakovaným úderům, které jí drow uštědřoval naplocho mečem, ani výsměšným pálivým ranám ostřím.
Mamě, jakoby z velké dálky, si elfka začala uvědomovat nádherné světlo, přicházející odněkud zpoza jeskyně. Cítila, že padá, a nezáleželo jí na tom.
Snesl se na ni pocit klidu zmírňující bolest, který neměl nic společného s bitím, jež jí uštědřoval pomstychtivý drow. Navzdory všemu, co provedla, navzdory tolika chybám, kterých se v životě dopustila, na ni čekalo místo světla. Sharlarra nikdy nedoufala, že by něco takového bylo možné.
A když ji tedy nakonec obklopila temnota, elfka do ní vstoupila s úsměvem na tváři.
Khelben Arunsun se krčil v opuštěné jeskyni několik mil od Přístavu Lebek, osvětlené uhasínajícími paprsky oslepujícího světelného kouzla. Pečlivě dělil pozornost mezi zbitou elfku na podlaze jeskyně a tiché tunely za ní. Banda drowů se rozprchla jako švábi před světlem nečekaně rozsvícené lampy, ale když šlo o temné elfy, dokonce ani arcimág si nemohl dovolit sebemenší neopatrnost.
Sharlarra zasténala a pohnula se. Kouzelník jí rozevřel čelist, nalil jí do úst další léčivý lektvar a zachmuřeně přísahal, že učednici přinutí všechny tři si odpracovat. V duchu si dělal seznam nejodpornějších prací a pro jistotu si jich i několik vymyslel.