VIGILOVÉ (z lat.) (vigilo = bdím) římská městská stráž.
VILLA (lat.) stavení stojící mimo městské hradby, mimo hlavní dům, atp.
VIMINALIS jeden z římských pahorků; viz PALANTIN.
VINDEX, GAIUS IULIUS propraetor v Galii Lugdunské (okolí dnešního Lyonu ve Francii), iniciátor úspěšné vzpoury proti Neronovi.
VIRGINIUS, LUCIUS římský vojevůdce v 5. stol. př. n. l.
VIRGO MAGNA (lat.) velká panna; tak se říkalo hlavní kněžce bohyně Vesty; velká vestálka, jak se jí také říkalo, měla právo dát milost kterémukoli odsouzenci na smrt, ať byl rozsudek soudu jakýkoli.
VITELLIUS AULUS (19 – 69 n. l.) vysoký úředník za Nerona; později provolán císařem, ale brzy zavražděn.
VIVÁRIUM (lat.) obora, kde se chovala zvěř.
VOLATERRAE město v Etrurii, jihozápadně od Florencie (nyní Volterra).
VOLOGESES časté jméno parthských králů.
VOMITORIUM (lat.) původně otvor, jímž něco protékalo (vomo = chrlím), zde vstupní chodby do cirku.
VOTUM (lat.) obětní dar.
VOUSY U ŘÍMANŮ móda byla v různých dobách různá: původně se Římané neholili ani nestříhali; teprve ve 3. stol. př. n. l. se stalo zvykem, zvláště u mužů veřejně činných, holit si celou tvář. Později se opět vracel zvyk nosit plnovous; nejdříve byl jen vnějším odznakem filozofů a vědců, později se rozšířil docela; lid a otroci se zde chovali obyčejně opačně, takže narážka na oholení vousů zde znamená přiblížení se lidu.
VULCANUS římský bůh zhoubného ohně.
XENOFANES (někdy mezi 580 – 480 př. n. l.) zakladatel tzv. eleatské filozofické školy, k níž patřil také Parmenides a Zenón. Eleaté (podle města Eleie v jižní Itálii) požadovali střízlivou činnost, řízenou rozumem a užitkem. Boha si Xenofanes představoval jako nejdokonalejší geometrické těleso, totiž kouli (řec. sfaira), která nemá počátek ani konec.
ZÁTIBŘÍ (lat. Trans Tiberim) chudá římská čtvrť, ležící na pravém břehu Tiberu na úpatí Janikulu.
ZBAVIT PRÁVA NA OHEŇ A VODU (lat. aqua et igni interdicere) právnická formule v rozsudku, jímž bylo odsouzenci zakázáno užívat nejnutnějších životních prostředků na území Říma, což prakticky znamenalo vyhnanství.
ZEMĚ (řec. Gaia, Gé; lat. Tellus) dobrá matka bohů, lidí a všeho života, neboť všechny živí.
ZENÓN Z ELEJE (asi 490 – 430 př. n. l.) řecký filozof, příslušník elejské školy; viz také XENOFANES.
ZENÓN Z KITIA (333 – 262 př. n. l.) zakladatel stoické školy; viz také STOIK.
ZETHOS podle pověsti thébský král, jehož manželka Aédón zabila nechtíc svého syna Ityla. Proměnila se pak ve slavíka (řec. aédón) a každé jaro lká pro svého synáčka.
ZEUS (řec; 2. pád Dia; lat. Jupiter nebo Joviš, 2. pád Jova n. Joviše) nejvyšší antický bůh, otec bohů, pán světa, vládce hromů a blesků, ochránce všeho řádu. Sídlí – s většinou ostatních bohů – na Olympu, horském masivu v severním Řecku.
ZNAK RYBY viz RYBA.
ZRNO DEMÉTŘINO vlastně její dcera Persefoné, manželka boha podsvětí Háda; Persefoné se totiž vždy na jednu třetinu roku odebírala ke svému choti do podsvětí, a to na podzim, když rolník zaséval zrno, a na jaře, když začínalo klíčit, vracela se zase ke své matce na zem.