DR. GALL: Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?
HELENA: Myslím, že - (vybuchne) že je to ohavné! že je to strašné! (Vstane.) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje. Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo myslí! Jak to můžete snášet?
ALQUIST: Co snášet?
HELENA: Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!
BUSMAN: Propána, slečno!
FABRY: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.
HELENA: Hůř než Indiáni! Smím, oh smím vám říkat bratři?
BUSMAN: Ale božíčku, pročpak ne?
HELENA: Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova. Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidí stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc.
BUSMAN: Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné.
FABRY: Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.
DR. GALL: Jakou pomoc? Divadlo?
HALLEMEIER: Orchestr?
HELENA: Víc než to.
ALQUIST: Vás samotnou?
HELENA: Oh což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.
BUSMAN: Panebože to je radost!
ALQUIST: Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.
DOMIN: Počkejte chvilku. Bojím se, že - že slečna Gloryová ještě nedomluvila.
HELENA: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.
DR. GALL: Harry, opovažte se!
HELENA: Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.
DOMIN: Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty?
HELENA (zarazí se): S kým jiným?
DOMIN: Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.
HELENA (k ostatním): Vy nejste Roboti?
BUSMAN (řehtá se): Bůh uchovej!
HALLEMEIER: Fuj, Roboti!
DR. GALL (směje se): Pěkně děkujem!
HELENA: Ale… to není možno!
FABRY: Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.
HELENA (k Dominovi): Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci jsou Roboti?
DOMIN: Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta Ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních Robotů.
HELENA: Odpusťte, pánové, že - že - Je to hrrozné, co jsem provedla?
ALQUIST: Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím sedněte.
HELENA (usedne): Jsem hloupé děvče. Teď - teď mne pošlete první lodí zpátky.
DR. GALL: Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?
HELENA: Protože už víte - protože - protože bych vám bouřila Roboty.
DOMIN: Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a proroků. Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a bláznů.
HELENA: A vy je necháte mluvit k Robotům?
DOMIN: Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatují, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.
BUSMAN: Tři sta čtyřicet sedm tisíc.
DOMIN: Dobrá. Můžete k nim promluvit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských právech.
HELENA: Oh, myslím, že… kdyby se jim ukázalo trochu lásky -
FABRY: Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot.
HELENA: Proč je tedy děláte?
BUSMAN: Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti!
FABRY: Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou konečně odstranit.
BUSMAN: Byl příliš drahý.
FABRY: Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé - za druhé - je to veliký pokrok, že… pardon.
HELENA: Co?
FABRY: Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí -
HELENA: Oh přestaňte!
FABRY: Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga - Liga - Liga humanity?
HELENA: Má zvláště - zvláště má chránit Roboty a - a - zajistit jim - dobré zacházení.
FABRY: To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Na mou duši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té vaší Ligy!
HELENA: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme - zvláště - my chceme Roboty osvobodit!
HALLEMEIER: Jak, prosím vás?
HELENA: Má se s nimi jednat… jednat… jako s lidmi.
HALLEMEIER: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu?
HELENA: Ovšemže mají!
HALLEMEIER: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
HELENA: Koupili si,… co potřebují… co by je těšilo.
HALLEMEIER: To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slamou, čím chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
HELENA: Proč… proč… proč je neuděláte šťastnější?
HALLEMEIER: To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.
HELENA: Bez lásky a vzdoru?
HALLEMEIER: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem -
HELENA: Co?
HALLEMEIER: Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi jako padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby - a musí přijít do stoupy. Patrně porucha organismu.
DOMIN: Vada ve výrobě.
HELENA: Ne, ne, to je duše!
FABRY: Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?
DOMIN: To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké pokusy -
DR. GALL: S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest.
HELENA: Nervy na bolest?
DR. GALL: Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme zavést utrpení.
HELENA: Proč - proč - Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?
DR. GALL: Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana před úrazem.
HELENA: Budou šťastnější, když budou cítit bolest?
DR. GALL: Naopak; ale budou technicky dokonalejší.
HELENA: Proč jim nestvoříte duši?
DR. GALL: To není v naší moci.
FABRY: To není v našem zájmu.