Co se týká svědectví protivníků, pak:
• Ti, kdo zahynuli, o ničem svědčit nemohli.
• Ti, kdo úspěšně utekli v nepochopitelné (pro ně) hrůze, nemohli nic smysluplného říct, ale svědčili o hrozné porážce a vymýšleli příčiny pro její objasnění v míře schopnosti své fantazie. A od nich zděděný strach (na úrovni emocí) z ruských právě jako z vojenské síly, která je neporazitelná a údajně může být agresivní, je naživu dodnes téměř u všech národů-potomků sousedících s lesní Rusí a u jejich sousedů. Jsou předsudky přesvědčeni o nějaké zvláštní a hrozné agresivitě ruských, ačkoliv říct nic konkrétního o podstatě té agresivity a její hrozivosti nemohou, a reálná historie zná více příkladů agresivity obrácené proti Rusi a Rusku, kterou oni předkládají jako prevenci a profylaktiku. A ruské „zábavy“ typu pěstního boje stěna na stěnu a vtípky na hraně agrese jsou pro ně nepochopitelné, nepříjemné, přání účastnit se nevyvolávají a proto straší, což se projevuje ve frázích typu „Ti šílení Rusové“.
• Ti, kdo upadl do zajetí, ve své většině z-rus-štěli. Zajatce na Rusi nezabíjeli a nehnali předčasně do hrobu těžkou otrockou prací, ale odváděli do oblastí, vzdálených od jejich vlasti, kde se integrovali do panujícího kompaktně-občinného způsobu života a během několika let se stávali normálními členy občin: v občinném způsobu života je každý člověk cenný svým způsobem. O té praxi, zformované už v předhistorické době, svědčí letopisy období vzniku na konci 1. tisíciletí našeho letopočtu „elitární“ státnosti na Rusi.
3.6. Rus Veliká, Prvotní
Všechno, co je napsáno v této práci v kapitolách 3.4 a 3.5 a zčásti v 3.3 je v rozporu s mechanisticko-materialistickými představami o předhistorii Rusi a životě Slovanů v předhistorické době, vlastním tradiční vědě, přinesené do kultury Ruska z Evropy, počínaje epochou vlády Petra I.
Ale mnohé z napsaného v této práci není v souhlasu ani s tím, co propagují v poslední době ti, kdo jsou přesvědčeni o tom, že předkové dnešních Indoevropanů, včetně všech Slovanů a takzvaných „etnických Rusů“, po završení globální geofyzikální katastrofy a globální změně klimatu (přibližně před 13 000 lety) vyšli ze své arktické, nyní zatopené Vlasti a namířili si to na jih, realizujíc civilizátorskou misi ve vztahu k etnickým skupinám, nacházejících se na trase jejich migrace, které byly na nižším stupni rozvoje kultury.
Vyvracet tu verzi předhistorie lidstva a indoevropských národů by bylo hloupé právě díky tomu, že mnohé archeologické památky a příběhy legend a mýtů, které se zachovaly do našich dní, nemohou být interpretovány v souladu s geografií za předpokladu, že pochod dávných Árijů z arktické oblasti nebyl. Konkrétně v indických Védách jsou některá místa jednoduše beze smyslu, pokud se držíme verze historie, podle které Védy vznikly na území současné Indie, protože vyprávějí o přírodních jevech, které jsou pozorovány jen v polárních oblastech (půlroční den a noc, polární záře atd.), kde bylo v době vytvoření Véd jiné klima, dovolující lidem žít, a ne přežívat, a jiná konfigurace masivů souše.
Všechny slovanské jazyky, včetně ruského, patří skutečně do jedné jazykové skupiny a jsou příbuzné sanskrtu. Rekonstrukce víry a obřadů dávných Slovanů a Indů, analýza mnohých tradic, mající kořeny v předhistorické době, dokazuje jejich totožný původ. Ale existuje i jeden důležitý a principiální rozdíclass="underline"
• Kastový systém v Indii existuje odedávna, a je popsán-předepsán i ve Védách, a jsou spisovatelé, kteří tvrdí, že byl přinesen do Indie Áriji, tj. byl přinesen z Arktidy;
• Kultura předhistorické Rusi, při veškerém souladu víry a rituálů s védickými, na nějaké etapě svého rozvoje v předhistorické době přestala být kastovou.
Hlavní ilustrace toho spočívá v tom, že staroruské žrečestvo žilo v samotném národě a reprodukovalo se při směně generací ne na principu klanové příslušnosti, ale na celonárodní; neoddělovalo se od národa ani v organizačních formách profesionální korporace znacharů, zasvěcených do zbytku společnosti neznámých návyků a znalostí, ani ve formě zvláštní kasty „duchovních“, podobně jako se vydělovaly korporace druidů a šamanů a jak se formovaly dědičné kasty (brahmáni, levité, kněží RPC v Rusku v dopetrovských dobách)
Volchvové, putující starci, v dávné Rusi byli sociálně-funkcionálně ŽREČESTVEM, a, jak svědčí byliny a letopisy, popisující události epochy vzniku „elitární“ státnosti na Rusi na konci prvního tisíciletí našeho letopočtu, nebyli od společnosti oddělenou sociální skupinou, v to období začátku krize Rusi prvotní.
A to je hlavní kvalita Ruské civilizace, která je v mnohém analogická koránickému tvrzení: „Bůh zná nejlépe, kde umístit své poselství.“ (Korán, 6:124) . A uzavřenost a hierarchičnost stavů a kast je překážkou realizace toho principu, přímá protiakce společnosti vůči realizaci Božího Zámyslu.
Kultur kompaktně-občinného způsobu života bylo v předhistorické a raně historické době mnoho. Ale ruská kultura, pokud není jediná, pak je jedna z mála, ve které se žrečestvo neoddělilo od ostatních ani korporátně, ani kastově.Ve vztahu k tomu faktu mají všechny další okolnosti druhotný nebo doprovodný charakter (tj. mají čistě formální význam), pokud máme na paměti plnou funkci řízení ve vztahu ke společnosti.
Plná funkcia riadenia– toje svojho druhu pustá a priezračná forma, obsahovo napĺňaná v procese riadenia. Inými slovami, je to matrica objektívne možného riadenia - miera riadenia, ako procesu trojjedinstva matérie-informácie-miery. Opisuje súvislé (nadväzujúce) etapy cirkulácie a premien informácie v procese riadenia. Začína momentom rozpoznania faktorov prostredia subjektom, čo vyvoláva u neho subjektívnu potrebu riadenia a formovania vektora cieľov riadenia subjektom-riadičom a pokračuje až do uskutočnenia vytýčených cieľov v procese riadenia. Je to systém stereotypov vzťahov a stereotypov premien informačných modulov. Tie tvoria informačnú bázu riadiaceho subjektu, modelujúceho na ich osnove správanie sa objektu riadenia (alebo modelujúceho proces samoriadenia) v tom prostredí, s ktorým interaguje (spolupôsobí) objekt (a cez objekt aj subjekt).
Plná funkcia riadenia sa môže realizovať iba v intelektuálnej schéme riadenia (rôznorodé schémy riadenia prediktor –korektor – predpovedateľ-upravovateľ), ktorá predpokladá tvorivosť systému riadenia – subjektu-riadiča, a to minimálne v nasledujúcich oblastiach:
1. rozpoznanie faktorov prostredia, ktoré vyvolávajú potrebu riadenia alebo zmenu jeho charakteru;
2. formovanie vektorov cieľov;
3. formovanie nových koncepcií riadenia;
4. zdokonaľovanie metodológie a návykov prognózy pri riešení otázky o udržateľnosti v zmysle predpovedateľnosti pri stanovení úlohy riadenia aj (alebo) v procese riadenia podľa schémy prediktor-korektor.
Ve vztahu ke společnosti, plná funkce řízení celostátní úrovně předpokládá následující kroky:
50
To je k odpovědi na otázku: proč muslimové a ruští žili v jednom státě bez konfliktů během mnohých staletí? Také je užitečné obrátit pozornost na tu okolnost, že seslání Koránu (7. století n.l.) se odehrálo právě tehdy, když Rus původní spěla ve svém kulturním rozvoji k počátku krizové epochy, nebo krizová epocha právě začínala.
51
Ve smyslu přítomnosti alespoň pozdějších textů, vyprávějících o životě v předchozí době na základě nezachovaných originálních písemných kronik, napsaných podle svědectví současníků událostí a samými účastníky událostí.