„Vzbuď Chandose,“ nařídil Padishar. „Řekni mu, že chci v táboře vyhlásit poplach. Zkontroluj hlídku, zjisti, jestli je naživu. Připravte se na ústup. Ať za mnou přijde do skrytého tunelu, k ústupové chodbě a vezme sebou několik mužů. Pověz mu, že se může vykašlat na utajení. Už nezáleží, kdo se o tom dozví. Teď běž a pospěš si!“
Muž pelášil pryč. Padishar mlčky kývl na Morgana a Steffa. Vedl je hlavní jeskyní do hlubších zákoutí, zaplněných zásobami. Rozžal tři louče, jednu si nechal, další dal horalovi a trpaslíkovi. Pak je vzal až úplně dozadu do nejskrytějšího kouta místnosti, kde ležely u skalní stěny uložené bedny. Podal svou louči Morganovi, chytil bedny oběma rukama a zatáhnul. Falešná stěna odpadla a odhalila skrytý tunel. Prošli dovnitř a Padishar posunul bedny zpátky na místo.
„Držte se pohromadě,“ varoval je.
Pospíchali tmou. Nad hlavou jim čadily louče a vrhaly do stínu své slabé žluté světlo. Široký tunel se kroutil a klikatil. Výběžky skal znamenaly číhající nebezpečí; nalézaly se tady kamenné rampouchy, jak stalaktity tak stalagmity. Ze stropu kapala voda a vytvářela na zemi louže. V jeskyních panovala zima a chlad si rychle našel cestu Morganovým oblečením. Následoval Padishara a chvěl se. Steff šel opatrně za nimi, rychle a přerývaně dýchal.
Morganovi najednou došlo, co udělají, až najdou Teel.
Po paměti si zkontroloval zbraně. U zad měl připevněn nový meč, za opaskem dýku a ještě jednu ukrýval botě. U pasu mu vysela zkrácená pochva a v ní zbytky Leahova meče.
Proti Přízrakům jsou bezmocní, pomyslel si s obavami. A k čemu nám bude Steff, i když vyjde pravda najevo? Co od něj mohou očekávat?
Kdybych jen měl své kouzlo...
Zahnal tu myšlenku. Uvědomoval si její zákeřnost. Nehodlal se znovu nechat spoutat nerozhodností.
Vteřiny ubíhaly a ozvěna vracela zvuk jejich spěšných kroku. Strop tunelu se nejdříve snížil, pak znovu rozšířil. Jeho velikost a tvar se neustále měnily. Prošli několika podzemními jeskyněmi, kde ani světlo loučí nedokázalo odhalit duté, klenuté prostory. O něco dál se otevřela skupina trhlin, některé téměř dvacet stop široké. Nad nimi se klenuly mosty, tvořené dřevěnými příčkami, spojenými tlustými lany, ukotvenými ve skále železnými hřeby. Když po nich přecházeli, mosty se houpaly a třásly, ale držely pevně.
Celou cestu hledali Teel. Nezanechala po sobě jedinou stopu.
Steff jim přestával stačit. Normálně měl ohromnou sílu a výdrž, ale nemoc — pokud to byla skutečně nemoc a nebyl otrávený, jak se začal domnívat Morgan — hodně ho vyčerpala. Několikrát upadl a se stále větší námahou se zvedal. Padishar ani jednou nezpomalil. Vůdce psanců mínil svá slova vážně — Steff se musel spolehnout jen na sebe. Trpaslíka držela na nohách jen jeho odhodlanost. Morgan netušil jak vydrží tempo, které vůdce psanců nasadil. Horal se na přítele otočil. Zdálo se, že ho Steff nevidí. Vystrašenýma očima pátral ve stínech a temnotě, ležící za hranicemi světla pochodně.
Dostali se už na míli hluboko, když se před nimi zatřpytilo světlo. Z nepatrného bodu se brzy stala jasná záře. Padishar se nenamáhal zpomalit nebo nějak maskovat jejich příchod. Tunel se rozšířil a prostor před nimi ozařovaly louče. Morganovo srdce prudce bilo na poplach.
Vstoupili do obrovské podzemní jeskyně plné světla. Do trhlin ve zdech a podlaze byly zastrkané louče a naplňovaly vzduch kouřem a pachem zuhelnatělého dřeva a hořící smůly. Uprostřed jeskyně rozdělovala podlahu od jednoho konce k druhému hluboká klikatící se průrva, nepravidelně se zužující a zase rozšiřující. Nejužší místo překlenovala mohutná železná konstrukce. Na bližší straně stál stroj, kterým se most zvedal a spouštěl. V této chvíli spojoval most obě části jeskyně. Plochá skála za mostem vedla do tunelu, ztrácejícím se ve tmě.
U mechanismu mostu stála Teel a bušila do něj.
Padishar Creel se zastavil a Morgan se Steffem vedle něho. Teel je zatím neviděla, ani neslyšela. Jejich kroky přehlušilo hlasité bušení a světlo z jejich pochodní se v ozářené jeskyni ztrácelo.
Padishar odložil svou louči. „Zablokovala mechanismus. Most už nejde zvednout.“ Vyhledal očima Steffův pohled. „Když jí nezastavíme, přivede na nás Federaci.“
Steff zíral s očima široce otevřenýma. „Ne!“ zalapal nevěřícně po dechu.
Padishar si ho nevšímal. Vytáhl svůj meč a vykročil.
Steff se k němu vrhnul, zakopl, upadl a zuřivě vykřikclass="underline" „Teel!“
Rychle se otočila. V ruce držela železnou tyč na jejímž hladkém povrchu se leskly vruby v místech, kterými mlátila do mechanismu. Morgan teď tu pohromu jasně viděclass="underline" rumpály naprosto rozbité, volně visící řemenice a obnažené soukolí. Stála k nim tváří. Její maska, beztvarý cár kůže omotaný kolem hlavy, neprozrazovala nic z toho, co si myslela. V očích měla tmu a stín.
Padishar sevřel oběma rukama svůj meč a pozvedl čepel do světla. „Končíš, děvče,“ štěknul na ní.
Jeskyni naplnila ozvěna a Steff, který stál zase na nohou se kymácel kupředu. „Padishare, počkej!“ ječel.
Aby ho zadržel, Morgan po něm skočil, chytil ho za ruku a strhnul ho zpátky. „Ne Steffe, tohle není Teel! Už ne!“ Steffovy oči se leskly vzteky a strachem. Morgan začal rychle a klidně vysvětlovat hlubokým hlasem. „Poslouchej mě. Tohle je Přízrak. Steffe. Kdy jsi naposledy viděl její tvář pod maskou? Uvědomuješ si to? Tohle už není Teel. Teel odešla už dávno.“
Vztek a strach se změnily v hrůzu. „Morgane ne! Věděl bych o tom! Poznal bych, kdyby to nebyla ona!“
„Steffe poslouchej...“
„Morgane, on ji zabije! Nech mě jít!“
Steff se mu vytrhl, ale Morgan ho znovu chytil. „Steffe, podívej se co udělala! Zradila nás!“
„Ne!“ vykřikl trpaslík a uhodil ho.
Morgan se svalil na hromadu, síla úderu ho ohromila. Nemyslel si, že Steffovi zbylo ještě tolik síly. Zvedl se na kolena a sledoval, jak se trpaslík žene za Padisharem. Vykřikoval něco, čemu horal nerozuměl.
Steff dohonil obrovského muže jen několik kroků od Teel. Trpaslík překvapil Padishara zezadu, uchopil ruku držící meč a srazil ji k zemi. Padishar zlostně vykřikl, snažil se uvolnit a přitom upadl. Steff se dostal nad něho a obtočil ho jako chobotnice.
Ve zmatku zasáhla Teel. Vrhla se k nim s napřaženou železnou tyčí. Údery dopadaly v rychlém a neodvratitelném rytmu. Seběhlo se to v několika vteřinách. Padishar se Steffem zůstali ležet v tratolišti krve na podlaze jeskyně.
Morgan vrávoravě vstal a vyčkával.
Šla po něm beze spěchu. Při pohledu na ni prolétly Morganovi hlavou vzpomínky. Viděl ji jako malou, odhozenou dívku, se kterou se setkal v Posledním přístavu v potemnělé kuchyni babi Elisy a tety Jilt. Pod kapucou skrývala vlasy medové barvy. Na tváři měla připevněnou zvláštní koženou masku. Pamatoval si ji, jak poslouchá u táborového ohně debaty, které vedli členové malé společnosti, jdoucí přes Vlčí hřbety. Vzpomněl si, jak se tiskla ke Steffovi na úpatí Dračích štítů, před tím, než se setkali s Allanonem. Vždy podezíravá, odtažitá, zběsile se bránící.
Odehnal představy pryč. Právě srazila Padishara a Steffa. Už je něčím jiným. Něčím příliš hbitým, silným a nebezpečným. I přesto se těžko smiřoval s tím, že může být Přízrakem. Ještě těžší bylo uvěřit, že je všechny tak oklamala a zradila.
Uvolnil meč a čekal. Bude muset být rychlý, víc než rychlý. Vzpomněl si na stvůry z Jámy. Samotné železo k jejich zabití nestačilo.
Tell se přikrčeně přiblížila. Její oči v masce připomínaly černé jezero. Odrážel se v nich rozhodný a tvrdý pohled. Morgan udělal rychlý falešný výpad a pak zlomyslně seknul na dívčiny nohy. S přehledem uskočila. Seknul znovu — jednou, podruhé. Odrazila ho. Náraz ostří meče na železnou tyč ho na okamžik ochromil. Přetlačovali se a čekali, až ten druhý udělá chybu.