(Vejdou Busman, dr. Gall a Hallemeier v kuchyňských zástěrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod paží.)
DOMIN: Už jste to upekli?
BUSMAN (slavnostně): Ano.
DOMIN: My také.
Opona
Dějství první
Helenin salón. Vlevo tapetové dveře a dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž se stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a čistě ženský ráz.
Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů.
FABRY: Kam to všechno dáme?
HALLEMEIER: Uf! (Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo.) Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
DOMIN: Ona vůbec neví.
FABRY (dává kytice do váz): Aspoň dnes aby to neprasklo -
HALLEMEIER (rovná květiny): U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklámina, co? Nový druh, můj poslední - Cyclamen Helena.
DOMIN (vyhlíží z okna): Žádná loď, žádná loď - Hoši, to už je zoufalé.
HALLEMEIER: Ticho! Kdyby vás slyšela!
DOMIN: Nemá ani tušení. (Zívá zimničně.) Ještě že Ultimus včas připlul.
FABRY (nechá květin): Myslíte, že už dnes -?
DOMIN: Nevím. - Jak krásné jsou květiny!
HALLEMEIER (přiblíží se k němu): To jsou nové primule, víte? A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!
DOMIN (otočí se): Cože, příští rok?
FABRY: Aspoň vědět, co je v Havru -
DOMIN: Ticho!
HLAS HELENY (zprava): Náno!
DOMIN: Pryč odtud! (Všichni po špičkách odejdou tapetovými dveřmi.)
(Hlavními dveřmi zleva vchází Nána.)
NÁNA (uklízí): Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je -
HELENA (pozpátku ve dveřích): Náno, pojď mne zapnout!
NÁNA: No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty.) Bože na nebi, to je zvěř!
HELENA: Roboti?
NÁNA: Fi, ani je menovat nechci.
HELENA: Co se stalo?
NÁNA: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby - Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.
HELENA: Kterého to chytlo?
NÁNA: Toho - toho - Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
HELENA: Radia?
NÁNA: Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.
HELENA: Ale Náno, že ti jich není líto!
NÁNA: Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě přivezla sem? Pročpak žádnej z nich nesmí na vás ani šáhnout?
HELENA: Neošklivím, na mou duši, Náno. Je mi jich tak líto!
NÁNA: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.
HELENA: Pes nemá rozum.
NÁNA: Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod pánaboha. Dyť i ten kuň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý -
HELENA: Prosím tě, Náno, zapínej!
NÁNA: No hned. Já řikám, to je proti pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouháni je to proti Stvořiteli, (zvedne ruku) je to urážka Pána, kterej nás stvořil k vobrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest!
HELENA: Co to tu voní?
NÁNA: Kytky. Pán je sem dal.
HELENA: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?
NÁNA: Nevim. Ale měl by bejt konec světa.
(Zaklepání.)
HELENA: Harry?
(Vejde Domin.)
HELENA: Harry, co je dnes?
DOMIN: Hádej!
HELENA: Můj svátek? Ne! Narozeniny?
DOMIN: Něco lepšího.
HELENA: Já nevím - Řekni honem!
DOMIN: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.
HELENA: Už deset let? Právě dnes? - Náno, prosím tě -
NÁNA: Dyť už du! (Odejde vpravo.)
HELENA (líbá Domina): Žes na to pamatoval!
DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.
HELENA: Ale vždyť -
DOMIN: To oni pamatovali.
HELENA: Kdo?
DOMIN: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?
HELEN A (sáhne mu do kapsy): Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře.) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?
DOMIN: Od Busmana, děvče.
HELENA: Ale - to nemůžeme přijmout, viď?
DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.
HELENA: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver.) Co je tohle?
DOMIN: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová.) To není to. Sáhni.
HELENA: Oh Harry - Proč nosíš s sebou revolver?
DOMIN: Jen tak, připletl se mi.
HELENA: Tos nikdy nenosil!
DOMIN: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.
HELENA (sáhne): Krabička! (Otevře ji.) Kamea! Vždyť je to - Harry, to je řecká kamea!
DOMIN: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.
HELENA: Fabry? To mně dává Fabry?
DOMIN: Ovšem. (Otevře dveře vlevo.) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!
HELENA (ve dveřích): Bože to je krásné! (Běží dál.) Já se zblázním radostí! To je od tebe?
DOMIN (stojí ve dveřích): Ne, od Alquista. A tamhle -
HELENA: Od Galla! (Objeví se ve dveřích.) Oh Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.
DOMIN: Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.
HELENA: Ty krásné květiny?
DOMIN: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.
HELENA: Harry, proč - proč všichni -
DOMIN: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu - Podívej se oknem.
HELENA: Kam?
DOMIN: Do přístavu.
HELENA: Je tam… nějaká… nová loď.
DOMIN: To je tvá loď.
HELENA: Má? Harry, to je dělová loď!
DOMIN: Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď, víš?
HELENA: Ano, ale s děly!
DOMIN: Ovšem, s několika děly - Budeš jezdit jako královna, Heleno.
HELENA: Co to znamená? Děje se něco?
DOMIN: Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (Usedne.)
HELENA: Harry, přišly nějaké špatné zprávy?
DOMIN: Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.
HELENA: Ani depeše?
DOMIN: Ani depeše.
HELENA: Co to znamená?
DOMIN: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje - Žádná pošta, žádné telegramy - (Protahuje se.) Sss-slavný den!