Další kvalitou Lemova Pirxe je jeho schopnost prožít dobrodružství jako dramatický proces i konflikt. Lem nepíše selankovité vymyšleniny, jeho pojetí science-fiction je vskutku vědní (koneckonců to dosvědčuje také slovník jeho próz, vyžadující i v češtině jakýsi jazykový „transformátor“), vedle znamenitě vytvořených zápletek umí dokonale pointovat, a právě zde dosahuje úrovně, kterou ve světové literatuře tohoto typu zvládá jen mizivé množství autoru. Jsou to pointy filozofické kontemplace, vážných příběhů životních, v nichž se lidské jádro Pirxovo obnažuje na samu dřeň. Konflikt mimozemského s pozemským, člověka s novou bytostí, vůči níž si člověk musí vytvářet novou soustavu hodnot, je vlastně konfliktem formováni nových vazeb uvnitř pozemského procesu. Lemovou přednosti před autory této literatury, pokud ji píší na Západě, je proto schopnost humanizace tématu kosmu, kosmonautiky, dobývání vesmíru člověkem.
Znamenitou Lemovou přednosti pak je, že z literatury science-fiction vytvořil literaturu skutečně velkou, totiž literaturu v pravém slova smyslu, která má nejen své poznávací a formální hodnoty, ale která dokáže objevit nový estetický zážitek, zážitek nové, jiné intenzity, zážitek z uměleckého díla, Lem nepíše příběhy, Lem píše uměleckou literaturu z oblasti, které upsal svůj talent. (A mimo jiné: právě proto může být tak výborný; jeho tematická jednostrannost je zase předpokladem mnohostrannosti umělecké, či aspoň k ní vede.)
Vědeckofantastická literatura má dnes ve světové literatuře pevné místo jako vyhraněný žánr, o jeho důležitosti už nikdo nepochybuje. Dosvědčuje to její všestranný rozmach v celém světě. Literatura sci-fi doznala velkého rozvoje ve všech socialistických literaturách, hlavně však v polské (vedle Lema je zde velmi významný Konrad Fialkowski) a sovětské (bratři Strugačtí). Také česká literatura má svoji sice nevelkou, zato plodnou tradici, kterou dnes rozviji především Josef Nesvadba.
Vraťme se však ještě ke Stanisławu Lemovi. Jeho vědeckofantastické knihy čeští čtenáři povětšinou znají, důvod obliby jeho knih u nás tkví nepochybně v originalitě, s niž Lem rozviji tento žánr, i v mistrovské fabuli kratších či rozvětvenějších próz. Můžeme sáhnout po kterékoli Lemově knize s přesvědčením, že se nám dostane vrcholně poutavé a v nejlepším slova smyslu objevné četby. To ostatně nás čtenář mohl poznat z dalších českých překladů Lemových knih Planeta Eden (česky 1960), Návrat z hvězd (1962), Solaris (1972), Vyšetřování (1972) ad.
Vezmeme tedy svazek Příběhy pilota Pirxe jako příležitost k zamyšlení — nad sebou, nad životem, nad světem. Je to tam všechno. Zítřek hlasitě klepá na dveře, Lem je pootevírá, nedejme se zmýlit, jeho Pirx není za nimi, žije tady, na Zemi, ale přece jen se poněkud odlišuje od ostatních — má Lemovu fantazii a vlastní zkušenost z dlouhých cest vesmírem. Častěji proto vzhlíží vzhůru a přemýšlí, co je v hloubkách vesmíru, je to pilot Lem mezi námi. Nepochybně se chystá na další cestu, víme o něm, že svou kosmickou loď řídí dobře.
Spolu s ním víme, že Pirxovije nejlépe na Zemi. Víme s nim, že o ni je třeba denně bojovat, že je třeba odvrátit nebezpečí jaderné války, řešit ekologické problémy, vrátit planetě její bleděmodrý obal a člověku vhled do vesmíru, který se nezatemní exhaláty průmyslové civilizace.
V tomto smyslu je aktuální význam děl nejlepších autorů světové vědeckofantastické literatury. Oprávněně k nim řadíme také Stanislawa Lema. Svazek Příběhy pilota Pirxe to dokazuje.
Oldřich Rafaj
Obsah
Podmíněný reflex
Patrola
Albatros
Terminus
Lov
Neštěstí
Ananké
Pirxovo vyprávění
Pilot lem mezi námi
Obsah