Lü-Bang i Yul už provedli všechno, co měli. Yulova tvář se stáhla nedočkavostí. Antonova ruka strnula nad pultem. Jeden pohyb prstu, ale jaký? Mohl by hned spustit hlavní hnací motor a vyrazit ven z atmosféry, bylo by to mnohem bezpečnější. Ale v tom případě bude všechno kolem smeteno a z tisíců lidí nezůstane ani popel.
Ruka klesla na pult. Anton podle všech pravidel startoval na planetární motory. Kosmodrom, ježící se všemožnými prostředky ničení, se začal nesnesitelně pomalu propadat někam dolů. Anton náhle vesele a uličnicky mrkl na Lü-Banga, jehož tvář zpopelavěla napětím. A v tu chvíli přeskočila na všechny ostatní jeho rozpustilá myšlenka: Sestřelíte nás? Však vy se neodvážíte, dokončil Anton svou myšlenku vítězně, víte, jaká je síla té zbraně a co by zbylo z vašich Plejád, kdybyste ji náhodou odpálili.
Motory namáhavě vyly a jako osten z kůže vytrhávaly loď z vrstev atmosféry. Už je čas!
Anton zapnul hlavní hnací motor.
Vyrovnavače přetížení nedokázaly mohutný náraz úplně ztlumit, ale Yul přece tíhu přemohl a vítězně zdvihl olověně ztěžklé ruce nad hlavu. Po Lü-Bangově tváři se rozlil úsměv. Uma pohnula zvrácenou hlavou, ztěžklá víčka odkryla zamlžené, ale už vidoucí oči.
„Všechno je v pořádku,“ promluvil tiše Anton.
Ne, ještě nebylo všechno v pořádku, zdaleka ne. Anton namáhavě překonal přetížení a s křečovitým vzdechem stiskl tlačítko vnitřní komunikace.
„Koníčku Hrbáčku, jsi tu s námi? Jsi živ?“
„Jsem za přepážkou. Očekávám vaše rozkazy.“
„Zapomněli jsme na kyberneta!“ vyskočil Yul a pospíchal na neohebných nohou ke dveřím. „Pojď dál, drobku!“
Černé kybernetovo tělo vklouzlo do kabiny a v Antonově paměti se náhle vynořil jakýsi dávný, nejasný obraz, který spatřil před časem při soumyšlení s UM — on a jeho přátelé v kabině jakési neznámé lodi, a pak ještě někdo, ale kdo, snad člověkozvíře, snad…
„Očekávám vaše rozkazy,“ opakoval kybernet.
Je pravda, že se stroj nedokáže usmívat?
„Víš, přátelům člověk přece nerozkazuje,“ promluvil Anton vesele. „Ale když ti nebudu rozkazovat, když tě poprosím, nemohl bys nám všem udělat kafe?“
Přeložil Milan Dvořák