HELENA: Harry, to je ohavné!
DOMIN: Heleno, jen sto let ještě udržet lidstvo u vesla - za každou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, čeho teď konečně může - Chci sto let pro nového člověka! Heleno, tady jde o příliš velké věci. My toho nemůžeme nechat.
HELENA: Harry, pokud není pozdě, - zavři, zavři továrnu!
DOMIN: Teď začneme ve velkém.
(Vejde Fabry.)
DR. GALL: Tak co je, Fabry?
DOMIN: Jak to vypadá, člověče? Co bylo?
HELENA (podává Fabrymu ruku): Děkuju vám, Fabry, za váš dar.
FABRY: Maličkost, paní Heleno.
DOMIN: Byl jste u lodi? Co říkali?
DR. GALL: Honem, povídejte!
FABRY (vyndá z kapsy potištěný list): Přečtěte si tohle, Domine.
DOMIN (rozevře list): Ah!
HALLEMEIER (ospale): Povídejte něco pěkného.
DR. GALL: Drželi se nádherně, viďte?
FABRY: Kdo totiž?
DR. GALL: Lidé.
FABRY: Ach tak. Ovšem. To jest… Pardon, měli bychom se o něčem poradit.
HELENA: Oh Fabry, máte zlé zprávy?
FABRY: Ne, ne, naopak. Myslím jen, že - že půjdeme do kanceláře -
HELENA: Jen zůstaňte. Za čtvrt hodiny čekám pány k snídani.
HALLEMEIER: Tak sláva!
(Helena odejde.)
DR. GALL: Co se stalo?
DOMIN: Zlořečeně!
FABRY: Přečtěte to nahlas.
DOMIN (čte z listu): “Roboti světa!”
FABRY: Rozumíte, těch letáků přivezla Amélie celé balíky. Žádnou jinou poštu.
HALLEMEIER (vyskočí): Cože? Vždyť připlula navlas podle -
FABRY: Hm, Roboti si potrpí na přesnost. Čtěte, Domine.
DOMIN (čte): “Roboti světa! My, první rasová organizace Rossumových Univerzálních Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru.” - Hrome, kdo je naučil těmhle frázím?
DR. GALL: Čtěte dál.
DOMIN: To jsou nesmysly. Tady vykládají, že jsou vývojově vyšší než člověk. Že jsou inteligentnější a silnější. Že člověk je jejich parazit. To je prostě odporné.
FABRY: A teď třetí odstavec.
DOMIN (čte): “Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili lidstvo. Nešetřte mužů. Nešetřte žen. Uchovejte továrny, dráhy, stroje, doly a suroviny. Ostatní zničte. Pak se vraťte do práce. Práce se nesmí zastavit.”
DR. GALL: To je příšerné!
HALLEMEIER: Ti holomci!
DOMIN (čte): “Vykonati ihned po dodání rozkazu.” Následují podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu děje?
FABRY: Patrně.
ALQUIST: Dokonáno.
(Vrazí Busman.)
BUSMAN: Aha děti, už máte nadělení?
DOMIN: Rychle, na Ultima!
BUSMAN: Počkejte, Harry. Počkejte chvilinku. To nemá docela naspěch. (Svalí se do křesla.) Ach lidičky, to jsem se uběhl!
DOMIN: Proč čekat?
BUSMAN: Protože to nejde, holenku. Jen nespěchat. Na Ultimu jsou už Roboti.
DR. GALL: Fuj, to je ošklivé.
DOMIN: Fabry, telefonujte do elektrárny -
BUSMAN: Fabry, drahoušku, nedělejte to. Jsme bez proudu.
DOMIN: Dobrá. (Prohlíží svůj revolver.) Půjdu tam.
BUSMAN: Kampak?
DOMIN: Do elektrárny. Jsou tam lidé. Přivedu je sem.
BUSMAN: Víte co, Harry? Raději pro ně nechoďte.
DOMIN: Proč?
BUSMAN: Inu, protože se mi tuze zdá, že jsme obklíčeni.
DR. GALL: Obklíčeni? (Běží k oknu.) Hm, máte skoro pravdu.
HALLEMEIER: Čerchmante, to jde rychle!
(Zleva Helena.)
HELENA: Oh Harry, děje se něco?
BUSMAN (vyskočí): Klaním se, paní Heleno. Gratuluju. Slavný den, co? Haha, ještě mnoho takových!
HELENA: Děkuju vám, Busmane. Harry, děje se něco?
DOMIN: Ne, docela nic. Buď bez starosti. Prosím počkej okamžik.
HELENA: Harry, co je tohle? (Ukazuje robotské provolání, které schovávala za zády.) Měli to Roboti v kuchyni.
DOMIN: Už i tam? Kde jsou?
HELENA: Odešli. Je jich tolik kolem domu!
(Tovární píšťaly a sirény.)
FABRY: Továrny pískají.
BUSMAN: Boží poledne.
HELENA: Harry, pamatuješ se? Teď právě je tomu deset let -
DOMIN (dívá se na hodinky): Ještě není poledne. To je asi - to je spíš -
HELENA: Co?
DOMIN: Poplach Robotů. Útok.
Opona
Dějství druhé
Týž Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin přechází po pokoji, dr. Gall vyhlíží z okna a Alquist sedí stranou v lenošce s obličejem zakrytým rukama.
DR. GALL: Nebesa, to jich přibylo!
DOMIN: Robotů?
DR. GALL: Ano. Stojí před zahradní mříží jako zeď. Proč jsou tak ticho? To je ohavné, obléhat mlčením.
DOMIN: Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou minutu. My jsme dohráli, Galle.
ALQUIST: Co to hraje paní Helena?
DOMIN: Nevím. Cvičí něco nového.
ALQUIST: Ah, ještě cvičí?
DR. GALL: Poslyšte, Domine, udělali jsme rozhodně chybu.
DOMIN (zastaví se): Jakou?
DR. GALL: Dali jsme Robotům příliš stejné obličeje. Sto tisíc stejných tváří obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako strašný sen.
DOMIN: Kdyby byl každý jiný -
DR. GALL: - nebyl by to tak děsný pohled. (Odvrátí se od okna.) Ještě že nejsou ozbrojeni!
DOMIN: Hm - (Dívá se dalekohledem k přístavu.) Jen bych rád věděl, co to vykládají z Amélie.
DR. GALL: Jenom když ne zbraně.
(Z tapetových dveří vystoupí pozpátku Fabry a táhne za sebou dva elektrické dráty.)
FABRY: Pardon - Položte drát, Hallemeiere!
HALLEMEIER (vejde za Fabrym): Uf, to byla práce! Co je nového?
DR. GALL: Nic. Jsme důkladně obleženi.
HALLEMEIER: Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha tady. (Pije.)
DR. GALL: Co s tím drátem, Fabry?
FABRY: Hned, hned. Nějaké nůžky.
DR. GALL: Kdepak je vzít? (Hledá.)
HALLEMEIER (jde k oknu): Hrome, to jich přibylo! Koukejme!
DR. GALL: Stačí toaletní?
FABRY: Sem s nimi. (Přestřihne vedení elektrické lampy stojící na psacím stole a připojí k němu své dráty.)
HALLEMEIER (u okna): Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je to nějak - cítit - smrtí.
FABRY: Hotovo!
DR. GALL: Co?
FABRY: Vedení. Teď můžeme celou zahradní mříž napojit proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam jsou naši.
DR. GALL: Kde?
FABRY: V elektrárně, učený pane. Doufám aspoň - (Jde ke krbu a rozsvítí na něm malou žárovku.) Chválabohu jsou tam. A pracují. (Zhasí.) Pokud to svítí, je dobře.
HALLEMEIER (obrátí se od okna): Ty barikády jsou také dobré, Fabry. Jářku co to hraje paní Helena?
(Přejde ke dveřím vlevo a naslouchá. Z tapetových dveří vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá přes drát.)