THYRSOS (řec.) tyč ovinutá révovím nebo břečťanem, s piniovou šiškou na konci; byl to odznak boha Bakcha (řec. Dionysa).
TIBER (lat. Tiberis) druhá největší řeka v Itálii; protéká Římem; u jeho ústí leží přístav Ostia.
TIBERIUS CLAUDIUS NERO druhý římský císař (14 – 37 n. l.).
TIGELLINUS (Ofonius Tigellinus) praefect praetoriánů, Neronův rádce a oblíbenec, který měl hlavní vinu na rozvoji Neronovy krutosti.
TIGRANES jméno několika arménských králů.
TIRIDATES rovněž časté jméno arménských králů.
TITÁNI souhrnný název pro dvanáct bohů, potomků Nebe a Země (Urana a Gaie); tito bohové vládli světu před Diem a jeho rodem. Nejmocnějšími Titány byli Kronos a Rheia. Zeus Titány přemohl, svrhl je do Tartaru (podsvětí) a sám se ujal vlády nad světem.
TRASUMENSKÉ JEZERO (také Trasimenské) asi 200 km severně od Říma, nedaleko dnešní Perugie.
TRIBUN (lat. tribunus) vysoký úřednický titul ve starém Římě.
TRICLINIUM (lat.) pův. lehátko pro tři osoby, pak jídelní stůl se třemi místy, konečně jídelna vůbec. Římané totiž při jídle leželi.
TRIGLYF (z řec.) ozdoba na dórských sloupořadích.
TRIUMF nejvyšší vyznamenání, jehož se mohlo dostat římskému vojevůdci. Slavení triumfu, triumfálního vjezdu vítězného vojevůdce do Říma, povoloval původně senát, později císař. V triumfálním průvodu šli napřed vysocí státní a městští úředníci, pak hudebníci, za nimi jely vozy s kořistí a s dary od spojenců, pak šli kněží a obětníci s bílými býky, kteří měli pozlacené rohy, dále vznešení zajatci poraženého národa (obyčejně hned po triumfu popravovaní), opět hudebníci a tanečníci, a konečně sám vojevůdce na nádherném voze, taženém čtyřmi bělouši. Průvod uzavíralo vojevůdcovo vojsko, ověnčené vavřínem a zpívající pochvalné i posměšné písničky na vojevůdce. Triumfální průvod vcházel do ozdobeného města Vítěznou branou a jeho cesta končila v Jupiterově chrámu na Kapitolu.
TRIUMFÁLNÍ SILNICE (lat. Via Triumphalis) vedla na pravém břehu Tiberu pod Vatikánem po tzv. Vatikánském poli (Ager Vaticanus).
TROILOS A KRESIDA podle starých bájí milenecký pár v Tróji, rozloučený trójskou válkou.
TRÓJA město v Malé Asii, zvané také Ilion nebo Pergamon.
TUNIKA (lat. tunica) spodní šat Římanů, podobný košili; mužská tunika sahala po kolena a měla jen kratičké rukávy, ženská byla delší s dlouhými rukávy; v pase se podkasávala.
TUNIKA BOLESTI plátno napuštěné hořlavými látkami, do něhož se zavinula oběť a zapálila.
TUNIKA EXOMIS (lat.) dosl. uvolněná tunika.
TYMPANON (řec.) štít stavby v řeckém slohu.
ULÍT TROCHU VÍNA… jde o tzv. úlitbu; Římané, než začali pít víno, ulili vždycky několik kapek na zem jako oběť některému bohu.
ULIXES latinská podoba jména Odysseus.
UNCTUARIUM (lat.) oddělení v římských lázních; viz THERMY.
UNIVIRA (lat.) žena, která měla jen jednoho manžela, dosud nerozvedená.
URBI ET ORBI (lat.) městu i světu.
URUS (lat., pův. germ.) tur, buvol, zubr.
USTRINUM obec na cestě z Říma do Antia.
VAE MISERO MIHI! (lat.) Běda mně ubohému!
VANDALOVÉ germánský kmen sídlící mezi Odrou a Vislou.
VATIKÁNSKÝ PAHOREK (Vaticanus) jeden z římských pahorků, který nebyl v době Neronově ještě zastavěn; viz také PALATIN.
VATINIUS Neronův oblíbenec a obávaný udavač.
VEIENTO FABRICIUS udavač za Neronovy vlády.
VELABRUM prostranství severně od Dobytčího trhu; potravní tržiště.
VELARIUM (lat.) plachta nad otvorem ve střeše atria; viz ATRIUM.
VELARIUS (lat.) otrok, jehož úkolem bylo rozhrnovat před svým pánem velum, tj. závěs, který mívaly římské domy místo dveří.
VELIKÁ BRÁNA (lat. Porta Magna) hlavní brána , jíž se vcházelo do císařského paláce na Palatinu.
VELKÉ ŘECKO Řeky kolonizované kraje v jižní Itálii.
VELUM (lat.) závěs, který měly římské domy místo dveří.
VĚNCE NA HLAVU… Římané si podle starého zvyku ke každému slavnostnímu jídlu věnčili hlavy.
VENI, VIDI, FUGI (lat.) přišel jsem, uviděl jsem, utekl jsem.
VENI, VIDI, VICI (lat.) přišel jsem, uviděl jsem, zvítězil jsem; viz také JULIUS CAESAR.
VENUS GENITRIX (lat.) Venuše Matka, Roditelka; viz také AFRODITA.
VENUŠIN MANŽEL podle některých bájí je jím chromý Héfaistos (v římské mytologii Vulcanus), nejnevzhlednější z bohů; je bohem ohně a božským kovářem (uměleckým), proto je ochráncem všech umělců.
VERBENA (lat.) aromatická rostlina, sporýš.
VERGILIUS (Publius Vergilius Maro, 70 – 19 př. n. l.) jeden z největších římských epických básníků; jeho nejznámější dílo je Aeneis, kde líčí osudy praotce Římanů Aenea; napsal také cykly Georgika a Bukolika.
VERRES, GAIUS CORNELIUS (1. stol, př. n. l.) vysoký státní úředník na Sicílii, který si vyděračstvím nashromáždil obrovské jmění; byl pak, hlavně zásluhou skvělých soudních řečí Ciceronových, odsouzen do vyhnanství.
VESPASIANUS, TITUS FLAVIUS pozdější římský císař, který vládl od r. 69 do r. 79 n. l.
VESTA (řec. Hestia) bohyně rodinného krbu a rodinné svornosti a přeneseně tedy i větších rodin, tj. města a státu. Vestin chrám připomínal svým kruhovitým tvarem krb; posvátný oheň v něm hlídaly kněžky vestálky (Vestiny panny), které se nesměly vdávat a musely žít ctnostným životem.
VESTÁLKY viz VESTA.
VESTIPLICA (lat, množ. čís. vestiplicae) otrokyně školené jako odbornice v oblékání tógy, svrchního oděvu Římanů; byl to vlastně dlouhý pruh látky, který se složitě ovíjel kolem těla a skládal do ladných, umných záhybů. U mužů byla tóga také odznakem dospělosti.
VESUV (lat. VESUVIUS) sopka u Neapole, která svým výbuchem r. 79 n. l. zničila řadu okolních měst, mezi nimi i slavné Pompeje.
VIA (lat.) silnice.
VIA APPIA Appiova silnice; tuto důležitou vojenskou i obchodní tepnu, která vedla z Říma na jihovýchod do Capuy a později až na východní pobřeží Kalábrie, do přístavu Brundisia, založil r. 312 př. n. l. censor Appius Claudius Caecus.
VIA ASINARIA Oslí silnice; vybíhala z Říma na jihovýchod.
VIA LATA Široká silnice; vedla po východním okraji Martova pole a ústila do Via Flaminia (silnice Flaminů, Kněžská silnice).
VIA LITORALIS Pobřežní silnice.
VIA NOMENTANA Nomentánská silnice; vedla do Nomenta, města východně od Říma.
VIA OSTIENSIS Ostijská silnice, vedoucí podél Tiberu do Ostie, která ležela u ústí této řeky. Ostie byla římským přístavem.
VIA PORTUENSIS Přístavní silnice; začínala u Přístavní brány (Porta Portuensis) na pravém břehu Tiberu na jihozápadním okraji Říma a vedla podél řeky na mořské pobřeží.
VIA SALARIA Solná silnice, nazvaná podle toho, že se po ní dopravovala sůl z Ostie přes Řím na sever.
VIA TECTA Krytá silnice, ale spíše to byla ulice zabudovaná do sloupořadí, kolonády; proto se jí také říkalo Maximova kolonáda (Porticus Maximae); vedla od Aeliova mostu přes Martovo pole ke Kapitolu.
VICUS (lat.) ulice na rovině; ulice ve svahu se jmenovala clivus.
VICUS TUSCUS ulice Tusků; Tuskové nebo také Etruskové byli původní obyvatelé krajiny ležící severně od Říma.
VICUS APOLLINIS Apollónova ulice.
VICUS IUDAEORUM Židovská ulice.
VICUS PATRICIUS Patricijská ulice.
VICUS SCELERATUS dosl. ulice Zločinem poskvrněná tady totiž přejela Servia Tullia vozem přes mrtvolu svého otce, legendárního předposledního římského krále Servia Tullia.
VIDEANT CONSULES (lat.) první slova formule, jíž dával starořímský senát v době nebezpečí neomezenou, diktátorskou moc consulům. Celá formule zní: Consulové nechť hledí, aby obec nedošla škody. (Videant consules, ne quid detrimenti res publica capitat.)