„Pak dostal ještě jednoho,” ozval se Krannon. „Viděl jsem to. Dobrý zásah. Já asi dostal taky pár. Nech ho, Kerku. Střelili ho do zad, ještě než doběhl k náklaďáku.”
Vysvětlování už bylo dost, usoudil Jason pro sebe. Nepřežeň to. Dopřej mu času, aby si to přebral. Je načase změnit předmět hovoru. Vím o něčem, co odvede jeho pozornost od hrabošů.
„Bojoval jsem za tebe, Kerku, zatímco ty jsi zůstal v bezpečí za ochranným valem.” Jason se opřel o bočnici auta, když Kerk svoje sevření povolil. „Přišel jsem na to, kvůli čemu ta vaše bitva s planetou vlastně je — a jak ji můžete vyhrát. Teď mi dovol, abych se posadil, a já ti to povím.”
Zatímco spolu hovořili, dorazili sem další Pyrrané, a nyní se nikdo z nich ani nepohnul. Stejně jako Kerk stáli strnule a jen na Jasona hleděli. A když Kerk promluvil, vyjádřil se za všechny.
„Co tím chceš říct?”
„Jen to, co jsem řekl. Pyrrus s vámi bojuje — aktivně a vědomě. Vyjeď si dost daleko za hranice tohoto města a ucítíš, že jsou na město nasměrovány vlny nenávistí. Ne, to by nešlo — ty je neucítíš, protože jsi vyrostl ve městě. Já však ano, a taky kdokoli jiný, kdo má nějaký druh paranormální citlivosti. Na vás je neustále vysílána výzva k válce. Životní formy této planety paranormální citlivost mají a na ten příkaz reagují. Útočí a mění se a mutují, aby vás ničily. A budou v tom pokračovat, dokud všichni nezahynete — pokud nebudete schopni s válkou skoncovat.”
„Jak?” Kerk to slovo vyštěkl a jeho otázka se odrážela na tvářích všech.
„Tím, že najdete toho nebo to, co tu výzvu vysílá. Životní formy, které na vás útočí, nemají žádné rozumné důvody. Dostávají rozkaz útočit. Myslím, že vím, jak zdroj těchto rozkazů najít. Pak už půjde o dekódování vzkazu, nabídnutí smíru a případné ukončení celého nepřátelství.”
Po jeho slovech zavládlo naprosté ticho, a Pyrrané se snažili vyřčenou myšlenku vstřebat. První se vzpamatoval Kerk, pokynem ruky naznačil, aby se všichni rozešli.
„Vrate se ke své práci. Za tohle odpovídám já a beru si to na starost. Jakmile zjistím, kolik je na tom pravdy — pokud vůbec nějaká — budu vás podrobně informovat.”
Lidé se pomalu a beze slova rozcházeli, a jak se vzdalovali, otáčeli se.
20
„A teď všecko od začátku,” vybídl Kerk. „A nic nevynechávej.”
„Je toho velice málo, co mohu k věcným skutečnostem dodat. Viděl jsem zvířata, pochopil výzvu k válce. Dokonce jsem s některými zvířaty experimentoval a ta na moje mentální povely reagovala. Teď musím vystopovat, kde je zdroj výzev, které se starají o to, aby tato válka pokračovala.
Řeknu ti něco, co jsem dosud nikomu neřekl. Nemám ve hře jenom štěstí. Mám dostatečnou paranormální schopnost psí na to, abych dokázal pozměnit pravděpodobnost ve svůj prospěch. Není to schopnost dokonalá, ale pokouším se ji z pochopitelných důvodů zdokonalit. Během posledních deseti let se mi podařilo zúčastnit se kursů ve všech výzkumných střediscích, která se schopností psí zabývají. Je až neuvěřitelné, jak málo toho — na rozdal od ostatních vědních oborů — vědí. Základní schopnost psí lze tréninkem zlepšit, a byly vyvinuty některé přístroje, které fungují jako psionické zesilovače. Jeden z nich, když se správně použije, je velmi dobrým směrovým indikátorem.”
„Ty chceš ten přístroj sestrojit?” zeptal se Kerk.
„Přesně tak. Sestrojit ho a vzít v lodi mimo město. Jakýkoli signál, který je dostatečně silný, aby udržoval tuto staletou bitvu v chodu, by se měl dát vystopovat. Budu ho sledovat, spojím se s bytostmi, které ho vydají, a pokusím se zjistit, proč to dělají. Předpokládám, že budeš souhlasit s jakýmkoli rozumným plánem, který povede ke skončení této války.”
„S jakýmkoli rozumným,” zdůraznil Kerk chladně. „Jak dlouho ti bude trvat, než ten přístroj postavíš?”
„Jen pár dní, jestli tady máte všecky součástky.”
„Tak se do toho pus. Zruším let, který je naplánovaný, a nechám tady loď čekat, připravenou k letu. Až přístroj postavíš, chci, abys signál vysledoval a podal mi zprávu.”
„Souhlas,” řekl Jason a povstal. „Jen co se mi na tu díru v zádech někdo podívá, sepíšu seznam potřebných věcí.” Jasonovi přidělili zachmuřeného muže jménem Skop za průvodce — a hlídače. Ten se svého úkolu ujal velice vážně, a Jason si zanedlouho uvědomil, že se stal vězněm na svobodě. Kerk jeho vyprávění akceptoval, ale to nemuselo znamenat, že mu uvěřil — a na jeho jediný pokyn se mohl z hlídače stát popravčí.
Jason si s hrůzou uvědomil, že se to nepochybně stane. Nech Kerk jeho vyprávění uvěřil nebo ne, nemůže si dovolit riskovat. Pokud existovala sebemenší možnost, že se s hraboši dostal do styku, nedovolí mu dostat se z planety zaživa. Lidé z džungle byli naivní, jestliže si mysleli, že tak nápadný plán může uspět. Nebo jenom sázeli na malou pravděpodobnost, že může vyjít? Oni samozřejmě nemohli nic ztratit.
Jason věnoval jen část pozornosti zhotovování seznamu materiálů, které bude pro psionický směrový detektor potřebovat. Jeho myšlenky se potácely v sevřených kruzích a hledaly únikovou cestu, která neexistovala. Nyní se už příliš zaangažoval, než aby prostě odešel. O to se Kerk postará. Pokud se mu nepodaří nalézt způsob, jak ukončit válku a vyřešit otázku hrabošů, zůstane po zbytek života na Pyrru jako ztroskotanec. Po velmi krátký zbytek života.
Když byl se seznamem hotov, zatelefonoval do skladu. Až na několik záměn měli na skladě vše, co zřejmě bude potřebovat a mohli mu to poslat. Skop upadl vsedě na židli do dřímoty, ale jen zdánlivě, a Jason s hlavou opřenou proti působení gravitace začal načrtávat schéma přístroje.
Pak náhle vzhlédl, když si uvědomil jakési ticho. Zvuk strojů v budově a hlasy ve vedlejší hale slyšel — tak co to bylo za ticho? Psychické ticho. Od chvíle, kdy se vrátil do města, byl tak zaneprázdněn, že mu ušla skutečnost, že zde není po pocitu psí ani stopa. Postrádal ten nepřetržitý příval zvířecí reakce, stejně tak svůj neurčitý, ale průkazný psychokinetický vjem. A v záblesku vzpomínek si uvědomil, že uvnitř města tomu tak bylo vždy.
Snažil se mentálně cítit — a téměř okamžitě toho nechal. Ze všech stran na něho neustále doléhala myšlenka, kterou byl nucen vnímat, když jí vyšel vstříc. Bylo to, jako kdybyste se nacházeli uvnitř podmořského plavidla ve velké hloubce oceánu a drželi ruku na uzávěru, který zadržoval strašlivý tlak. Z dotyku uzávěru, aniž byste ho otevřeli, byste cítili napětí, sílu, která naléhala a čekala, aby vás rozdrtila. Takovým způsobem působily vlny psí na město. Nehlasné výkřiky Pyrru, plné nenávisti, by okamžitě zničily jakýkoli rozum, který by byl schopen je přijímat. Jedna z funkcí jeho mozku spočívala v tom, že přerušovala obvod citlivý na vlny psí, odstiňovala vjem dříve, než mohlo dojít k poškození nervových vazeb. Z těch vln pronikalo právě jen tolik, aby si neustále uvědomoval, že jejich tlak existuje — a aby se udržovalo podhoubí pro jeho neustálé noční můry.
Z toho vyplýval jediný okrajový prospěch. To, že nepůsobil myšlenkový tlak, mu usnadňovalo soustředit se. Navzdory únavě dokončil nákres poměrně brzy.
Meta dorazila až k večeru, přinesla součástky, které si objednal. Když klouzavým pohybem pokládala dlouhou krabici na pracovní stůl, chystala se něco poznamenat, ale rozmyslela se a neřekla nic. Jason k ní vzhlédl a usmál se.
„Jsi vedle sebe?” zeptal se.
„Nevím, co tím míníš,” odsekla. „Nejsem vedle sebe. Jenom otrávená. Plánovaný let zrušili a tím se na přišlí měsíc rozhasí náš zásobovací harmonogram. A místo pilotování nebo služby na ochranném valu mi dovolili jen postávat kolem a čekat na tebe. Pak letět někam do blbosti podle tvých pokynů. Divíš se, že jsem otrávená?”