Velký muž pokrčil rameny. „Proč bys měl? Koneckonců, chceš snad Shannaruv meč? Pokud mám pravdu, poslouchej mě. Potom si ho můžeš vzít. Platí?“
Par cítil, jak se mu varovně zježily vlasy. „Proč bych s vámi měl, po tom všem, co jste udělal, abych se k meči nedostal, uzavřít jakoukoli dohodu?“
„Aby ses k meči nedostal?“ Ten druhý se zasmál hluboce a příjemně. „Pare Ohmsforde. Napadlo tě někdy o meč požádat? Že bych ti ho mohl jenom prostě dát?
Nezdá se to jednodušší než slídit městem a snažit se ho ukrást jako obyčejný zloděj?“ Rimmer Dall pomalu zakroutil hlavou. „Ještě hodně toho nevíš. Nechceš si to nechat raději vysvětlit?“
Par se nejistě rozhlédl. Nedokázal uvěřit, že to není trik, který má odvést jeho pozornost. Výklenek byla velká změť stínů, šeptajících o ukrývajících se a číhajících nebezpečích. Par rychle promnul Damsonin kámen a rozžal tím jeho světlo.
„Myslíš si, že tady mám v temnotě ukryté posily?“ Rimmer Dall šeptal a slova vycházela odněkud z hloubi jeho hrudi. „Dobrá!“
Pozvedl ruku v rukavici, rychle s ní mávnul a místnost zaplavilo světlo. Par překvapeně zalapal po dechu a ustoupil o další krok.
„Myslíš si, Pare Ohmsforde, že jsi jediný, kdo používá kouzlo,“ zeptal se tiše Rimmer Dall. „Nejsi. Ve skutečnosti ovládám mnohem mocnější kouzlo, než je to tvé. Možná dokáže překonat i stará druidská kouzla. Nejsem sám. Mnozí vládnou kouzly starých dob, světů před Čtyřzemí, Velkými válkami i člověkem samotným.“
Par na něj mlčky zíral.
„Vyslechneš mě, mladíku z údolí? Dokud ještě můžeš?“
Par zavrtěl hlavou, ale ne jako odpověď na předešlou otázku. Vyjádřil projev nedůvěry. „Vy jste Stopař,“ řekl nakonec. „Pronásledujete každého, kdo vlastní kouzlo. Jakékoli jeho použití — včetně vašeho — je zakázáno!“
Rimmer Dall se usmál. „Vůle Federace. Ale přimělo tě to, abys přestal kouzlo používat. Pare? Nebo tvého strýce Walkera Boha? Kohokoli, kdo jím vládne? Ve skutečnosti se jedná o nesmyslné nařízení, které se nikdy nedá vynutit. Zákaz vydaný proti lidem, kteří se o něj zejména nestarají. Federace sní o vítězství, o budování impéria, o tom, že spojí země a rasy pod svou vládou. Rada plánuje a navrhuje, prostě pozůstatek světa, přežitek už v době dávných válek. Domnívá se, že je předurčena k nadvládě, protože ani Rada ras ani druidi už nejsou. Zmizení elfu vidí jako požehnání. Svírá provincie v Jižní zemi, Truboroh bude děsit dokud se jí nepoddá. Vzdorovité trpaslíky vyhladí prostě proto, že může. Všechno ve jménu svého práva vládnout. Věří, že je vševědoucí! Posledním arogantním gestem zakáže kouzlo! Nenamáhá se zjistit k jakému účelu v uspořádání světa kouzlo slouží — prostě ho popře!“
Temná postava se nahrbila dopředu a rozložila ruce. „Faktem zůstává, že Federace je spolek bláznů, nerozumějících kouzlu, mladíku z údolí. Kouzlo stvořilo náš svět, svět v němž žijeme a Federace se domnívá, že je nejvyšší formou. Kouzlo všechno formuje a umožňuje. A Federace se takové síly vzdá?“
Rimmer Dall se napřímil. Jeho temná postava, jen vzdáleně připomínající lidskou, se nejasně rýsovala ve zvláštním světle, které vytvořil.
„Podívej se na mě, Pare Ohmsforde,“ zašeptal.
Jeho tělo se začalo třpytit a pak rozkládat. Par s děsem sledoval jak temná postava roste v polosvětle a stínu a její oči planou karmínovým světlem.
„Vidíš, mladíku z údolí?“ šeptem zasyčel spokojený hlas Rimmera Dalla. „Federace by mě měla zničit, ale ta o tom nemá ani potuchy!“
Na Parovi jenom plýtval ironií. Mladík si byl vědom pouze jediného faktu. Dostal se do největšího možného nebezpečí. Scvrknul se před mužem, který si říkal Rimmer Dall. S hrůzou si uvědomil, že stvůra není člověk, ale Přízrak. Ustupoval, rozhodnutý utéct. Pak si vzpomněl na Shannarův meč a okamžitě si to rozmyslel. V hlavě se mu zrodil zběsilý nápad. Když se dostane k Shannarovu meči, získá zbraň, kterou dokáže Rimmera Dalla zničit.
Přízrak vypadal naprosto nevzrušeně. Temná postava se pomalu zformovala do těla Rimmera Dalla. Znovu zaduněl hlas vzrostlého muže. „Lhali ti, mladíku z údolí. Opakovaně. Přesvědčili tě, že Přízraky jsou bytosti zla, cizopasníci, měnící podle svých potřeb těla člověka. Nezkoušej to popřít, nebo se ptát, jak to vím,“ řekl rychle a zarazil Parův výkřik překvapení. „Vím o tobě všechno, o tvé cestě do Posledního přístavu, Divočiny, Hadeshornu i jinam. O tvém setkání s Allanonovým stínem. Vím o tom, co ti nalhal. Všechno to jsou lži, Pare Ohmsforde — a začínají u druidů! Radí ti, jak zničit Přízraky. Jen tak má být svět znovu v bezpečí! Musíš najít Meč, Wren elfy a Walker Boh zmizelý Paranor — o všem vím!“
Jeho rovná, podlouhlá tvář se zkřivila vzteky. „Ale poslouchej, co ti neřekli! Přízraky nejsou omyl, zaplňující mezeru po druidech! My jsme jejich nástupci! My, kteří jsme vznikli z kouzla dávných časů! A nejsme stvůry napadající lidi, mladíku z údolí — my sami jsme lidé!“
Aby popřel vyslovené tvrzení, zakroutil Par hlavou. Rimmer Dall rychle zvednul ruku v rukavici a ukázal na něj. „V lidech je teď kouzlo bytostí z pohádek. V elfech, než zmizeli. Později v druidech.“ Jeho hlas byl tichý a přesvědčivý-. „Jsem člověk jako kdokoli jiný, až na to, že vlastním kouzlo. Jako ty, Pare. Zdědil jsem ho po svých předcích, žijících ve světě, kde se kouzlo vyskytovalo naprosto běžně. Kouzlo se rozprášilo a usadilo — ne v zemi, ale v tělech mužů a žen ras. Zachytilo se a v některých z nás vyrostlo. Vládneme silou, náležící kdysi druidům.“
Pomalu kývl a upřel pohled na Para. „Ty máš takovou sílu. Nemůžeš ji popřít. Snaž se pochopit, co to znamená takovou sílu ovládat.“
Odmlčel se a čekal na Parovu odpověď. Par ztuhnul až do morku kostí, když pochopil, co přijde. Zmohl se jen na tichý a nesouhlasný výkřik.
„V očích ti vidím, že jsi prohlédl,“ řekl Rimmer Dall ještě tišeji a klidněji. „Znamená to, Pare Ohmsforde, že i ty jsi Přízrak.“
Coll v duchu počítal vteřiny. Natahoval je a myslel na to, že s každou následující už musí Par přijít. Ale po bratrovi nebylo ani vidu ani slechu.
Mladík z údolí zakroutil zoufale hlavou. Odlepil se od strmé zdi výklenku a zase se k ní vrátil. Pět minut uběhlo. Už nemůže čekat déle. Musí dovnitř. Děsilo ho, že když to udělá, nebudou mít krytá záda. Neměl na vybranou. Musí zjistit, co se stalo s Parem.
Když se chystal vstoupit dovnitř, musel se zhluboka nadechnout, aby se uklidnil.
V tu chvíli ho zezadu sevřely něčí ruce a strhly k zemi.
„Lžete!“ křičel Par na Rimmera Dalla. Zapomněl na strach a výhružně postoupil o krok kupředu.
„Není nic špatného, být Přízrak,“ zostra odpověděl Dall. „Jen slovo, použité nevědomými. Pokud zapomeneš na lži, které ti napovídali a zamyslíš se nad svými možnostmi, lépe pochopíš, co se ti snažím vysvětlit. Na chvilku si představ, že mám pravdu. Pokud jsou Přízraky lidé, kteří se mají stát nástupci druidů, pak vládnout kouzlem není jen jejich právo, je to jejich odpovědnost. Kouzlo je víra — právě to řekl Allanon Brin Ohmsfordové když zemřel, a poznamenal ji svou krví. Kouzlo je nástroj, který se musí použít pro dobro ras a Čtyřzemí. Co je na tom tak těžkého přijmout? Problém není ve mně, v tobě ani v nám podobným. Problém je v bláznech řídících Federaci. Domnívají se, že všechno co nedokážou ovládat musí potlačit! Kdokoli se odlišuje, je nepřítel!“