Proto otázka je:
Jaká musí být psychika lidí, aby občina žila v následnosti generací jako obnovující se ohledně personálního složení celostný sociální organismus?
Zde je nutné vyjasnit, že:
Reč není o tom, „vycucat si z prstu“ nebo napsat „spatra“ všechno o životě našich předků v dávnosti a přesvědčit všechny čitatele o správnosti napsaného.
Reč je o tom, přijmout zjištěný archeologický fakt kompaktně-občinného prožívání našich předků během mnohých staletí jako objektivně dohistorickou danost, pochopit, jaká musela být struktura psychiky, chápání světa a etika těch lidí, aby takové prožívání bylo z hlediska řízení možné a udržitelné v následnosti generací.
Znovu zdůrazňujeme, že řeč je o kompaktně žijící občině, spotřebovávající převážně produkci společného hospodaření, v níž všichni znají všechny a stále jsou v kontaktu (snad s výjimkou krátkodobých odluk některých členů z těch či oněch příčin hospodářského či jiného charakteru), a řízení občiny má direktivní personálně-adresný charakter.
Především je nutné pochopit a přiznat, že:
Kvalita života občiny a každého člena v kompaktně žijící občině je podmíněna kvalitou řízení záležitostí občinného významu.
Z toho důvodu byli jak členové občiny, kteří jsou řízeni, tak ti, kdo řídili, zainteresováni v tom, aby k vedení přicházeli nejschopnější jedinci k tomu druhu činnosti: nejen znající specifika všech občinných záležitostí, ale i moudří, prozíraví, starající se o občinu celkově a každého člena zvlášť. Pokud se ten princip narušoval, pak pád kvality řízení, především hospodářské činnosti, trestal stejnou měrou všechny: i vedoucí, i vedené. Tíha toho objektivně nevratného trestu byla podmíněna tíhou chyby v řízení – až do kompletního vymření.
Vyhnout se trestu za dopuštěnou chybu vedení nemohlo: individuální vlastnictví a instituty jeho ochrany v občině nebyly (snad s výjimkou oblečení a zbraní, přizpůsobených pro konkrétního člověka); oddělit se od občiny a přisvojit si vyprodukované hodnoty vedení také nemohlo – jednoduše fyzicky: kompaktní prožívání a číselná převaha členů občiny v konfliktu takového druhu předurčovalo jeho výsledek; utéct se všemi nebo větší částí zásob občiny bylo nemožné a i nesmyslné v dlouhodobé perspektivě, protože peníze, které by bylo možné ukrást z rozpočtu a převést do zahraniční banky, ještě nebyly. Psychice členů občiny bylo takové zneužití pravomocí cizí: taková byla kultura té doby, vypracovaná a podporovaná každodenní praxí mnoha generací.
Stejně tak v kompaktní občině, kde všichni znají všechny, neměla místo tyranie té či oné osobnosti, protože vedení mělo samo zájem na tom studovat, jak se dnes říká „veřejné mínění“ a zvláště popřemýšlet nad nestandardními názory, protože pokud standardní názory jsou chybné nebo bezvýchodné, a proto nedovolují řešit problém, pak nestandardní mohou být efektivní.
Z druhé strany, i vedení členové občiny měli objektivně zájem na bezchybnosti kroků vedení a proto v míře svých možností pojišťovali vedení, vykazujíce vedení podporu různého druhu, především v aspektu osvětlení situace. Při relativně nízké produktivitě práce je čas drahý jak pro práci, tak pro oddych, proto v životě společnosti nemohlo mít místo „handlování“ jako způsob „samořízení“, mlácení prázdné slámy o vymyšleném a neaktuálním, přijímání životu neadekvátních „řídících“ rozhodnutí, a úměrně tomu se musela vypracovávat, jak se nyní říká, etika pracovní a osobní komunikace vedoucích a vedených, která šetřila čas i těch i druhých.
Rodiny byly, ale ony byly částí občin. Bylo i mnohoženství jako odpověď společnosti na vyšší úrazovost a úmrtnost mužů na pracích za hranicemi osídlení (lov na divočáka nebo medvěda, rybolov z vratkého člunu nejsou nejbezpečnějším druhem činnosti) a bojových srážek (o čem bude dále): v zájmu stabilního rozvoje občiny ženy nezůstávaly samotné a bezdětné.
Charakter plného spektra pracovní činnosti, zabezpečující život občiny, a její dělba představitelům různého pohlaví byly takové, že přemoudrá je v ruských skazkách Vasilisa, a ne nějaký „Vasja“, a máma Vasilisy je Baba Jaga. Jde o to, že ta část spektra prací, která připadala na ženy, probíhala z větší části v hranicích osídlení a byla podle svého charakteru stejnorodá, v důsledku čehož bylo možné mnohé kvalitně dělat na základě návyků a automatismů. Při vedení takových prací byl tvůrčí myšlenkový potenciál žen svobodný a mohl podporovat dva společensky významné procesy:
• systematické shromažďování, osmyslení a přehodnocení informací, přinášenou do občiny různými lidmi, a vypracovávání chápání smyslu života;
• matričně-egregoriální podpora činnosti mužů za hranicemi občiny.
Poslednímu v ženské části spektra činností členů občiny nahrávalo také to, že osobnostní rozvoj chlapců a dívek na cestě k lidskosti (lidský typ struktury psychiky) probíhá různě – jdou si navzájem naproti:
• dívky začínají z osvojení intuice a končí nabytím rozumu;
• chlapci začínají z nabytí rozumu a končí osvojením intuice;
• vůle se získává i těmi i druhými někde uprostřed této cesty (pokud se samozřejmě získává).
Právě proto ve společnosti, kde se lidského typu struktury psychiky v osobnostním rozvoji nedosahuje k začátku pohlavního dospívání, ženy statisticky častěji dávají správné odpovědi na otázky typu „je-není třeba“ něco udělat nyní a v budoucnosti, aniž by uměly argumentačně podložit své závěry, a muži statisticky častěji jsou schopni objasnit, co a jak bylo třeba dělat v minulosti pro to, aby to dopadlo lépe, než to dopadlo ve skutečnosti.
Nicméně charakter té části spektra činností (včetně vojenské), která připadala v dávnosti na muže, byl takový, že jejich vnímání a tvůrčí potenciál byl zavlečen do těch druhů činnosti, kterými se zabývali bezprostředně: zasnít se na lovu divočáka o světlé budoucnosti znamenalo v lepším případě nic neulovit, a v horším stát se mrzákem a zátěží pro ostatní; to se týká i boje. Proto se mužům možnost popřemýšlet o smyslu života obecně otevírala jen tehdy, pokud dosáhli váženého věku nebo se v důsledku utrpěných traumat nebo jiných narušení zdraví nemohli zabývat pracovní činností za hranicemi osídlení. Žena mohla, sedíc za stavem nebo přeslicí, snít o budoucnosti a protože myšlenky jsou materiální, pak pokud snila v rozpoložení otevřeném životu, pak tok života reagoval na její sny.
Podmíněnost života každého jedince prosperitou občiny celkově se projevovala i v odhodlanosti při obraně občiny a jiných členů občiny, až do obětování sebe sama, a také v přiznání vedení nejen práva, ale i povinnosti obětovat lidi v reálné akci (tj. poslat je na jistou smrt) v těžkých situacích v zájmech zachování života občiny.
Ta oblast života společnosti, která se nyní nazývá „krizové řízení / krizový management“, v důsledku toho, že se přiznává odlišnost principů, na jejichž základě se organizuje každodenní normální řízení, a principů, na základě kterých konají „krizoví manažeři“, je ještě další ipostáz projevení se Ruského ducha. Má mnoho společného jak v aspektu obrany před agresí, tak i v aspektu překonávání následků živelných pohrom. V obou variantách kroky spadají do pojmu „bránit Vlast“.
29
E.B.Taylor, anglický etnograf 19. století, ve své knize „Prvobytná kultura“ popisuje život kmene amerických indiánů, kteří mají ve své kultuře prvky, namířené na nalezení chlapců, kteří v budoucnu budou schopni efektivně realizovat různorodé řídící funkce – šamanské, vůdcovské, znacharské atd.
31
Ačkoliv mohla časem vznikat tyranie tradicemi, které ztratily adekvátnost ve změněných okolnostech života.