ORESTES bájný řecký hrdina, který zabil svou vlastní matku Klytaimnestru za to, že ona zase zavraždila jeho otce, svého prvního manžela Agamemnóna; byl za to dlouho pronásledován Fúriemi, až teprve bohyně Athéna jej od nich osvobodila.
ORFEUS bájný pěvec a hudebník, který svou hudbou i divokou zvěř dojímal a krotil; hudbou si také od bohů v podsvětí vyprosil navrácení své zemřelé manželky Eurydiky. Byl patronem hudby, zpěvu a poezie.
OSIRIS latinský a řecký název egyptského boha Usireva, manžela Isidina; (viz ISIS).
OSTIJSKÁ SILNICE vybíhala z jižního obvodu Říma a vedla do Ostie, přístavního města jihozápadně od Říma.
OSTIUM (lat.) předsíň před atriem.
OSTRIANUM bývalá pískoviště severovýchodně od Říma.
OTHO, MARCIUS SALVIUS první Poppaein manžel, pozdější římský císař.
OVIDIUS (Publius Ovidius Naso, 43 př. n. l. – 18 n. l.) velký římský básník. Jeho nejznámější díla jsou Metamorphoses (Proměny), Amores (Lásky), Ars amatoria (Umění milovati), Tristia (Žalozpěvy), které napsal ve vyhnanství v Tomách u Černého moře, aj.
PAFOS město na Kypru, kde stával slavný Afroditin chrám, obklopený posvátnými háji.
PAGUS IANICULENSIS (lat.) Janikulská čtvrť na pravém břehu Tiberu pod Janikulem.
PALATIN (Palatinum, Palatinus mons) jeden ze sedmi pahorků, na nichž byl postaven starý Řím. Pahorky se jmenovaly: Capitolium (Kapitol), Palatinum, Aventinus, Caelius, Esquilinus (Esquilin), Viminalis (Viminál) a Quirinalis (Quirinál). Později přibyl ještě Vaticanus (Vatikán) a Ianiculus (Janikul). Jménem Palatin se později označoval i císařský palác, který na tomto vrchu stál.
PALLAS propuštěný otrok, který zbohatl tak (vedl státní finance), že jej Nero r. 62 n. l. dal otrávit, aby se zmocnil jeho jmění.
PANEM ET CIRCENSES (lat.) chléb a hry; heslo římské chudiny, jímž se na císařích dožadovala obživy a zábavy.
PANOPÉ město ve středním Řecku, v kraji zvaném Fokis (Fokida).
PARCA bohyně narození, určující dítěti jeho životní osud; později, pod vlivem řeckého bájesloví, si Římané představovali, že Parky jsou tři (asi jako naše sudičky), a to Klothó, která začíná příst nit života, Lachesis, která nit přede dále, a konečně Atropos, která ji přestřihuje.
PARNAS (řec. Parnasos), hora ve Fokidě v Řecku, sídlo Apollónovo a múz.
PAROS ostrov v souostroví Kyklád (severně od Kréty), proslulý těžbou krásného bílého mramoru.
PARRICIDA (lat.) vrah nejbližších příbuzných.
PARTHOVÉ národ sídlící jižně od Kaspického moře; Římané vedli s Parthy několikrát války.
PASIFAÉ podle pověsti dcera boha slunce Hélia; zamilovala se prý do býka, s nímž pak zplodila pověstného Minotaura, obludu, která se usadila v labyrintu na ostrově Krétě a požadovala lidské oběti.
PASITHEA manželka boha spánku, později řazena k Charitkám.
PATRES (lat.) dosl. otcové, zde ve významu otcové města, státu, senátoři, společenská smetánka.
PATRICIUS (lat.) šlechtic, člen urozeného rodu; původně byli patriciové jedinými plnoprávnými římskými občany.
PAVEL Z TARSU sv. Pavel; Tarsos bylo město v Kilikii, krajině na území dnešního Turecka (asi sev. od Kypru).
PAX ROMANA (lat.) římský mír; systém světové bezpečnosti, spočívající na univerzální moci římského impéria.
PAX TECUM (lat.) pokoj s tebou.
PAX VOBISCUM (lat.) pokoj s vámi; staré křesťanské pozdravy.
PEDISEQUI (lat.) otroci mající za úkol vždy doprovázet svého pána a razit mu v davu cestu.
PENÁTI (lat. penates) bohové chránící domov a rodinu (a tedy v rozšířeném smyslu i národ).
PENELOPA Odysseova věrně čekající manželka.
PENTELIKON pohoří severovýchodně od Athén s mramorovými lomy.
PEPLUM (lat, z řec. peplos) svrchní ženský šat, obvykle bohatě vyšívaný.
PERACTUM EST (lat.) dokonáno, hotovo.
PERGAMSKÝ od Pergamon, druhý název Tróje.
PERIODONIKOS slavný starořecký sportovec, který zvítězil ve čtyřech po sobě následujících olympiádách.
PERIPATETIK (z řec. peripateó = chodím, procházím se) přívrženec Aristotelovy filozofie. Aristoteles, jeden z největších starořeckých filozofů (384 – 322 př. n. l.), učil totiž a přemýšlel procházeje se.
PERISTYL (z řec.) dvůr se sloupovím; druhá hlavní část římského domu.
PERLOVEC sklovitá vyvřelina (perlit), které si Římané cenili jako drahokamu.
PERSEFONA (Persefoné) viz PROSERPINA.
PERSIUS (Aulus Persius Flaccus) satirický básník (34 – 62 n. l.).
PERSKÝ KRÁLI zdvořilostní oslovení patřící zvlášť urozeným a bohatým lidem.
PETRUS latinská podoba jména Petr; v řečtině znamená “petra” skálu. Odtud rčení: “Ty jsi Petr, to je skála…”
PHOEBUS přídomek Apollónův.
PHOENIX (Fénix) bájný pták ohnivák starých Egypťanů; každých 500 let se prý sám spaloval a z vlastního popela se rodil znovu, opět v plné síle a mládí.
PIACULUM (lat.) očistná nebo smírná oběť, která měla udobřit rozhněvaného boha.
PILLEOLUS (lat.) plstěná čepička.
PINAKOTÉKA (řec.) obrazárna.
PINCIUS (nebo také Collis Hortorum = Pahorek zahrad) návrší lemující severní stranu Martova pole; na jeho svazích byly rozsáhlé zahrady.
PISCInA (lat.) rybník, vodní nádrž, i umělá.
PISO, GAIUS CALPURNIUS římský státník v 1. stol. n. l.; stál v čele senátorské opozice proti Neronovi; r. 65, po odhalení spiknutí, které připravoval, byl donucen k sebevraždě.
PLEBS (lat.) lid; chudina ve starém Římě.
PLINIUS (Gaius Plinius Secundus Maior) starověký polyhistor, zajímající se o všechny obory lidského vědění a umění. Jeho Historie přírody, z níž se zachovalo 37 knih, má i pro dnešní dobu značnou faktografickou hodnotu. Plinius zemřel r. 79 n. l. při výbuchu Vesuvu, když zkoumal jeho činnost.
PLUTO římský bůh podsvětí, ztotožněný s řeckým Hádem.
POMPEIUS (Gnaeus Pompeius Magnus) veliký římský vojevůdce a státník (106 – 48 př. n. l.); r. 67 dostal zvláštní pravomoci pro boj s piráty; postavil první kamenné divadlo v Římě (Theatrum Pompei – Pompeiovo divadlo) a na jižním svahu Pincia založil rozsáhlé zahrady.
POMPEJE město u Neapole, na úpatí Vesuvu, které bylo r. 79 n. l. zasypáno popelem bouřící sopky.
POMPONIUS (Lucius Pomponius Secundus) římský vojevůdce, státník a spisovatel tragédií v 1. stol. n. l.
PONTIFEX MAXIMUS (lat.) nejvyšší římský kněz, jemuž podléhali kněží všech jednotlivých bohů.
PONTIUS PILATUS císařský prokurátor v Judeji na počátku našeho letopočtu; podle bible soudce Kristův (Pilát Pontský).
PONTOS EUXEINOS dosl. Pohostinné moře; starořecký název dnešního Černého moře.
PORTA (lat.) brána.
PORTA APPIA Appiova brána, z níž vybíhala Appiova silnice.
PORTA CAELIMONTANA Caelijská brána; byla ve starých hradbách na pahorku Caelius.
PORTA CAPENA Kapenská brána na jižním obvodu původních římských hradeb, nazvaná podle města Capeny, kam vedla od brány silnice. Podle této brány dostala jméno i přilehlá čtvrť.
PORTA FLAMINIA (Brána flaminů, tj. kněží) byla v nejsevernějším výběžku nových římských hradeb; procházela jí Via Flaminia.
PORTA MUGIONIS Dobytčí brána, jíž se vstupovalo od severu do císařského paláce na Palatinu.
PORTA OSTIENSIS Ostijská brána na jižním okraji Říma, z níž vybíhala Ostijská silnice.
PORTA SALARIA Solná brána v severních hradbách Říma; ležela na Solné silnici (Via Salaria), po níž se dopravovala z Ostie sůl přes Řím dále na sever.
PORTA TRIGEMINA Trojitá brána v jihozápadní části původních římských hradeb (nedaleko Velkého cirku).