FABRY: Pardon, paní Heleno -
DOMIN (jde k ní): Heleno, ty? Ukaž se! Ty žiješ? (Bereji do rukou.) Kdybys věděla, co se mně zdálo! Ach to je strašné, být mrtev!
HELENA: Pusť, Harry! Gall není vinen, není, není vinen!
DOMIN: Promiň. Gall měl své povinnosti.
HELENA: Ne, Harry, on to udělal, protože já jsem to chtěla! Řekněte, Galle, kolik let jsem vás už prosila, abyste -
DR. GALL: Udělal jsem to na vlastní odpovědnost.
HELENA: Nevěřte mu! Harry, chtěla jsem na něm, aby dal Robotům duši!
DOMIN: Heleno, tady nejde o duši.
HELENA: Ne, jenom mne nech mluvit. To on také říkal; říkal, že by mohl změnit jen fyziologický - fyziologický -
HALLEMEIER: - fyziologický korelát, ne?
HELENA: Ano, něco takového. Mně jich bylo tak hrrozně líto, Harry!
DOMIN: Byla to velká - lehkomyslnost, Heleno.
HELENA (usedá): To tedy bylo… lehkomyslné? Vždyť i Nána říká, že Roboti -
DOMIN: Nech Nánu stranou.
HELENA: Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíce let, a z vás všech jenom dnešek. Tomu vy nerozumíte -
DOMIN: Zůstaň při věci.
HELENA: Já jsem se Robotů bála.
DOMIN: Proč?
HELENA: Že nás budou třeba nenávidět či co.
ALQUIST: Stalo se.
HELENA: A tu jsem myslela…, kdyby byli jako my, že by nám rozuměli, že by nás nemohli tak nenávidět - Kdyby jen trochu byli lidmi!
DOMIN: Běda Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokračuj!
HELENA: Oh nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi nemohli dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto - víš -
DOMIN: Jen dál.
HELENA: - proto jsem prosila Galla, aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on sám nechtěl.
DOMIN: Ale udělal to.
HELENA: Protože jsem chtěla.
DR. GALL: Udělal jsem to pro sebe, jako pokus.
HELENA: Oh Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem, že mi to nemůžete odepřít.
DOMIN: Proč?
HELENA: Vždyť víš, Harry.
DOMIN: Ano. Protože tě miluje - jako všichni.
(Pauza.)
HALLEMEIER (jde k oknu): Zas jich přibylo. Jako by je země vypocovala.
BUSMAN: Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem?
HELENA: Mně?
BUSMAN: Vám - nebo Gallovi. Komu chcete.
HELENA: Copak se bude věšet?
BUSMAN: Jen morálně, paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.
DOMIN: Doktore Galle, jak srovnáte ty své - ty své extratury se svou služební smlouvou?
BUSMAN: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal?
DR. GALL: Před třemi lety.
BUSMAN: Aha. A kolikpak Robotů jste dohromady zreformoval?
DR. GALL: Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set.
BUSMAN: Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na milión starých dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův, rozumíte?
DOMIN: A to znamená -
BUSMAN: - že to prakticky nemá ani tolikhle významu.
FABRY: Busman má pravdu.
BUSMAN: To si myslím, holenku. A víte, hoši, co zavinilo tohle nadělení?
FABRY: Co tedy?
BUSMAN: Počet. Udělali jsme Robotů příliš mnoho. Namoutě to se přec dalo čekat: jak budou jednou Roboti silnější než lidstvo, nastane tohleto, musí to nastat, víme? Haha, a my jsme se postarali, aby to bylo co nejdřív; vy Domine, vy Fabry, a já, chlapík Busman.
DOMIN: Myslíte, že je to naše vina?
BUSMAN: Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel? I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty. Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptávky a přitom jsme žvanili - o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých věcech. Jako by ty řečičky nějak řídily, kudy se to má valit. Zatím to všechno běželo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, pořád rychleji - A každá mizerná, kramářská, špinavá objednávka přidala k lavině kamínek. Tak lidičky.
HELENA: To je ohavné, Busmane!
BUSMAN: Je, paní Heleno. Já jsem také měl svůj sen. Takový busmanovský sen o novém hospodářství světa; tuze krásný ideál, paní Heleno, hanba mluvit. Ale když jsem tadyhle dělal bilanci, přišlo mně do hlavy, že historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru s nápisem Ejhle člověk. Punktum. A teď byste mně mohli říci, co vlastně budeme dělat.
HELENA: Busmane, pro to hle máme zahynout?
BUSMAN: Mluvíte ošklivě, paní Heleno. My přece nechceme zahynout. Já aspoň ne. Já chci být ještě živ.
DOMIN: Co chcete dělat?
BUSMAN: Jemináčku Domine, chci se z toho dostat ven.
DOMIN (zastaví se nad ním): Jak?
BUSMAN: Po dobrém. Já vždycky po dobrém. Dejte mně plnou moc, a já to s Roboty vyjednám.
DOMIN: Po dobrém?
BUSMAN: To se rozumí. Já jim dejme tomu řeknu: “Páni Roboti, vaše blahorodí, vy máte všechno. Máte rozum, máte moc, máte zbraně; ale my máme jedno zajímavý lejstro, takový starý, žlutý, špinavý papír - “
DOMIN: Rossumův rukopis?
BUSMAN: Ano. “A tam,” řeknu jim, “je vylíčen váš vznešený původ, vaše urozená výroba a tak dále. Páni Roboti, bez toho počmáraného papíru nevyrobíte ani jednoho nového kolegu Robota; za dvacet let s odpuštěním pojdete jako jepice. Velectění, byla by vás náramná škoda. Víte co,” řeknu jim, “vy nás pustíte, nás všechny lidi na Rossumově ostrově, na tam hletu loď. Za to vám prodáme továrnu a tajemství výroby. Nechte nás spánembohem odejet a my vás necháme spánembohem se vyrábět, dvacet tisíc, padesát tisíc, sto tisíc kusů denně, jak budete chtít. Páni Roboti, to je poctivý obchod. Něco za něco.” - Takhle bych jim to řekl, hoši.
DOMIN: Busmane, vy si myslíte, že pustíme z rukou výrobu?
BUSMAN: Myslím, že pustíme. Když ne po dobrém, tedy, hm. Buď to prodáme, nebo to tady najdou. Jak chcete.
DOMIN: Busmane, můžeme Rossumův rukopis zničit.
BUSMAN: Ale spánembohem, můžeme zničit všechno. Krom rukopisu taky sebe - a jiné. Dělejte, jak rozumíte.
HALLEMEIER (obrátí se od okna): Jářku má pravdu.
DOMIN: My - my že bychom prodali výrobu?
BUSMAN: Jak chcete.
DOMIN: Je nás tu… přes třicet lidí. Máme prodat výrobu a zachránit lidské duše, nebo máme ji zničit a - a - a nás všechny s sebou?
HELENA: Harry, prosím tě -
DOMIN: Počkej, Heleno. Tady jde o příliš vážnou otázku. Hoši, prodat, nebo zničit? Fabry!
FABRY: Prodat.
DOMIN: Galle!
DR. GALL: Prodat.
DOMIN: Hallemeiere!
HALLEMEIER: U sta hromů, to se rozumí že prodat!
DOMIN: Alquiste!
ALQUIST: Vůle boží.
BUSMAN: Haha, jemine, vy jste blázni! Kdopak by prodal celý rukopis?
DOMIN: Busmane, žádný podvod!
BUSMAN (vyskočí): Nesmysl! V zájmu lidstva je -
DOMIN: V zájmu lidstva je držet slovo.
HALLEMEIER: To bych si vyprosil.
DOMIN: Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v rukou výrobu, bude pánem světa.
FABRY: Prodejte!
DOMIN: Nikdy už lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne -