„-p-r-a-t-t j-e v s-e-s-t-e-m v p-o-s-l-e-d-n-i-m-“ zvonila trubka.
Pirx visel u stropu jako netopýr; přidržoval se křečovitě prsty potrubí. Tep mu bušil v hlavě. Po krátké pauze následovaly další údery:
„v l-a-h-v-i z-b-y-v-a t-r-i-c-e-t d-o n-u-l-y“
Tři údery.
„-m-o-m-s-s-e-n-e o-z-v-i s-e m-o-m-s-s-e-n-e-“
Pauza.
Rozhlédl se. Bylo naprosté ticho, pouze žaluzie ventilátoru chřestila za zatáčkou v nárazech vzduchu a smetí vyfukované odtamtud táhlo ospale vzhůru, vířilo a vrhalo nad lampami stíny na strop, jako by tam v celých rojích poletovaly velké beztvaré můry. Najednou zabubnovaly prudké rány:
„-p-r-a-t-t-e — p-r-a-t-t-e — p-r-a-t-t-e m-o-m-s-s-e-n n-e-o-d-p-o-
— v-i-d-a m-a k-y-s-l-i-k v s-e-d-m-e-m m-u-z-e-s p-r-o-j-i-t— p-o-s-
— l-e-c-h-“
Pauza.
Světlo lamp bylo stále stejné, smetí a prach vířily mdlým pohybem. Pirx chtěl pustit trubku, ale nemohl, čekal. Ozvala se:
„-s-i-m-o-n v-o-l-a m-o-m-s-s-e-n-a p-r-a-t-t j-e v s-e-s-t-e-m z-a p-r-e-p-a-z-k-o-u s p-o-s-l-e-d-n-i l-a-h-v-i m-o-m-s-s-e-n-e o-z-v-i s-e m-o-m-s-s-e-n-e-“
Poslední těžký úder. Trubka po něm dlouho vibrovala. Série nesrozumitelných úderů, pak rychlá řada:
„-s-p-a-t-n-e s-l-y-s-e-t s-p-a-t-n-e s-l-y-s-e-t-“
Ticho.
„-p-r-a-t-t-e o-z-v-i— s-e p-r-a-t-t-e p-o-s-l-e-c-h-“
Ticho.
Trubka se zachvěla. Jakoby z velké dálky přicházely ojedinělé údery.
Tři tečky. Tři čárky. Tři tečky. SOS. Každý následující úder byl slabší. Další dvě čárky a ještě jedna. A táhlý, skomíravý zvuk, jako by někdo škrábal nebo dřel trubku, slyšet jej bylo jen v tom absolutním tichu.
Pirx se odstrčil a hlavou napřed se řítil podél potrubí, zahýbal, když ono zahýbalo, vznášel se, klesal, na tváři cítil závan rozestupujícího se vzduchu. Otevřená šachta, šikmý můstek. Zužující se stěny. První, druhá, třetí vrata od skladiště. Zešeřilo se. Sledoval trubici konečky prstů, aby ji neztratil, černý, spečený prach mu pokryl dlaně škraloupem, byl už za palubami v prostoru bez stropů a podlahy, oddělující vnitřní pancíř od skladišť; mezi traverzami se černala nadmutá tělesa náhradních nádrží, shora sem pronikaly jednotlivé pruhy světla, plné prachu. Jednou pohlédl nahoru a černou šachtou zahlédl dvě řady lamp rudé prachem, který se za ním táhl jako dlouhý oblak, podobný kouři neviditelného požáru. Vzduch tu byl zatuchlý, dusný, čpěl zahřátými pláty. Proplouval mezi sotva viditelnými stíny železné konstrukce, trubka táhle zazvonila:
„-p-r-a-t-t-e p-r-a-t-t-e o-z-v-i s-e p-r-a-t-t-e-“
Potrubí se rozvětvovalo. Tiskl v rukou dvě odbočky, aby vycítil, odkud přichází zvuk, ale nemohl určit směr. Naslepo se pustil vlevo. Jakýsi průlez. Zužující se tunel, černý jako smůla. Na konci — kulaté světlo. Vylétl do volného prostoru. Byl v předsíni reaktorové komory.
„-t-a-d-y w-a-y-n-e p-r-a-t-t— n-e-o-d-p-o-v-i-d-a-“ zvonila roura, sotva odstrčil závory prvních dveří. Do tváře mu dýchlo horko. Vystoupil na můstek. Kompresory vyly. Teplý vítr mu rozcuchal vlasy. Viděl ve zkrácení betonovou stěnu reaktoru, číselníky svítily, světla signálek se chvěla jako rudé kapky.
„-s-i-m-o-n v-o-l-a w-a-y-n-a s-l-y-s-i-m m-o-m-s-s-e-n-a p-o-d s-e-b-o-u-“ rachotila trubka těsně vedle něho. Vystupovala ze stěny, zahýbala a směřovala dolů, kde se napojovala na hlavní potrubí. Před obložením reaktoru stál rozkročený automat. Jako by bojoval s neviditelným protivníkem, tak bleskurychlé byly výpady jeho rukou. Plnými hrstmi metal cementové těsto, roztíral je šikmými šplíchanci, opravoval, uhlazoval, přecházel k dalšímu dílci, pak následovala pauza. Pirx se zaposlouchal do rytmu jeho práce. Paže pohybující se jako písty vyťukávaly:
„-m-o-m-s-s-e-n-e z-a-v-e-d p-r-i-v-o-d p-r-a-t-t-o-v-i d-o-c-h-a-z-i m-u k-y-s-l-i-k-“
Terminus strnul s pozdviženými pažemi, bez hnutí, vznášeje se proti svému pololidskému stínu. Jeho čtvercová hlava se pohybovala nalevo a napravo. Zkoumal další spoj. Sehnul se, nabral cement rukou sevřenou do tvaru zednické lžíce. Rozmáchl se. Udeřil. Ruce se dostávaly do rytmu. Trubka se rozechvěla pod nárazy:
„n-e-o-d-p-o-v-i-d-a n-e-o-d-p-o-v-i-d-a n-e-o-d-p-o-v-i-d-a-“
Pirx přehodil nohu přes zábradlí a sklouzl dolů.
„Termine!“ vykřikl, dříve než se dotkl nohama podlahy.
„Sly-ším,“ odpověděl okamžitě automat. Jeho levé oko se obrátilo na člověka; druhé dále sledovalo ruce, které omítaly trubku cementem a vyťukávaly:
„-p-r-a-t-t-e o-z-v-i s-e p-r-a-t-t-e p-o-s-l-e-c-h-“
„Termine! Co to děláš?“ vykřikl Pirx.
„Únik. Čtyři setiny rentgenu za hodinu. Plombuji,“ odpověděl automat dutým basem, zatímco jeho ruce vyťukávaly:
„-t-a-d-y w-a-y-n-e m-o-m-s-s-e-n-e o-z-v-i s-e m-o-m-s-s-e-n-e-“
„Termine!“ vykřikl Pirx ještě jednou. Hned se díval na kovovou tvář, šilhající po něm levým okem, hned na rychlý pohyb železných rukavic.
„Sly-ším,“ odpověděl automat stejně monotónně.
„Co to… vysíláš morseovku?!“
„Plom-buji únik,“ odpověděl hluboký hlas.
„-s-i-m-o-n v-o-l-a w-a-y-n-a a p-o-t-t-e-r-a p-r-a-t-t m-a n-u-l-u m-o-m-s-s-e-n n-e-o-d-p-o-v-i-d-a-“ řinčelo železo pod Terminovými svištícími rukavicemi. Těžké cementové těsto se rozpláclo, stékalo, rukavice je vyhazovaly vzhůru, upevňovaly, přitiskovaly k oblému povrchu. Na vteřinku se zastavily nad hlavou, pak se automat sklonil, nabral novou porci kovového cementu a vyřinula se lavina prudkých úderů:
„m-o-m-s-s-e-n-e m-o-m-s-s-e-n-e m-o-m-s-s-e-n-e o-z-v-i s-e m-o-m-s-s-e-n-e m-o-m-s-s-e-n-e m-o-m-s-s-e-n-e m-o-m-s-s-e-n-e m-o-m-s-s-e-n-e-“
Rytmus se zrychlil, jako by zešílel, celé potrubí se třáslo a sténalo pod krupobitím ran, znělo to jako neumlkající křik.
„Termine!! Nech toho!!“ Pirx se vrhl kupředu a popadl zápěstí automatu, které mu vyklouzlo z ruky, protože bylo vlhké od oleje. Terminus zůstal stát tichý, vzpřímený. Za betonovou stěnou bylo slyšet táhlé vytí čerpadel. Pirx měl přímo proti sobě trup politý olejem, stékajícím po sloupovitých nohách; ustoupil.
„Termine…“ řekl slabě. „Co to…“
Nedokončil, Železné rukavice se srazily s hromovým rachotem. Třely se o sebe a seškrabávaly zbytky přischlého cementu, které místo aby spadly, zavířily ve vzduchu a rozptýlily se jako kotouč dýmu.
„Cos to… dělal?“ řekl Pirx.
„Plom-buji únik. Čtyři setiny rentgenu za hodinu. Smím plombovat dál?“
„Vysílal jsi morseovku. Cos to vysílal?“
„Morseovku,“ opakoval automat přesně týmž tónem a dodaclass="underline" „Nerozumím. Smím plombovat dál?“
„Smíš…“ zabručel Pirx. Díval se na velké, pomalu se natahující ruce. „Ano, smíš…“
Čekal. Terminus už ho neviděl. Levou rukou nabral cement a bleskovým pohybem ho mrštil. Přidržel, rozmazal, uhladiclass="underline" tři údery. Ted pravá ruka přispěchala k levé a trubka zabubnovala:
„-p-r-a-t-t l-e-z-i v s-e-s-t-e-m-“
„m-o-m-s-s-e-n-e-“
„-o-z-v-i s-e m-o-m-s-s-e-n-e-“
„Kde je Pratt!?“ vykřikl Pirx pronikavě. Terminus, jehož ruce se ve světle měnily v blýskavé stuhy, odpověděl okamžitě:
„Nevím.“
A zároveň vyťukával s takovou rychlostí, že to Pirx stěží přečetclass="underline"
„-p-r-a-t-t-n-e-o-d-p-o-v-i-d-a-“