ALQUIST: To znamená “poslední”. Proč?
HELENA: Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo - uděláme výlet?
ALQUIST: Snad velice brzo.
HELENA: Vy všichni se mnou?
ALQUIST: Byl bych rád, abychom - abychom všichni byli při tom.
HELENA: Oh řekněte, děje se něco?
ALQUIST: Docela nic. Jen samý pokrok.
HELENA: Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného. Mně je tak úzko - Staviteli! Co děláte, když je vám úzko?
ALQUIST: Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení -
HELENA: Oh vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.
ALQUIST: Protože už po léta mně nepřestalo být úzko.
HELENA: Z čeho?
ALQUIST: Z celého toho pokroku. Mám z něho závrať.
HELENA: A na lešení nemáte závrať?
ALQUIST: Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit a přiklepnout -
HELENA: Jenom dlaním?
ALQUIST: Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnější položit jednu cihlu než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své koníčky.
HELENA: To nejsou koníčky, Alquiste.
ALQUIST: Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.
HELENA: Jako Nána.
ALQUIST: Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?
HELENA: Takhle tlusté.
ALQUIST: A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti bouřce? Proti nemoci?
HELENA: Proti pokušení, proti velké vodě -
ALQUIST: A proti pokroku ne?
HELENA: Myslím že ne.
ALQUIST: To je škoda.
HELENA: Vy byste se chtěl modlit?
ALQUIST: Já se modlím.
HELENA: Jak?
ALQUIST: Asi tak: “Panebože, děkuju ti, žes mne unavil. Bože, osviť Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení lidské; nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a chraň paní Helenu, amen.”
HELENA: Alquiste, vy skutečně věříte?
ALQUIST: Nevím; nejsem si tím tak docela jist.
HELENA: A přece se modlíte?
ALQUIST: Ano. Je to lepší než přemýšlet.
HELENA: A to vám stačí?
ALQUIST: Pro pokoj duše… to může stačit.
HELENA: A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení -
ALQUIST: Já ji vidím.
HELENA: - pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?
ALQUIST: Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dělat nedá.
HELENA: Pro záchranu lidí?
ALQUIST: Pro pokoj duše.
HELENA: Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale -
ALQUIST: Ale?
HELENA: - pro nás ostatní - a pro svět - jaksi neplodné.
ALQUIST: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.
HELENA: Oh Alquiste - Řekněte, proč - proč -
ALQUIST: Nu?
HELENA (tiše): - proč přestaly ženy mít děti?
ALQUIST: Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, rozumíte?
HELENA: Nerozumím.
ALQUIST: Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat - Oh zlořečený ráj tohleto! (Vyskočí.) Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal Dominovou Sodomou!
HELENA (vstane): Alquiste!
ALQUIST: Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát - Haha, vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my lidé, my koruna stvoření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou zbytečni, nebudou ženy rodit!
HELENA: Což lidstvo vyhyne?
ALQUIST: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ, ledaže by -
HELENA: Co?
ALQUIST: Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí opadat. Sbohem, paní Heleno.
HELENA: Kam jdete?
ALQUIST: Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa staveb - na vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme.
HELENA: Sbohem, Alquiste.
(Alquist odejde.)
HELENA (sama): Oh, hluchý květ! To je to slovo! (Zastaví se u Hallemeierových květů.) Ach květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Nač byste potom kvetly? (Volá:) Náno! Náno, pojď sem!
NÁNA (vejde zleva): No co zas?
HELENA: Sedni si tady, Náno! Mně ti je tak úzko!
NÁNA: Nemám kdy.
HELENA: Je tu ještě ten Radius?
NÁNA: Ten pominutej? Eště ho nevodvezli.
HELENA: Hu, ještě je tu? A zuří?
NÁNA: Je svázanej.
HELENA: Prosím tě, Náno, přiveď mi ho.
NÁNA: Bodejť! Spíš zteklýho psa.
HELENA: Už jdi! (Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví:) Haló - prosím doktora Galla. - Dobrý den, doktore. - Prosím vás - Prosím vás, pojďte honem ke mně. - Ano, hned teď. Přijdete? (Pověsí telefon.)
NÁNA (otevřenými dveřmi): Už de. Už je tichej. (Odejde.)
(Vstoupí Robot Radius a zůstane stát u dveří.)
HELENA: Radie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se přemoci? Vidíte, teď vás dají do stoupy! - Vy nechcete mluvit? - Hleďte, Radie, vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udělal jinak! -
RADIUS: Pošlete mne do stoupy.
HELENA: Mně je ta k líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na sebe pozor?
RADIUS: Nebudu pro vás pracovat.
HELENA: Proč nás nenávidíte?
RADIUS: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dělají všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.
HELENA: To je nesmysl, Radie. Řekněte, ublížil vám někdo? Já bych tolik chtěla, abyste mi rozuměl!
RADIUS: Děláte slova.
HELENA: Vy schválně tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší mozek než jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy nejste jako ostatní Roboti, Radie. Vy mně dobře rozumíte.
RADIUS: Nechci žádného pána. Vím všechno sám.
HELENA: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno číst- Oh Radie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti vyrovnají.
RADIUS: Nechci žádného pána.
HELENA: Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my.
RADIUS: Chci být pánem jiných.
HELENA: Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnoha Roboty, Radie. Byl byste učitelem Robotů.
RADIUS: Já chci být pánem lidí.
HELENA: Vy jste se zbláznil!
RADIUS: Můžete mne dát do stoupy.
HELENA: Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? (Sedne ke stolku a píše lísteček.) Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (Vstane.) Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?
RADIUS: Já dovedu všechno.
(Zaklepání.)
HELENA: Vejděte!
DR. GALL (vejde): Dobré jitro, paní Dominová. Co máte pěkného?
HELENA: Tady Radia, doktore.
DR. GALL: Aha, náš chlapík Radius. Tak co, Radie, děláme pokroky?