Par sáhl do blůzy, vytáhl odtud prsten se znakem jestřába a podal mu ho. Morgan ho vzal a pečlivě prohlédl, pak pokrčil rameny a podal ho zpátky. „Nepoznávám ho, ale to nemusí nic znamenat. Slyšel jsem, že s Hnutím jdou tucty tlup postavených mimo zákon a pravidelně si mění svá označení, aby zmátli Federaci.“
Dlouze se napil ze své pivní sklenice a znovu se zaklonil a opřel. „Někdy si říkám, že bych měl jít na sever a přidat se k nim — přestat ztrácet čas hrátkami s blázny, kteří žijí v mém domě, vládnou mé zemi a přitom ani neznají její historii.“ Smutně pokýval hlavou a na okamžik vypadal staře.
Pak se rozzářil. „Ale teď o vás.“ Složil si před sebe nohy a posadil se zpříma. „Nemůžete riskovat návrat, dokud si nebudete úplně jistý, že vám nic nehrozí. Asi den tu zůstanete a já půjdu napřed. Ujistím se, že tam už Federace nedorazila před vámi. Stačí?“
„Víc než dost,“ řekl hned Par. „Díky Morgane. Ale musíš slíbit, že si dáš pozor.“
„Pozor? Na ty blázny z Federace? Ha!“ Horal se rozesmál od ucha k uchu. „Mohl bych vystoupit a plivnout jim všem do očí a stejně by jim pár dní trvalo než by si to uvědomili. Nemám se z jejich strany čeho bát.“
Par se nesmál. „V Leahu možná ne. Ale ve Stinném dole by mohli být Stopaři.“
Morgan se přestal šklebit. „Přijímám tvou námitku. Budu opatrný.“
Dal si poslední lok piva a vstal. „Čas jít spát. Chci vyrazit brzy.“
Par a Coll vstali s ním. Coll řekclass="underline" „Cos to vlastně provedl místodržitelově ženě?“
Morgan pokrčil rameny. „Jo, tohle. Nic zvláštního. Někdo říkal, že nemá ráda zdejší vzduch, protože jí dráždí. Tak jsem jí poslal parfém, abych potěšil její nosík. Byl v malé dóze z velmi křehkého skla. Dal jsem jí ho do postele jako malé překvapení. Nešťastnou náhodou ji rozbila, když si na ni lehla.“
V očích mu zajiskřilo. „Naneštěstí jsem ten parfém pomíchal s olejem z tchoře.“
Všichni tři se na sebe ve tmě podívali a zubili se jako blázni.
Uloženi v pohodlí opravdových postelí s čistými přikrývkami a polštáři spali Ohmsfordovi tu noc dobře. Klidně by mohli spát až do poledne, ale Morgan je za úsvitu probudil, protože se připravoval na cestu do Stinného dolu. Přinesl jim ukázat Leahův meč s opotřebovanou pochvou i jílcem, ale ostřím tak břitkým a novým jak tvrdil. Spokojeně se pousmál, když viděl jak se oba tváří. Zbraň si přehodil přes rameno, do jedné boty uschoval dlouhý nůž, za opasek zastrčil loveckou dýku a k boku si uvázal kuši.
Zamrkal. „Nikdy neškodí se dobře připravit.“
Dívali se jak odchází z domu a schází z kopce dolů dál na západ, odkud jim pokynul na pozdrav. Pořád se neprobrali a jejich rozloučení se mísilo se zíváním.
„Jděte zpátky do postele,“ poradil jim Morgan. „Spěte tak dlouho, jak se vám bude chtít. Odpočívejte a žádný strach. Za pár dní jsem zpátky.“ Když vykročil, zamával jim a jeho vysoká a štíhlá postava, která se rýsovala proti doposud temnému obzoru, jakoby přetékala sebejistotou.
„Buď opatrný!“ volal za ním Par.
Morgan se zasmál. „Sám buď opatrný!“
Bratři se rozhodli řídit horalovou radou a vrátili se do postele, spali do odpoledne a zbytek dne se jen tak povalovali. Další den už toho udělali víc, vstali brzy, vykoupali se v pramenech, vydali se na průzkum, ale i přes značné úsilí se jim nepodařilo najít bahenní koupele. Později uklidili ve srubu a k večeři si připravili drůbež s rýží. Tu noc dlouho mluvili o starém muži a snech, kouzle a Přízracích a o tom, co by měli dělat se svou nejbližší budoucností. I když se nepřeli, nedospěli ani k žádnému rozhodnutí.
Třetí den bylo zamračeno a za soumraku začalo pršet. Seděli u ohně, který rozdělali ve velkém kamenném krbu a dlouho rozprávěli. Pracovali na několika nejasných příbězích a snažili se, aby obrazy Parovy písně souzněly s Collovým povídáním. Po Morganu Leahovi nebylo ani vidu ani slechu. Přes velké úsilí se o něho začali bát.
Čtvrtý den se Morgan vrátil. Když se objevil, bylo pozdní odpoledne a bratři seděli na podlaze u krbu a spravovali vázání na jedné z židlí z jídelny. Náhle se otevřely dveře a on v nich stál. Celý den vytrvale pršelo a horal byl celý promočený. Když ze sebe sundával ruksak a výzbroj, crčela z něho voda. Strčil do dveří za sebou, aby se zavřely.
„Špatné zprávy,“ řekl hned. Rezavé vlasy měl přilepené na hlavě a jeho ostré rysy se leskly dešťovou vodou. Když k nim přicházel zdálo se, že nedbá na to v jakém je stavu.
Par a Coll pomalu vstali z místa kde pracovali. „Nemůžete se vrátit do údolí,“ řekl Morgan tiše. „Všude jsou vojáci Federace. Nejsem si jistý, jestli jsou tam také Stopaři, ale nedivil bych se. Vesnice je pod „ochranou Federace“ — tak mírně nazývají ozbrojenou okupaci. Určitě na vás čekají. Položil jsem pár otázek a hned bylo všechno jasné; nikdo z toho nedělá tajemství. Vaši rodiče jsou v domácím vězení. Myslím, že jsou v pořádku, ale nemohl jsem riskovat jít si s nimi promluvit. Je mi to líto. Přineslo by to příliš mnoho otázek.“
Zhluboka se nadechl. „Někdo vás hodně chce, přátelé.“
Par a Coll se na sebe podívali a nesnažili se zakrýt strach. „Co uděláme?“ zeptal se Par mírně.
„Přemýšlel jsem o tom celou cestu zpátky,“ řekl Morgan. Natáhl se a položil ruku na úzké rameno svého přítele. „Řeknu vám,co teď uděláme — a myslím „my‘, protože se domnívám, že odteďka jsem v tom s vámi.“
Jeho ruka se zaťala. „Půjdeme na východ najít Walkera Boha.“
Kapitola 6
Když chtěl, uměl být Morgan Leah velmi přesvědčivý. Té noci na deštěm zahalené vysočině to Parovi a Collovi opět potvrdil. Přesně jak tvrdil, bylo zřejmé, že se tou věcí hodně zabýval a jeho argumenty byly důkladně promyšlené. Jednoduše řečeno, byla to otázka volby. Po malé chvilce, během které se stihl jen svléknout z mokrých šatů a osušit, usadil bratry se zkříženýma nohama na zem před teplo krbu. S chlebem a sklenicí piva v ruce jim předložil své závěry.
Začal s tím, co už věděli. Pochopili, že se nemohou vrátit do Stinného dolu — teď určitě ne a možná ani v blízké budoucnosti se jim to jen tak nepodaří. Nemohli ani zpátky do Truborohu. V podstatě nemohli jít nikam, kde by si ně mohli počkat. Pokud Federace doposud vynaložila tolik času a úsilí aby je našla, nebylo pravděpodobné, že by toho nyní nechala. Rimmer Dall byl známý tím, že si všechno houževnatě vynucoval. Osobně se zapojil do téhle štvanice a hned tak se nevzdá. Stopaři je budou hledat všude, kam dosáhnou zákony Federace — a to bylo hodně, hodně daleko. Par a Coll se stali psanci.
Co měli tedy dělat? Protože nemohli jít nikam, kde by je mohli chytit, museli jít tam, kde je nečekal nikdo. Problém byl v tom, že nemělo smysl jít prostě kamkoliv, ale dostat se někam, kde mohli dělat něco užitečného.
„Koneckonců, jestli chcete, můžete tady zůstat a kdoví jak dlouho vás tu nenajdou. Federace toho neví tolik, aby vás hledala na vysočině.“ Pokrčil rameny. „Na čas by to mohla být i legrace. Ale k čemu by to bylo? Dva měsíce, čtyři měsíce nebo víc, stejně byste byli psanci bez možnosti dostat se domů a nic by se nezměnilo. To nedává smysl, ne? Měli byste vzít osud do svých rukou. Nečekat až vás události doženou, ale přímo do nich vletět.“
Tím měl na mysli pokusit se vyřešit hádanku, kterou představovaly sny. Nebylo nic, co by mohli udělat s faktem, že je pronásleduje Federace, že jsou ve Stinném dole vojáci, nebo že z nich jsou teď psanci. Jednoho dne by se to mohlo změnit — ale ne v nejbližší budoucnosti. Sny však představovaly něco, čemu by mohli přijít na kloub. Jestli byly skutečné, měli by se pokusit dozvědět se . o nich víc. Starý muž jim řekl, aby první noc novoluní přišli do Hadeshornu. Předtím to nechtěli udělat ze dvou vážných důvodů. O snech toho nevěděli dost, aby si mohli být jisti, že jsou skutečné. Sami dva se navíc mohli dostat do velkého nebezpečí.