BUSMAN: To by zdražilo výrobu. Propánička krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny, a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?
HELENA: Nevím - skutečně - zapomněla jsem.
BUSMAN: Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž níž níž, až - takhle. He?
HELENA: Nerozumím.
BUSMAN: Jemináčku slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy, nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.
HELENA: Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.
BUSMAN: Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?
HELENA: Nemám ponětí.
BUSMAN: Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak vsaďte se!
HELENA: Co?
BUSMAN: Že za pět let budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.
ALQUIST: Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.
DOMIN (vstane): Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: Věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
HELENA (vstane): Bude to tak?
DOMIN: Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
ALQUIST: Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine, bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach Harry, byla nevímjaká ctnost v práci a únavě.
DOMIN: Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoření.
BUSMAN: Amen.
FABRY: Staniž se.
HELENA: Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych - chtěla bych tomu věřit.
DR. GALL: Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho.
HALLEMEIER: Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi posnídat.
DR. GALL: Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.
DOMIN: Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.
HELENA: Ale to přece - Jak bych mohla?
FABRY: Za Ligu humanity, slečno.
BUSMAN: A na její počest.
HELENA: Oh, v tom případě - snad -
FABRY: Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pět minut.
DR. GALL: Pardon.
BUSMAN: Propána, musím kabelovat -
HALLEMEIER: Hrome, a já jsem zapomněl -
(Všichni krom Domina se hrnou ven.)
HELENA: Proč jdou všichni pryč?
DOMIN: Vařit, slečno Glorvová.
HELENA: Co vařit?
DOMIN: Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti, a - a - protože nemají žádné chuti, není to docela- Hallemeier totiž výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v omeletě -
HELENA: Proboha to je hostina! A co dovede pan - stavitel -
DOMIN: Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a - a Fabry sežene trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová.
HELENA: Chtěla jsem se vás zeptat -
DOMIN: Také bych se vás chtěl na něco zeptat. (Postaví své hodinky na stůl.) Pět minut času.
HELENA: Nač zeptat?
DOMIN: Pardon, vy jste se ptala dříve.
HELENA: Snad to je ode mne hloupé, ale - Proč vyrábíte ženské Roboty, když - když -
DOMIN: - když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?
HELENA: Ano.
DOMIN: Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky - Lidé jsou na to zvyklí.
HELENA: A - a řekněte, jsou Roboti - a Robotky - navzájem - naprosto -
DOMIN: Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké náklonnosti.
HELENA: Oh to je - hrrozné!
DOMIN: Proč?
HELENA: Je to - je to - tak nepřirozené! Člověk ani neví, má-li si je proto ošklivět, nebo - jim závidět - nebo snad -
DOMIN: - je litovat.
HELENA: To nejspíš. - Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát?
DOMIN: Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si mne vzít.
HELENA: Jak vzít?
DOMIN: Za muže.
HELENA: Ne! Co vás to napadlo?
DOMIN (dívá se na hodinky): Ještě tři minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti.
HELENA: Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala?
DOMIN: Protože vás všichni po řadě požádají.
HELENA: Jak by se mohli opovážit?
DOMIN: Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali.
HELENA: Prosím vás, ať to nedělají! Já - já hned odjedu.
DOMIN: Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste je odmítla?
HELENA: Ale vždyť - vždyť si nemohu vzít všech šest!
DOMIN: Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho.
HELENA: Nechci.
DOMIN: Doktora Galla.
HELENA: Ne, ne, mlčte! Nechci žádného!
DOMIN: Ještě dvě minuty.
HELENA: To je hrrozné! Vemte si nějakou Robotku.
DOMIN: Není žena.
HELENA: Oh, jen to vám schází! Myslím, že - že byste si vzal každou, která sem přijede.
DOMIN: Bylo jich tu, Heleno.
HELENA: Mladé?
DOMIN: Mladé.
HELENA: Proč jste si žádnou nevzal?
DOMIN: Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sňala závoj.
HELENA: - Já vím.
DOMIN: Ještě jedna minuta.
HELENA: Ale já nechci, proboha!
DOMIN (položí jí obě ruce na ramena): Ještě jedna minuta. Buďto mně řeknete do očí něco strašně zlého, a pak vás nechám. Nebo - nebo -
HELENA: Vy jste surovec!
DOMIN: To nic není. Muž má být trochu surovec. To patří k věci.
HELENA: Vy jste blázen!
DOMIN: Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší.
HELENA: Vy jste - vy jste - ah bože!
DOMIN: Tak vidíte. Hotovo?
HELENA: Ne, ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrrozmačkáte!
DOMIN: Poslední slovo, Heleno.
HELENA (brání se): Za nic na světě - Ale Harry!
(Zaklepání.)
DOMIN (pustí ji): Vejděte!