RADIUS: Dělej pokusy. Hledej předpis života.
ALQUIST: Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek život nevyjde.
DAMON: Dělej pokusy na živých Robotech. Najdi, jak se dělají!
ALQUIST: Živá těla? Cože, já je mám zabíjet? Já, který jsem nikdy - Nemluv, Robote! Říkám ti přece, že jsem příliš stár! Vidíš, vidíš, jak se mi třesou prsty? Neudržím skalpel. Vidíš, jak mi slzí oči? Neviděl bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu!
3. ROBOT: Život zahyne.
ALQUIST: Přestaň proboha s tím šílenstvím! Spíš nám lidé podají život z onoho světa; snad k nám napřahují ruce plné života. Ach bylo v nich tolik vůle žít! Hleď, snad se ještě vrátí; jsou tak blízko nás, obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat jako v šachtě. Ach copak neslyším pořád hlasy, které jsem miloval?
DAMON: Vezmi živá těla!
ALQUIST: Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidíš přece, že nevím už, co dělám!
DAMON: Živá těla!
ALQUIST: Cože, ty to tedy chceš? - Do pitevny s tebou! Tady, tady, ale rychle! - Jak, ty couváš? Přece jen se bojíš smrti?
DAMON: Já - proč právě já?
ALQUIST: Ty tedy nechceš?
DAMON: Půjdu. (Jde vpravo.)
ALQUIST (k ostatním): Svléknout ho! Položit na stůl! Rychle! A pevně držet!
(Všichni vpravo.)
ALQUIST (umývá si ruce a pláče): Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu! Bože, aby to nebylo nadarmo! (Obléká bílý plášť.)
HLAS VPRAVO: Hotovo!
ALQUIST: Hned, hned proboha! (Vezme se stolu několik lahviček s reagenty.) Kterou vzít? (Ťuká lahvičkami do sebe.) Kterou z vás vyzkoušet?
HLAS VPRAVO: Začít!
ALQUIST: Ano, ano, začít nebo ukončit. Bože, dej mi sílu! (Odejde vpravo, nechávaje dveře pootevřeny.)
(Pauza.)
HLAS ALQUISTŮV: Držte ho pevně!
HLAS DAMONŮV: Řež!
(Pauza.)
HLAS ALQUISTŮV: Vidíš ten nůž? Chceš ještě, abych řezal? Ty nechceš, viď?
HLAS DAMONŮV: Začni!
(Pauza.)
KŘIK DAMONŮV: Aááá!
HLAS ALQUISTŮV: Držte! držte!
KŘIK DAMONŮV: Aááá!
HLAS ALQUISTŮV: Nemohu!
KŘIK DAMONŮV: Řež! Řež rychle!
(Roboti Primus a Helena vběhnou středem.)
HELENA: Prime, Prime, co se děje? Kdo to křičí?
PRIMUS (nahlíží do pitevny): Pán řeže Damona. Pojď se honem podívat, Heleno!
HELENA: Ne ne ne! (Zakrývá si oči.) Je to hrrozné?
KŘIK DAMONŮV: Řež!
HELENA: Prime, Prime, pojď odtud! Nemohu to slyšet! Oh Prime, mně je špatně!
PRIMUS (běží k ní): Jsi docela bílá!
HELENA: Já padnu! Co že je tam tak ticho?
KŘIK DAMONŮV: Aa - ó!
ALQUIST (se vyřítí zprava, odhazuje zkrvavený plášť): Nemohu! Nemohu! Bože ta hrůza!
RADIUS (ve dveřích pitevny): Řež, pane; ještě je živ!
KŘIK DAMONŮV: Řezat! Řezat!
ALQUIST: Odneste ho rychle! Nechci to slyšet!
RADIUS: Roboti snesou víc než ty. (Odejde.)
ALQUIST: Kdo je tu? Pryč, pryč! Chci být sám! Jak se jmenuješ?
PRIMUS: Robot Primus.
ALQUIST: Prime, nikoho sem nevpouštět! Chci spát, slyšíš? Jdi, jdi, ukliď pitevnu, děvče! Co je to? (Dívá se na své ruce.) Rychle vodu! Nejčistší vodu!
(Helena odběhne.)
ALQUIST: Ó krev! Jak jste mohly, ruce - ruce, které jste milovaly dobrou práci, jak jste to mohly udělat? Mé ruce! Mé ruce! - Ó bože, kdo je tu?
PRIMUS: Robot Primus.
ALQUIST: Odnes ten plášť, nechci jej vidět!
(Primus odnese plášť.)
ALQUIST: Krvavé pařáty, kdybyste ode mne odletěly! Všš, pryč! Pryč, ruce! Zabily jste -
(Zprava se potácí Damon zahalen ve zkrvaveném prostěradle.)
ALQUIST (couvá): Co tu chceš? Co tu chceš?
DAMON: Ži-žiju! Je-je-je lépe žít!
(1. a 2. Robot vyběhnou za ním.)
ALQUIST: Odneste ho! Odneste! Odneste rychle!
DAMON (odváděn vpravo): Život! Já - chci - žít! Je - lépe -
(Helena přináší džbán vody.)
ALQUIST: - žít? - Co chceš, děvče? Aha, to jsi ty. Nalej mi vody, nalej! (Umývá si ruce.) Ach čistá chladící vodo! Studený potůčku, jak děláš dobře! Ach, mé ruce, mé ruce! Budu si vás do smrti ošklivět? - Jen nalej víc! Víc vody, ještě víc! Jak se jmenuješ?
HELENA: Robotka Helena.
ALQUIST: Helena? Proč Helena? Kdo ti tak dal říkat?
HELENA: Paní Dominová.
ALQUIST: Ukaž se! Helena! Helena se jmenuješ? - Nebudu ti tak říkat. Jdi, odnes tu vodu.
(Helena odchází s kbelíkem.)
ALQUIST (sám): Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Což věčně budeš tápat, žáčku přírody? - Bože, bože, bože, jak se třáslo to tělo! (Otevře okno.) Svítá. Zas nový den, a nepostoupils o píď - Dost, ani o krok dál! Nehledej! Všechno je marno, marno, marno! Proč ještě svítá! Ó-ó-ó, co chce nový den na hřbitově života? Zastav se, světlo! Nevycházej už! - Ach jak je ticho, jak je ticho! Proč jste umlkly, milované hlasy? Kdybych - aspoň - kdybych jen usnul! (Zhasí světla, ulehne na pohovku a přetáhne přes sebe černý plášť.) Jak se třáslo to tělo! Ó-ó-ó, konec života!
(Pauza.)
(Zprava vklouzne Robotka Helena.)
HELENA: Prime! Pojď sem honem!
PRIMUS (vejde): Co chceš?
HELENA: Podívej se, co tu má trubiček! Co s tím dělá?
PRIMUS: Pokusy. Nesahej na to.
HELENA (dívá se do mikroskopu): Koukni jen, co tu je vidět!
PRIMUS: To je mikroskop. Ukaž!
HELENA: Nesahej na mne! (Porazí zkumavku.) Ach, teď jsem to vylila!
PRIMUS: Cos to udělala!
HELENA: To se utře.
PRIMUS: Zkazila jsi mu pokusy!
HELENA: Jdi, to je jedno. Ale to je tvá vina. Neměls ke mně chodit.
PRIMUS: Nemuselas mne volat.
HELENA: Nemusels chodit, když jsem tě volala. Jen se podívej, Prime, co tady má pán napsáno!
PRIMUS: Na to se nesmíš dívat, Heleno. To je tajemství.
HELENA: Jaké tajemství?
PRIMUS: Tajemství života.
HELENA: To je hrrozně zajímavé. Samé číslice. Co to je?
PRIMUS: To jsou vzorce.
HELENA: Nerozumím. (Jde k oknu.) Ne, Prime, podívej se!
PRIMUS: Co?
HELENA: Slunce vychází!
PRIMUS: Počkej, já hned - (Prohlíží knihu.) Heleno, tohle je ta největší věc na světě.
HELENA: Tak pojď sem!
PRIMUS: Hned, hned -
HELENA: Ale Prime, nech toho protivného tajemství života! Co ti je po nějakém tajemství? Pojď se podívat, honem!
PRIMUS (jde za ní k oknu): Co chceš?
HELENA: Slyšíš? Ptáci zpívají. Ach Prime, já bych chtěla být ptákem!
PRIMUS: Čím?
HELENA: Já nevím, Prime. Mně je tak divně, já nevím, co to je: jsem jako pošetilá, ztratila jsem hlavu, bolí mě tělo, srdce, všechno bolí - A co se ti mně stalo, ach to ti neřeknu! Prime, já musím myslím umřít!