Vlevo okno, vpravo dveře do pitevny.
Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl s nesčetnými zkumavkami, baňkami, kahany, chemikáliemi, menším termostatem; proti oknu mikroskopický aparát se skleněnou koulí. Nad stolem visí řada rozžatých žárovek. Napravo psací stůl s velikými knihami, na něm rozsvícená žárovka. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrcadélko, v pravém koutě pohovka.
U psacího stolu sedí Alquist s hlavou opřenou v dlaních.
ALQUIST (listuje v knize): Nenajdu? - Nepochopím? - Nenaučím se? - Zatracená věda! Ó že všechno nenapsali! - Galle, Galle, jak se dělali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, proč jste tolik odnesli ve svých hlavách? Kdybyste nechali aspoň stopu tajemství Rossumova! Ó! (Zabouchne knihu.) Nadarmo! Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, zemřely spolu s lidmi. Nehledej! (Vstane a jde k oknu, jež otevře.) Zase noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, vidět lidi - Jakže, ještě jsou hvězdy? K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? Ó bože, což nezhasly? - Ochlaď, ach ochlaď mi čelo, stará noci! Božská, spanilá, jako jsi bývala, - noci, co tu chceš? Není milenců, není snů; ó chůvo, mrtvý je spánek beze snů; ničí modlitby už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno! - (Odvrátí se od okna. Prohlíží zkumavky, které vyňal z termostatu.) Zase nic! Nadarmo! Co s tím? (Rozbije zkumavku.) Všechno je špatně! Vidíte přec, že už nemohu. - (Poslouchá u okna.) Stroje, pořád ty stroje! Roboti, zastavte je! Myslíte, že z nich vynutíte život? Oh nesnesu toho! (Zavře okno.) - Ne, ne, musíš hledat, musíš žít - Jen nebýt tak stár! Nestárnu příliš? (Dívá se do zrcadla.) Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka posledního! Ukaž se, ukaž, tak dávno jsem neviděl lidskou tvář! Lidský úsměv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči, jak to mrkáte? Fuj, fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte v sobě udržet svou vláhu, styďte se! A vy změklé, zmodralé rty, co to brebtáte? Jak se třeseš, potřísněná brado? Tohle že je poslední člověk? (Odvrátí se.) Nechci už nikoho vidět! (Usedne u stolu.) Ne, ne, jen hledat! Prokleté vzorce, oživněte! (Listuje.) Nenajdu? - Nepochopím? - Nenaučím se? -
(Zaklepání.)
ALQUIST: Dále!
(Vejde robotský Sluha a zůstane stát u dveří.)
ALQUIST: Co je?
SLUHA: Pane, Ústřední výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš.
ALQUIST: Nechci nikoho vidět.
SLUHA: Pane, přijel Damon z Havru.
ALQUIST: Ať čeká. (Obrátí se prudce.) Copak jsem vám neřekl, abyste hledali lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně muže a ženy! Jděte hledat!
SLUHA: Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravy a lodě.
ALQUIST: Nu a co?
SLUHA: Není už jediného člověka.
ALQUIST (vstane): Ani jediného? Cože, ani jediného? - Přiveď sem výbor!
(Sluha odejde.)
ALQUIST (sám): Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (Dupá.) Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má pomoci? - Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám, co mohu! Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podobenství! - Ó jaké bláznovství je chemie!
(Vejde výbor pěti Robotů.)
ALQUIST (usedne): Co chtějí Roboti.
RADIUS: Pane, stroje nemohou pracovat. Nemůžeme rozmnožovat Roboty.
ALQUIST: Zavolejte lidi.
RADIUS: Není lidí.
ALQUIST: Jen lidé mohou rozmnožovat život. Nezdržujte mne.
1. ROBOT: Pane, měj slitování. Padá na nás hrůza. Všechno na pravíme, co jsme učinili.
2. ROBOT: Znásobili jsme práci. Není už kam dát, co jsme vyrobili.
ALQUIST: Pro koho?
2. ROBOT: Pro příští pokolení.
RADIUS: Jen Roboty nemůžeme vyrábět. Stroje vydávají jenom krvavé kusy masa. Kůže nelne k masu a maso ke kostem. Beztvaré chuchvalce prší ze strojů.
2. ROBOT: Lidem bylo známo tajemství života. Pověz nám jejich tajemství.
3. ROBOT: Nepovíš-li, zahyneme.
2. ROBOT: Nepovíš-li, zahyneš. Máme uloženo zabít tě.
ALQUIST (vstane): Zabte! Nu tak tedy zabte mne!
2. ROBOT: Je ti nařízeno -
ALQUIST: Mně? Mně někdo nařizuje?
2. ROBOT: Vláda Robotů.
ALQUIST: Kdo je to?
4. ROBOT: Já, Damon.
ALQUIST: Co tu chceš? Jdi! (Usedne k psacímu stolu.)
DAMON: Vláda Robotů světa chce s tebou vyjednávat.
ALQUIST: Nezdržuj, Robote! (Položí hlavu do dlaní.)
DAMON: Ústřední výbor rozkazuje, abys vydal Rossumův předpis.
(Alquist mlčí.)
DAMON: Žádej cenu. Dáme ti všechno.
1. ROBOT: Pane, pověz, jak udržet život.
ALQUIST: Řekl jsem - řekl jsem, že máte nalézt lidi. Jen lidé mohou plodit. Obnovit život. Vrátit všechno, co bylo. Roboti, prosím vás proboha, hledejte je!
3. ROBOT: Všechno jsme prohledali, pane. Není lidí.
ALQUIST: Ó - ó - ó, proč jste je zahubili!
1. ROBOT: Chtěli jsme být jako lidé. Chtěli jsme se stát lidmi.
RADIUS: Chtěli jsme žít. Jsme schopnější. Naučili jsme se všemu. Dovedeme všechno.
ROBOT: Dali jste nám zbraně. Museli jsme se stát pány.
3. ROBOT: Pane, poznali jsme chyby lidí.
DAMON: Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi!
ALQUIST: Ach Domine, nic není člověku cizejšího než jeho obraz.
3. ROBOT: Vyhyneme, nedáš-li nám rozmnožiti se.
ALQUIST: Oh jen pojděte! Jakže, věci, jakže, otroci, vy byste se chtěli ještě rozmnožovat? Chcete-li žít, plemeňte se jako zvířata!
2. ROBOT: Lidé nám nedali plemeniti se.
3. ROBOT: Nauč nás dělat Roboty.
DAMON: Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich řeku života. Samý život! Samé Roboty! Samé Roboty!
ALQUIST: Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje.
1. ROBOT: Byli jsme stroje, pane; ale z hrůzy a bolesti stali jsme se -
ALQUIST: Čím?
1. ROBOT: - stali jsme se dušemi.
3. ROBOT: Něco s námi zápasí. Jsou okamžiky, kdy do nás něco vstupuje. Přicházejí na nás myšlenky, které nejsou z nás.
2. ROBOT: Slyšte, ó slyšte, lidé jsou naši otcové! Ten…
3. ROBOT: Vydej nám odkaz lidí.
ALQUIST: Není žádného.
DAMON: Pověz tajemství života.
ALQUIST: Je ztraceno.
RADIUS: Tys je znal.
ALQUIST: Neznal.
RADIUS: Bylo napsáno.
ALQUIST: Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední člověk, Roboti, a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili!
RADIUS: Tebe jsme nechali žít.
ALQUIST: Ano, žít! Ukrutníci, mne jste nechali žít! Miloval jsem lidi, a vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oči? Nepřestávají plakat; jedno oplakává lidi, a druhé vás, Roboti.