„Výborně. Doktore, pojďte ke mně, prosím. Vylíčím vám ještě současnou situaci: Setaur je někde tady,“ Achanian koncem pravítka obkroužil Moře klidu. „Z toho vyplývá, že od základny je vzdálen třicet až osmdesát kilometrů. Byl určen, jako ostatně všichni Setaurové, k důlní práci ve velmi těžkých podmínkách, za vysoké teploty a se značnou možností závalů, proto tyhle typy mají neobyčejně pevnou konstrukci a silný pancíř… Ale o tom vám podrobně řekne doktor Mc Cork. Co se týče prostředků, které máme k dispozici k jeho zneškodnění — velitelství všech měsíčních základen nám poskytla jisté množství výbušného materiálu, dynamitu a oxylikvitů, nějaké ruční lasery bezprostřední působnosti a lasery důlní — přitom ani výbušné materiály, ani lasery nemají ovšem charakter bojových prostředků. Pro pohyb operační skupiny, která má zničit Setaura, budeme mít transportéry malého a středního dosahu, z toho dva s lehkým protimeteoritovým pancířem. Jenom takový pancíř může vydržet zásahy laserem asi z kilometrové vzdálenosti. Tyto údaje se ovšem týkají Země, kde pohlcování energie atmosférou je značné. Zde ji nemáme, takže transportéry budou o něco méně zranitelné než jinde. Dostaneme také značné množství skafandrů, kyslíku, a to, obávám se, bude taky všecko. Kolem poledne přiletí ze sovětského sektoru „blecha“ s tříčlennou posádkou; k případnému krátkému letu může vzít čtyři lidi, aby je přemístila co nejdál do prostoru, v němž se nachází Setaur. Tím končím. Teď vám dám arch papíru, na který prosím zřetelně napište své příjmení a speciální profesi. Mezitím nám snad doktor Mc Cork něco poví o Setaurovi. Myslím, že nejdůležitější bude poukázat na jeho Achillovu patu…“
Mc Cork už stál vedle Achaniana. Byl ještě hubenější, než se Pirxovi prve zdálo; odstávaly mu uši, mírně šišatá lebka, téměř nepostřehnutelné obočí, kštice neurčité barvy — as tím vším mu připadal podivně sympatický.
Než začal mluvit, sňal brýle s ocelovou obroučkou, jako by mu překážely, a položil je před sebe na stůl.
„Lhal bych, kdybych řekl, že jsme předpokládali možnost toho, co se tu stalo. Ale kromě matematiky musí mít kybernetik v hlavě aspoň špetku intuice. Snad proto jsme se dosud nerozhodli předat náš model k sériové výrobě. Laboratorní testy prokázaly naprostou Mefistovu přesnost — tak se jmenuje náš typ. Setaur prý má na rozdíl od něho lepší vyrovnanost v brždění a zapínání. Aspoň jsem se to domníval, podle literatury, ale teď už o tom nejsem tak přesvědčen. Jméno připomíná mytologii, ale je to jenom zkratka ze slov Samoprogramový elektronický troj obslužný automat raketový, protože ke konstrukci jeho mozku je použito stejně pravo— jako levotočivých pseudokrystalických monopolymerů. To teď ani není důležité. Je to automat opatřený laserem k důlním pracím, laserem s ultrafialovým zářením, jemuž nezbytnou energii k vyzařování impulsů dodává mikrobaterie, pracující na principu studené řetězové reakce, a proto může Setaur, jak si vzpomínám, vyvíjet impulsy o energii čtyřiceti pěti tisíc kilowattů.“
„Jak dlouho?“ zeptal se kdosi.
„Z našeho hlediska — věčně,“ odpověděl hubený doktor vzápětí. „V každém případě mnoho let. Co se vlastně mohlo se Setaurem stát? Zjednodušeně řečeno, myslím, že dostal po hlavě. Úder musel být neobyčejně silný, ale taková lebka z chromoniklu se může poškodit i tady. Co se tedy stalo? Podobné experimenty jsme ovšem nikdy neprováděli, byly by příliš nákladné.“ Mc Cork se neočekávaně usmál a ukázal přitom malé, rovné zuby. „Je ale známo, že výrazně lokalizované poškození malého, to znamená poměrně jednoduchého mozku nebo obyčejné počítací stanice je příčinou naprostého rozpadu funkcí. Čím více se však v napodobování procesů blížíme lidskému mozku, v tím větší míře je takhle složitý mozek schopen fungovat, i přesto, že byl částečně poškozen. V mozku zvířat, například kocoura, jsou jistá centra, jejichž drážděním se budí útočná reakce, která vypadá jako výbuch agresivního šílenství. Setaurův mozek je sestrojen jinak, je buzen jistou silou, motorem aktivity, která může být řízena a rozváděna různým způsobem. Zřejmě tedy proběhlo nějaké krátké spojení tohoto centra aktivity s aktivizovaným programem destrukce. Samozřejmě velmi zjednodušuji.“
„Ale odkud se bere ta destrukce?“ zeptal se týž hlas jako před chvílí.
„Je to automat, určený k důlním pracím,“ objasnil doktor Mc Cork. „Jeho úkolem mělo být ražení štol, chodeb, vrtání hornin, drcení zvláště pevných minerálů, nejobecněji řečeno — ničení kompaktnosti hmoty, nikoli ovšem všude a ne všeho, úrazem však došlo k této generalizaci. Má hypotéza může být ovšem zcela nesprávná. Ale její teoretická stránka bude pro nás vysvětlitelnější později, až bude Setaur zničen. Teď je nejdůležitější vědět, co Setaur dokáže. Může se pohybovat rychlostí kolem padesáti kilometrů za hodinu, samozřejmě v jakémkoli terénu. Nepotřebuje mazat, všecky pružné části na kloubech i trnech jsou z teflonu. Má magnetický přerušovač, jeho pancíř nelze prostřelit revolverem ani puškou, jedině snad protipancéřovým dělem. Ale taková děla zde nemáme, viďte?“
Achanian zakroutil hlavou, že ne. Uchopil list papíru, který se už k němu vrátil, četl z něho a u jednotlivých jmen si dělal drobná znaménka.
„Ovšem, výbuchem slušné nálože ho roztrhnete,“ pokračoval Mc
Cork klidně, jako by hovořil o nejobyčejnější věci na světě. „Nejdřív je ale třeba nálož k němu přiblížit, a obávám se, že to nebude snadné.“
„Kde on to vlastně má ten laser? V hlavě?“ zeptal se kdosi.
„Nemá hlavu, jenom jakýsi pahrbek, vypouklinu mezi rameny. Měla se tím zvětšit odolnost vůči zasypání. Setaur je dvě stě dvacet centimentrů vysoký, takže vyzařuje z výše asi dvou metrů, ústí laseru je zakryto posuvnou záklopkou; když se nepohybuje, může vyzařovat v úhlu do třiceti stupňů, širší pole vyzařování vzniká otáčením celého trupu. Nejvyšší výkon laseru je čtyřicet pět tisíc kilowattů; každý odborník ví, že je to síla strašně veliká, lehce probije několikacentimetrový ocelový pancíř… »
„V jakém dosahu?“
„Je to laser s ultrafialovým zářením, proto o velmi malém úhlu rozptylu světelného svazku… Zásah bude tedy prakticky ohraničen zorným polem; protože obzor je na zdejší rovině vzdálen dva kilometry, bude také dosah záření přibližně stejný.“
„Dostaneme speciální důlní lasery se šestinásobným výkonem,“ připojil Achanian.
„Ale to je pouze to, čemu Američané říkají overkill,“ odpověděl Mc Cork a usmál se. „Proto taky znásobený výkon v souboji s laserem Setaura neposkytuje žádnou převahu.“
Někdo se otázal, jestli by se automat nedal zničit z paluby nějaké kosmické lodi. Mc Cork prohlásil, že v této otázce není kompetentní. Achanian však pohlédl na prezenční listinu a řekclass="underline"
„Mezi námi je navigátor první třídy Pirx… Chtěl byste objasnit tu záležitost?“
Pirx vstal.
„Teoreticky řečeno, loď střední tonáže, například jako můj Cuivier, to znamená šestnáct tisíc tun váhy v klidu, by takového Setaura určitě mohla zničit, kdyby ho dostala pod své trysky. Teplota výchozích plynů je větší než šest tisíc stupňů na vzdálenost devět set metrů, to by snad stačilo….?“