„Luna hlavní volá Albatros čtyři Aresluna stop letí k vám Drak dva sektor 64 Titán sektor 67 Balistický osm sektor 44 Kobold sedm nula dva sektor 94 stop ve skafandrech zacementujte průnik přepážky stop pracujte se štíty za přetlaku stop hlaste průběžně kurs nouzového setrvačného pohybu stop…
Ten, který zaskočil za mladého radistu, řekl nahlas: „Albatros!“ a všichni se sklonili nad ním. Psaclass="underline"
„Albatros čtyři volá všechny stop nouzový kurs neregulovatelný stop žebroví trupu praská stop ztrácíme vzduch stop osádka ve skafandrech stop strojovna zaplavena roztokem štíty proraženy teplota strojovny 63 první průnik pilotní kabiny zacementován stop roztok vaří stop zaplavuje hlavní vysílač stop od nynějška pouze nouzové spojení stop čekáme vás konec.“
Pirx si chtěl zapálit cigaretu. Kouřili skoro všichni a bylo vidět, jak kouř, okamžitě odsávaný otvory větráků, rychle stoupá vzhůru modrými pruhy. Prohledával všechny kapsy, nemohl nic najít. Kdosi, nevěděl ani kdo, strčil mu do ruky načatý balíček. Zapálil si. Vtom řekl veliteclass="underline"
„Pane Mindelle!“ Kousl se do spodního rtu. „Plný tah.“
Mindell se v první chvíli zatvářil překvapeně, ale neřekl nic. „Výstraha?“ zeptal se muž sedící vedle velitele. „Ano. Já sám. Podejte mi to.“
Přitáhl si mikrofon na spirálovitém rameni a začal mluvit:
„Titán Aresterra volá Albatros čtyři stop letíme k vám na plný tah stop jsme na hranici vašeho sektoru stop dorazíme za hodinu stop pokuste se opustit raketu nouzovým východem stop budeme u vás za hodinu stop jedeme na plný tah stop vytrvejte stop vytrvejte konec.“
Odsunul mikrofon a vstal. Mindell mluvil interkomem na protější stěně. „Chlapci, za pět minut plný tah. Ano. Ano,“ odpovídal tomu, kdo byl na druhém konci drátu. Velitel odešel. Jeho hlas bylo slyšet z druhé místnosti:
„Pozor! Pozor! Cestující! Pozor! Pozor! Cestující! Hlásíme důležitou zprávu. Za čtyři minuty zvýší letadlo rychlost. Zachytili jsme volání SOS a spěcháme…“
Někdo zavřel dveře. Mindell se dotkl Pirxova ramene. „Chyťte se něčeho. Budeme mít více než dvě gé.“ Pirx přikývl. Dvě gé pro něho bylo jako nic, ale věděl, že doba není vhodná vytahovat se, kolik vydrží. Přidržel se poslušně opěradla židle, na které seděl starší radista. Četl mu přes rameno.
„Albatros čtyři volá Titán stop hodinu se na palubě neudržíme stop nouzový východ zatarasen prasklými žebry stop teplota v pilotní kabině jednaosmdesát stop zaplavila ji pára stop pokusíme se vyříznout pancíř na přídi a dostat se ven konec.“
Mindell mu vyškubl z ruky popsaný list a odběhl do sousední místnosti. Když otvíral dveře, zachvěla se lehce podlaha a všichni ucítili, jak jejich těla naráz ztěžkla.
Přišel první navigátor. Pohyboval se s viditelnou námahou. Usedl na svou židli. Někdo mu podal kabel s mikrofonem. V ruce měl poslední pomačkaný radiogram Albatrosu. Uhladil jej a dlouhou dobu se na něj díval.
„Titán Aresterra volá Albatros čtyři,“ promluvil konečně. „Budeme u vás za padesát minut stop nadletíme si kursem 84 celých 15 stop 81 celých 2 stop opusťte raketu stop opusťte raketu stop najdeme vás stop najdeme vás stop najdeme vás jistě stop vytrvejte konec.“ Muž v rozepnuté blůze uniformy, který vystřídal mladšího radistu, najednou vyskočil a pohlédl na velitele, který k němu přistoupil. Radista sňal z hlavy sluchátka. Velitel si je nasadil a zároveň muž vylaďoval dýchavičně chroptící reproduktor. Vtom všichni strnuli. V kabině stáli lidé, kteří již roky létali, ale to neslyšel ještě žádný z nich. Ten, jehož hlas se jakoby přes stěnu plamenů dral z reproduktoru, smíšený s táhlým hukotem, volaclass="underline"
„Albatros… všechny… roztok… pilotní kabi… teplota… nemůžeme… osádka do konce… sbohem… vedení…“ Hlas umlkl, bylo slyšet jen hukot. Reproduktor zachrčel.
Bylo těžké udržet se vestoje, ale všichni dál stáli shrbeni, opírajíce se o kovové stěny.
„Balistický osm volá Lunu hlavní,“ ozval se pevný hlas, „letím k Albatrosu čtyři otevřete mi dráhu přes sektor 67 jedu na plný tah stop neschopen provést úhybný manévr poslech.“ Několik sekund ticha.
„Luna hlavní volá všechny v sektorech 66, 67, 68, 46, 47, 48 a 96 stop prohlašuji tyto sektory za uzavřené stop všechny rakety jež neletí na plný tah k Albatrosu čtyři okamžitě zastaví a přepnou reaktory na volnoběh a rozsvítí obrysová světla stop pozor Drak dva! Pozor Titán Aresterra! Pozor Balistický osm! Pozor Kobold sedm nula dva! Pozor! Volá vás Luna hlavní stop otvírám volnou dráhu k Albatrosu čtyři stop veškerý provoz v sektorech ležících na přímé spojnici s bodem SOS bude přerušen stop brzdit začněte miliparsek před bodem SOS dbejte abyste vypnuli brzdy v optickém dosahu Albatrosu posádka mohla již opustit palubu Zdar Zdar Konec“
Teď se ozval morseovkou Drak dva. Pirx se zaposlouchal do pípání značek.
„Drak dva Aresterra volá všechny spěchající na pomoc Albatrosu čtyři stop pronikl jsem do sektoru Albatrosu za osmnáct minut budu u něho stop mám přehřátý reaktor chlazení poškozeno stop po záchranné akci budu potřebovat lékařskou pomoc stop začínám brzdit na plný zpětný tah konec.“
„Blázen,“ prohodil kdosi, a tu všichni ti, kdo doposud stáli jako sochy, podívali se na toho, kdo to řekl. Ozvalo se krátké, hněvivé zamručení.
„Drak dva tam bude první,“ poznamenal Mindell a pohlédl na velitele.
„Sám bude potřebovat pomoc. Za čtyřicet minut…“ Odmlčel se. Reproduktor chrčel a chroptěl; najednou bylo praskání přerušeno hlasem:
„Drak dva Aresterra volá všechny spěchající na pomoc Albatrosu čtyři stop jsem na optický dosah Albatrosu stop Albatros se pohybuje přibližně po elipse T 345 stop záď rudě žhne obrysová světla nesvítí stop Albatros neodpovídá na volání stop zastavuji a začínám záchrannou akci konec.“
Ve vedlejší místnosti se rozezvučely bzučáky. Mindell a ještě jeden muž odešli. Pirx měl všechny svaly jako ze dřeva. Tolik si přál být při tom! Mindell se vrátil. „Co se děje?“ zeptal se velitel.
„Cestující chtějí vědět, kdy už budou moci tančit,“ odpověděl Mindell. Pirx to ani neslyšel. Hleděl do reproduktoru.
„Už brzo,“ odpověděl klidně navigátor, „přepojte na optickou. Blížíme se k nim. V několika minutách bychom je měli uvidět. Pane Mindelle, dejte druhou výstrahu. Budeme brzdit hlava nehlava.“
„Rozkaz,“ odpověděl Mindell a odešel.
Reproduktor zabzučel a ozval se hlas:
„Luna hlavní volá Titán Aresterra Kobold sedm nula dvě pozor! pozor! pozor! Balistický osm zpozoroval v centru sektoru 65 záblesk intenzity minus 4 stop Drak dva ani Albatros neodpovídají na volání stop možnost exploze reaktoru na Albatrosu stop pro nebezpečí hrozící cestujícím vyzýváme Titán Aresterra aby zastavil a okamžitě se hlásil stop Balistický osm a Kobold sedm nula dva jednají podle vlastního uvážení stop opakuji vyzýváme Titán Aresterra…“
Všichni upřeně hleděli na prvního navigátora.
„Pane Mindelle,“ řekl. „Zastavil byste na miliparseku?“
Mindell se díval na číselník svých náramkových hodinek.
„Ne, pane navigátore, blížíme se k optické. Potřeboval bych 6 gé.“
„Pak změníme kurs.“
„Stejně budeme mít nejmíň tři,“ řekl Mindell.
„Jaká pomoc.“
První navigátor vstal, přistoupil k mikrofonu a řekclass="underline"
„Titán Aresterra volá Lunu hlavní stop nemohu zastavit mám příliš velkou rychlost změna kursu úhybným manévrem při polovičním tahu stop kursem 202 opouštím sektor 65 a vnikám do sektoru 66 stop prosím uvolněte dráhu poslech.“