„Bránit Vlast“ v sobě zahrnuje i přijímat první boj z vlastní iniciativy na svou zodpovědnost, pokud všichni (včetně vyššího vedení) „spí“ nebo jsou dezorganizováni, a agresor má drtivou převahu; a pokud nepřijmou a nevydrží první boj, pak Vlast jako inkarnace Pravdy Boží nebude moci být vytažena v budoucnu ze strašných katastrof, do kterých se dostane výlučně proto, že lidé v ní žijící se odklání od Pravdy Boží. To se týká i živelných pohrom.
Řešení katastrof začíná z mobilizace zdrojů a vytvoření strategické obrany. V Ruském duchu – duchu (egregoru) mnohonárodnostní Ruské civilizace ten úkol během vší zapamatované historie řeší specifické jádro egregoru překonávání překážek (včetně vojenských katastrof), které přijímá řízení záležitostmi na sebe v důsledku krachu všeho ostatního řízení a samořízení ve společnosti.
Algoritmika toho úzce specializovaného jádra egregoru překonávání katastrof má charakter analýzy vztahů a řízení vnějšími (ve vztahu k jádru) procesy. A to jádro kromě úkolu „neústupně bránit Pravdu Boží a Vlast“ téměř nemá jakýkoliv jiný obsah.
V důsledku toho, že to jádro, které objektivně přebývá v egregoru Rusi, téměř nemá obsah, disponuje dvěma specifickými vlastnostmi:
• je téměř neviditelné, protože odhalení vztahů (tím spíše neaktivovaných) je záležitost delikátnější než odhalení a analýza obsahu;
• jeho algoritmika lehce pasuje s algoritmikou jiných egregorů, řídíce jejich obsah v souladu se svým velmi prostým systémem základních řídících kategorií, které je možné charakterizovat jako:
1. nebezpečí, hrozící Vlasti: v minulosti to z větší části byl nepřítel-dobyvatel, a také tupé (v smyslu bezmyšlenkovité) nástroje nepřítele nebo interference (rušení, překážky);
2. faktory, jejichž ovládnutí odstraňuje jak samo nebezpečí, tak i vliv jeho destrukčních faktorů: v případě vojenských akcí jsou to objekty a subjekty nepřítele, jejichž ztráta dělá válku pro něj nepřijatelnou.
3. To, co není možné ochránit v procesu překonání katastrofy: v případě vojenských akcí - „tráva na poli boje“;
4. jádro stability egregoru překonávání katastrof – koordinátoři a specialisté: ve vztahu k válečným katastrofám jsou to vojíni pole boje, producenti zbraní a další týl, velení frontu, velení týlu, koordinátoři frontu i týlu;
5. zdroje (včetně lidských), podléhající mobilizaci a využití v procesu odstranění nebezpečí a vlivu na jeho napadající faktory: v případě války jsou to všechny prostředky vlivu na nepřítele a jeho potlačení a likvidace;
6. zdroje, podléhající bezpodmínečné žáštitě a ochraně před vlivem na ně nebezpečí a jeho napadajících (destrukčních) faktorů: v případě války – podléhající ochraně před vlivem nepřítele.
Tento egregor, jako i všechny další egregory v davově-“elitární“ společnosti, pracuje jako naprogramovaný automat mimo vůle lidí, plnících v jeho algoritmice ty či ony role (funkce), ačkoliv lidé jsou schopni změnit jeho algoritmiku, stejně jako mohou změnit algoritmiku jakéhokoliv egregoru, zrozeného společností. A on pokrývá všech šest kategorií (priorit) zobecněných prostředků řízení / zbraňových prostředků, které jsou rozvity v kultuře k okamžiku jeho aktivizace během té či oné přírodní či sociální katastrofy.
Vše, co je podloženě nebo kvůli chybě vztaženo jeho algoritmikou v kategorii č.1 podléhá neutralizaci nebo zničení v souladu se strategií, jejíž charakter se určuje z jedné strany charakterem a silou nebezpečí (v konkrétním případě – silou nepřítele), a z druhé strany – zdroji, jimiž daný egregor disponuje.
Vše, co se vztahuje ke kategorii č.3 se může ztratit během překonání katastrofy (konkrétně, během válečných akcí to je „tráva na poli boje“), pokud se to z těch či oněch důvodů nepodaří zachovat.
Vše, co se vztahuje v algoritmice egregoru ke kategorii č.4 – jádro stability – nemá žádná práva, kromě Práva, rovnocenného posvátné povinnosti bránit Pravdu Boží a Vlast v řečišti činné algoritmiky toho egregoru v konkrétních historických okolnostech – tomuto tvrdému kritériu „kádrové politiky“ egregoru odpovídají zdaleka ne všichni, přiznaní davově-“elitární“ společností profesionály-politiky a profesionály tajných služeb a vojenského díla, ale odpovídají mu některé osoby, které nemají žádné zjevně viditelné příznaky příslušnosti k sféře řízení, sféře tajných služeb a válečnému dílu. V této kategorii je každý dlužný být připraven na to, projevit se, buďto samostatně nebo v organizačních pořádcích v libovolných Životem zformovaných podmínkách, maximálně efektivně v algoritmice toho egregoru až do sebeobětování. Neschopnost osvobodit svou algoritmiku psychiky od nadvlády mínění „co já jeden můžu změnit“? (ve vojenských aspektech - „jeden v poli není vojín“...) - je spolehlivá ochrana od proniknutí do toho jádra subjektů cizích i jemu, i Spravedlivé povinnosti člověka být zástupcem Božím na Zemi.
Vše, co se vztahuje k zdrojům, podléhajícím mobilizaci a využití v překonání aktivního nebezpečí a jeho zasahujících faktorů, se zapojuje jádrem stability do různorodých procesů na základě principu «podřizuj se sáma podřizuj druhé», což zabezpečuje stabilní automatismus vypracování a realizace strategie překonání katastrofy, včetně strategie porážky nepřítele. Ti, koho algoritmika egregoru řadí k této kategorii, mají právo sabotovat princip „podřizuje se a podřizuj druhé“, ale důsledkem takové sabotáže přecházejí do kategorie č.1 (nebezpečí, jeho faktory vlivu; nepřátelé, bezduché nástroje nepřátel a rušící vlivy) nebo do kategorie č.3 – to, co je nemožné ochránit ve zformovaných podmínkách (v případě války - „tráva na poli boje“).
Vše, co je zařazeno ke zdrojům, podléhající bezpodmínečné ochraně před vlivem na ně nebezpečí a jeho vlivových faktorů, disponuje nejvyšším významem, protože po organizaci strategické obrany a následného překonání přírodní nebo sociální katastrofy (porážka nepřítele) právě na nich leží zabezpečení rozvoje vší plnoty a různorodosti života v nové kvalitě zachráněné Vlasti. V nějakých situacích se mohou kategorie 2 a 6 částečně nebo plně překrývat.
V obvyklé – ne mimořádné situaci – je pro občinný život charakteristická podpora občinou a členy osobně jiných lidí – podle své štědrosti nebo podle možností. Vedle toho je pro občinnou etiku také charakteristické odmítání parazitismu a odmítnutí podpory těm, kdo je identifikován v takové kvalitě. V souladu s tím:
Mluvíme-li o „kádrové politice“ občiny, pak v ní je hlavní ne to, že občina má právo přijmout člověka, ale v tom, že má právo ze sebe vyhnat každého, kdo nepodporuje v ní přijaté normy pracovní a životní etiky.
Řízení záležitostmi v takové kompatně žijící občině, a ve své podstatě její samořízení, bylo založeno jak na personálně-adresném, tak i na cirkulačním (pro všechny) šíření informace a mohlo být efektivní jen za podmínky důvěry vedoucích a vedených, a stejně tak při absenci:
• za prvé, lživosti jako způsobu zahladit a skrýt své chyby nebo ovládat lidi jako nástroje pro dosažení jakýchkoli svých nebo skupinových cílů,
• a za druhé, osobního uspokojení, na jehož oltář společnost dopouští obětovat vše, až do života jiných lidí, biocenóz a planety Země.
Ve své podstatě to znamená, že uvnitř občiny může být více či méně zřetelně projevená profesionální specializace, ale hierarchie osobnostních vztahů existovat nemůže; každý člověk je pro občinu, která nepřekročila limit velikosti, drahý.
33
Přitom ve vztahu k těm, kdo patří do jádra stability toho egregoru, všechno to, co se v kulturách Východu a Západu projevilo jako samurajové, ninjové, bojovní mniši, jezuiti, asasíni, členové válečných řádů a bratrstev, „elita“ SS a nejefektivnější specnaz současných armád nebo tajných služeb, - představuje něco ve stylu dětských her na vojáky a zbojníky: samozřejmě pokud soudíme efektivitu podle konečných výsledků.
Když v rozvrácené zemi „nejlepší specnaz“ úderem dlaně prolamuje železobetonové desky, a v organizovaných demonstrativních kláních se zahraničním specnazem jeho členové padají jak balíky sena od lehkých dotyků, nechápajíc co se děje – to je efektní.
Ale když politici-agresoři a na nich pracující magnáti byznysu a vojenští vůdci nepřitele sami přijímají a realizují rozhodnutí, sebevražedné pro jejich vlastní plány – to je efektivní.
34
Ale sebeobětování není pro jedince žijící pod jeho vedením samocílem, což je odlišuje od posedlých biblickým pseudokřesťanstvím, kteří hledají každý svou „Golgotu“ místo toho, aby jednoduše žili v řečišti Záměru.
35
Názory takového druhu jsou ve své podstatě přiznáním v ateismu (z větší části neuvědomovaném v takové kvalitě) . Jeden může skutečně udělat málo. Jeden spolu s Bohem může udělat mnohé. Konkrétně, Korán opakovaně charakterizuje Boha jako pomocníka člověka, konkrétně: „Ano! Bůh je váš patron. A on je nejlepší z pomocníků!“ (3:150)
36
Ve vyšším vnitrosociálním smyslu – podřizuje se identifikované nutnosti a smysluplnosti rozvoje společnosti. Tj. je to jinak vyjádřený požadavek konceptuální samodisciplíny.
37
Detailněji o tom aspektu projevů Ruského ducha v materiálech KSB viz práci VP CCCP “О задачах на будущее Концептуальной партии «Единение» и безпартийных приверженцев Концепции общественной безопасности”, kapitola 6. -
38
To nechápou mnozí dodnes. Konkrétně v Rusku během nevolnictví neměla občina právo a možnost vyhnat ty, kdo nepodporoval její normy etiky, a stolypinské reformy, které to právo nedaly, povolily jedincům odcházet, což není jedno a totéž.