Cesta netrvala dlouho. Jason neměl ani čas, aby dospal to, co zameškal, a už přistávali na Darkhanu. Jelikož neměli zavazadla, prošli celní kontrolou mezi prvními. Z odbavovací budovy vyšli ve chvíli, kdy se ke vzdálenému přistávacímu doku snášela jiná loď. Kerk se zastavil a zahleděl se na ni; Jason sledoval, kam jeho upřený pohled směřuje. Ta loď byla šedivá a otlučená. Měla tupý nos jako dopravní loď — ale hýřila tolika velkými děly jako bitevní křižník.
„Taje samozřejmě vaše,” poznamenal Jason.
Kerk přikývl a zamířil k lodi. Když k ní dorazili, jeden ze vstupních uzávěrů se otevřel, ale nikdo se v něm neobjevil. Místo toho se k zemi řinčivě snesl dálkově ovládaný skládací žebřík. Kerk po něm rychle vyšplhal, Jason ho zachmuřeně následoval. Připadalo mu, že teď to s tou nechutí k okázalostem a malichernostem trochu přehánějí — a to si už začínal pyrranské postoje osvojovat. Podle nich se však právě takhle vítal velvyslanec na palubu jejich lodě. Tedy nijak.
Vstupní uzávěr zavřel samotný Kerk, a když klesli do lehátek, ozvala se startovací siréna. Hlavní trysky zaburácely a Jasona prudce stlačilo dolů zrychlení. Zrychlení neustávalo, stále narůstalo a vytlačovalo Jasonovi vzduch z plic a pohled z očí. Vykřikl, ale svůj vlastní výkřik nezaslechl, protože mu uši zaléhaly ohlušujícím řevem. Pohltila ho milosrdná mdloba.
Když se probral z bezvědomí, na loď už nepůsobilo žádné přetížení. Nechal oči zavřené a bolest se z jeho těla zvolna vytrácela. Náhle se ozval Kerk — stál vedle jeho lehátka.
„Je to moje chyba, Meto, měl jsem ti říct, že máme na palubě pasažéra, který je zvyklý na normální gé. Mohlas ten svůj obvyklý start, při kterém praskají kosti, aspoň trochu zmírnit.”
„Nevypadá, že mu moc ublížil — a vůbec, co tady dělá?”
Jasona poněkud překvapilo, že ten druhý hlas je dívčí. Neupoutal ho však natolik, aby se obtěžoval otevřít bolavé oči.
„Letí na Pyrrus. Pokoušel jsem se mu to rozmluvit, ale nepodařilo se mi jeho rozhodnutí zvrátit. Je to škoda, protože bych pro něho rád udělal víc. On to byl, kdo nám opatřil peníze.”
„Ach, to je hrozné,” vzdechla Meta. Jason se divil, proč je to hrozné. Jeho omráčený mozek to nedokázal pochopit.
„Udělal by mnohem líp, kdyby zůstal na Darkhanu,” pokračovala.
„Je velice hezký. Podle mého je škoda, že musí zemřít.”
To bylo na Jasona příliš. S námahou pootevřel jedno, pak druhé oko. Ten hlas patřil dívce, víc než pohledné, která stála u jeho lehátka a upřeně na něho shlížela.
Otevřel oči ještě víc, když si uvědomil, že ta dívka je krásná — její krása byla druhu, jaký na planetách ve středu galaxie nikdy neviděl. Všechny ženy, které poznal, měly bledou ple, pokleslá ramena a popelavý obličej s nánosem líčidel. Byly výsledkem šlechtění slabostí rasy, sahající staletí do minulosti, kdy stále pokročilejší lékařská věda udržovala při životě stále více jedinců neschopných normálně přežít.
Tato dívka představovala v každém ohledu úplný opak. Byla výsledkem přežívání na planetě Pyrrus. Silná gravitace, která se u mužů postarala o mohutně vyvinuté svaly, dávala plochým ženským svalům značnou sílu. Měla pevnou postavu bohyně, opálenou pleta dokonale vyformovaný obličej. Její vlasy, střižené nakrátko, jí obepínaly hlavu jako zlatá koruna. Neženská na ní byla pouze pistole, kterou měla zasunutou do objemného pouzdra na předloktí. Když si povšimla, že Jason otevřel oči, usmála se na něho. Zuby měla tak pravidelné a tak bílé, jak se dalo očekávat.
„Jsem Meta, pilot této lodě. A vy jste určitě…”
„Jason dinAlt. Ten start byl dost mizerný, Meto.”
„Skutečně se za něj moc omlouvám,” zasmála se. „To když se člověk narodí na planetě s přitažlivostí dvě gé, je na zrychlení míň citlivý. Ušetřila jsem taky na palivu, u synergické křivky…”
Kerk zabručel něco nesrozumitelného, pak řekclass="underline" „Pojď, Meto, podíváme se na zboží. Některé z těch nových věcí zalepí díry v opevnění.”
„Ach, ano!” zajásala a téměř zatleskala radostí. „Pročetla jsem si seznam, jsou prostě báječné.”
Raduje se jako školačka z nových šatů, nebo z bonboniéry. Je to úžasné, mít takový vztah k bombám a plamenometům. Při té myšlence se Jason sarkasticky usmál a se sténáním slezl z lehátka. Oba Pyrrané již odešli, a on se s námahou protáhl dveřmi, aby se vydal za nimi.
Trvalo mu dlouho, než našel cestu do přepravního prostoru. Loď byla velká a zřejmě neměla posádku. Konečně Jason narazil na muže, který spal v jedné z jasně osvětlených kajut. Poznal v něm řidiče, který jim na Cassylii přenechal auto. Muž spal zdravým spánkem, ale v okamžiku, kdy se Jason vplížil do kajuty, otevřel oči. Po ospalosti na něm nezůstala ani stopa.
„Jak se dostanu do skladiště?” zeptal se Jason.
Muž mu poradil, pak zavřel oči a okamžitě usnul, dřív, než mu Jason stačil poděkovat.
Kerk a Meta v nákladním prostoru některé z beden už otevřeli a zalykali se radostí nad jejich smrtonosným obsahem. Když Jason prošel dveřmi, Meta držela v náručí tlakový kanystr. Otočila se k němu.
„Jen se koukni na tohle!” zvolala. „Ten prach, co je v něm… člověk ho může polykat jako bláto a ani tolik mu neublíží. Ale všechny formy rostlinného života likviduje okamžitě…” Náhle se zarazila, když si uvědomila, že Jason její nadšení nesdílí. „Promiňte, jen jsem chvíli zapomněla, že nejste Pyrran. Takže vy to nechápete, že?”
Dříve, než mohl odpovědět, se z reproduktoru lodního rozhlasu ozvalo její jméno.
„Je čas na skok,” vysvětlovala. „Pojďte se mnou na můstek. Můžeme si tam povídat, když budu dělat výpočty. Kromě Pyrru toho vím o jiných planetách tak málo, že bych se chtěla zeptat na milión věcí.”
Jason ji doprovodil na velitelské stanoviště, kde vystřídala ve službě jednoho důstojníka a začala odečítat údaje pro skokový program. Její postavička, pevná, ale pružná a obepnutá jednoduchou jednodílnou kombinézou, se mezi ty velké přístroje jaksi nehodila. Nedalo se však popřít, že to, co Meta dělala, dělala účelně a úsporně.
„Meto, nejste na pilota mezihvězdné lodě moc.mladá?”
„Mladá?” Chvíli přemýšlela. „Skutečně nevím, jak staří mají být piloti. Už létám jako pilot tři roky a je mi skoro dvacet. Je to míň než normálně?”
Jason pootevřel ústa — pak se zasmál. „Myslím, že to závisí na tom, z které planety člověk pochází. Někde byste měla problém získat oprávnění. Ale vsadím se, že na Pyrru je to jiné. Podle tamních měřítek musíte patřit k těm starým.”
„Teď žertujete,” řekla vážně Meta, právě když vkládala do počítače nějaký údaj. „Na některých planetách jsem staré ženy viděla. Jsou vrásčité a mají šedivé vlasy. Nevím, jak byly staré — jedné jsem se zeptala, ale svůj věk mi neřekla. Určitě musejí být starší než kdokoli na Pyrru, tam nikdo tak nevypadá.”
„Tak jsem to nemínil.” Jason hledal správný výraz. „Nikoli ke starým, ale k hotovým, zralým. Dospělým.”
„Všichni jsou dospělí,” usoudila. „Přinejmenším brzy poté, co vyjdou z ochranky. A z ní se vychází v šesti letech. Moje první dítě je dospělé a druhé by brzy bylo, jenže už nežije. Já tedy určitě musím být dospělá.”
Tím byl pro ni ten problém zřejmě vyřešen, ale Jason měl plnou hlavu toho, jak odlišné chápání pojmů a výchovu prozrazovala její slova.