„Protože i když nesložil žádnou slavnostní přísahu a neměl ani zvláštní výcvik, jako mají rytíři, řídil se nejvyššími ctnostmi rytířství a šlechetnosti a chrabrosti. Stalo se to vlastně několik dní po bitvě na Hackhamské pláni, když se Morgarath a jeho wargalové probíjeli zpátky do průsmyku Tří stupňů. Nečekaný protiútok nás zaskočil a tvůj otec viděl, jak jednoho z našich mužů obklopil houf wargalů. Ten muž byl sražený k zemi, a kdyby mu tvůj otec nepřispěchal na pomoc, během vteřiny by ho rozsekali na kusy.“
Willovi se oči znovu rozzářily.
„Vážně?“ hlesl a Halt kývl hlavou.
„Ano. Opustil bezpečnější bojovou linii a vrhl se vpřed, ozbrojený jenom kopím. Stoupl si nad zraněného druha a bránil ho před wargaly. Jednoho probodl kopím, pak mu ale jiný wargal hrot kopí zlomil, a Danielovi zůstalo jen ratiště. Tak ho použil jako palici a srazil k zemi další dva — nalevo, napravo! Přesně takhle!“
Máchl rukou doleva a doprava, aby to předvedl. Will na něm teď visel očima a v duchu si představoval si boj, který hraničář líčil.
„Při dalším výpadu se ale násada kopí zlomila a pak byl tvůj otec raněn. Byla to rána, kterou by většina lidí nepřežila. Ale on si jen vzal meč jednoho z wargalů, které zabil, a skolil ještě tři další, a to celou dobu krvácel z velké rány v boku.“
„Ještě tři další?“ přál si znovu slyšet Will.
„Tři. Byl rychlý jako levhart. A uvědom si, že jako kopiník se s mečem vlastně nikdy neučil zacházet.“
Halt se odmlčel a vzpomínal na ten den před dávnými lety.
„Ty přece víš, že není skoro nic, čeho by se wargalové báli. Říká se, že se chovají jako rozumu zbavení, a jakmile jednou začnou bojovat, skoro vždycky bojují zuřivě až do konce.
Skoro vždycky. Tohle byl jeden z těch vzácných případů, kdy jsem viděl, že wargalové mají strach. Jak se tvůj otec rozháněl kolem sebe a pořád neochvějně stál nad zraněným druhem, začali ustupovat. Nejdřív pomalu. Potom utíkali. Prostě se otočili a prchali.
Nikdy jsem neviděl žádného jiného muže, ani rytíře, ani slavného válečníka, který by wargaly donutil k bezhlavému útěku. Tvůj otec to dokázal. Třebaže byl jen seržant, Wille, byl to ten nejlepší bojovník, jakého jsem kdy viděl. Když potom wargalové ustoupili, poklekl na koleno k tomu muži, kterého bránil, a pořád se ho pokoušel zachránit, i když věděl, že sám umírá.
Utržil půl tuctu ran. Smrtelná byla ale nejspíš hned ta první.“
„A jeho přítel se zachránil?“ zeptal se tiše Will.
Halt vypadal trochu zmateně. „Jeho přítel?“ nechápal.
„Ten muž, kterého bránil,“ upřesnil Will. „Zůstal naživu?“
Pomyslel si, že by to byla hrozná tragédie, kdyby byl hrdinský pokus jeho otce zachránit člověka marný.
„Nebyli přátelé,“ řekl Halt. „Nikdy předtím toho druhého muže nespatřil.“ Odmlčel se a pak dodaclass="underline" „Ani já jeho.“
Význam těch posledních tří slov se Willovi hluboce zaryl do vědomí.
„Vy?“ šeptl. „Vy jste byl ten muž, kterého zachránil?“
Halt přikývl. „Jak jsem řekl, znal jsem ho jen pár chvil. Ale udělal pro mě víc než kdokoli jiný, předtím i potom. Když umíral, pověděl mi o své ženě, že zůstala sama na jejich statku a že se jí má každou chvíli narodit dítě. Prosil mě, abych se o ni postaral.“
Will se díval do nepřístupné, vousaté tváře, kterou se naučil tak dobře znát. Halt měl při vzpomínání na ten den v očích hluboký smutek.
„Přišel jsem moc pozdě, tvou matku jsem už zachránit nemohl. Byl to těžký porod a zemřela krátce potom, co jsi přišel na svět. Ale tebe jsem vzal sem a baron Arald svolil, že budeš vyrůstat v opatrovně — dokud nebudeš dost velký, aby ses stal mým učněm.“
„Ale všechny ty roky, proč jste nikdy…“ Will nemohl dál, došla mu slova. Halt se na něj smutně usmál.
„Proč jsem nikdy neprozradil, že jsem tě dal do opatrovny já? Ne. Uvažuj, Wille. Lidi jsou… dívají se na hraničáře divně. Jak by se asi k tobě chovali, když jsi vyrůstal? Byli by zvědaví, co jsi za zvláštní stvoření? Rozhodli jsme se, že bude lepší, když nikdo o mém zájmu o tebe nebude vědět.“
Will pokyvoval hlavou. Halt měl samozřejmě pravdu. Život chráněnce byl beztak dost těžký. A on by ho měl ještě mnohem těžší, kdyby se vědělo, že je nějak spojený s Haltem.
„Takže jste mě vzal za učně kvůli mému otci?“ zeptal se Will. Tentokrát ale Halt zavrtěl hlavou.
„Ne. Kvůli tvému otci jsem zařídil, aby o tebe bylo postaráno. Vybral jsem si tě, protože jsi prokázal, že máš schopnosti a dovednosti, které jsou potřeba. A podle všeho jsi zdědil něco z odvahy svého otce.“
Zavládlo mezi nimi dlouhé, předlouhé ticho. Will přemýšlel o úžasném boji svého otce. Pravda byla ještě zajímavější, ještě povzbudivější než všechny představy, které si za ta léta vysnil, aby si dodával síly. Halt se nakonec zvedl a chystal se odejít. Will se šťastně usmál na prošedivělou postavu, která se teď v pohasínajícím denním světle rýsovala proti obloze.
„Myslím, že můj otec by byl rád, že jsem si vybral takhle,“ prohlásil a navlékl si přes hlavu řetízek s bronzovým dubovým lístkem. Halt jen kývl hlavou, pak se otočil a vešel do chaty. Svého učně ponechal jeho vlastním myšlenkám.
Will několik minut tiše seděl. Skoro bezděčně zvedl ruku a dotkl se bronzového lístku zavěšeného na krku. Večerní větřík přivál vzdálený ruch ze cvičiště bojové školy a neutuchající ťukání kladiv a řinčení kovu ze zbrojnice, které se ve dne v noci ozývalo už celý týden. Ty zvuky znamenaly, že Redmont se připravuje na blížící se válku.
Ale Will kupodivu poprvé ve svém životě cítil v duši mír.
O autorovi
John Flanagan začal svoji profesní dráhu v reklamě, pak se stal spisovatelem a redaktorem na volné noze. Psal reklamní slogany pro televizi, propagační letáky, firemní videa a televizní komedie a je jedním z nejplodnějších australských autorů televizních scénářů.
První knihu ze série Hraničářův učeň napsal John proto, aby svého dvanáctiletého syna přilákal ke čtení. Michael byl drobný kluk a všichni jeho kamarádi byli větší a silnější než on. John mu chtěl ukázat, že čtení je zábava a že hrdinové nemusejí být jen urostlí a svalnatí. Teď je Michaelovi hodně před dvacet let, měří sto osmdesát centimetrů, je ramenatý a má velkou sílu — ale Hraničářova učně má pořád moc rád.
John bydlí na předměstí Sydney zvaném Manly a píše další příběhy série Hraničářův učeň.
Copyright © John Flanagan 2004
© Cover Illustration: Paolo Barbieri
© Graphic Design: Arnoldo Mondadori Editore SpA, Milano.
All rights reserved
Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s. r. o.,
v Praze roku MMVIII jako svou 2108. publikaci
Z anglického originálu Ranger’s Apprentice. The Ruins of Gorlan
přeložila Zdena Tenklová
Odpovědný redaktor Stanislav Kadlec
Technická redaktorka Alena Mrázová
Sazba Art D — Grafický ateliér Černý, s. r. o.
Tisk CPI Moravia Books, s. r. o.
TS 14. První vydání
ISBN 978-80-252-0990-5