Přízrak zasyčel potěšením.
Pak znovu zaútočil. Par se ho snažil zbrzdit obrazy vlků, ale Přízrak je ani nezaregistroval. Vrazil do Morgana, který se schovával za ostřím svého meče a odhodil ho zpátky. Byl by ztracen, nebýt Ohmsfordů, kteří se na bestii vrhli a dostali ji na zem. Drželi ji tam však jen okamžik. Těžce se zvedla, vyprostila se a odhodila je tak, že odlétli. Jedna obrovská ruka popadla Para v obličeji, prudce do něj vrazila až odlétnul pryč, blesky přitom zahnala jeho obrazy. Cítil, jak si pro něj ta věc přichází. Vyslal proti ní všechny představy, které dal dohromady a převalil se na všechny čtyři, aby se mohl zvednout. Slyšel Collovy varovné výkřiky a několik zachrochtání. Postavil se a nechal představy rozplynout.
Přízrak byl přímo před ním s rukama s drápy široce roztaženýma, aby ho mohly popadnout. Coll ležel natažený u stromu o pár kroků opodál po jeho levici. Po Morganovi nebylo ani vidu, ani slechu. Par pomalu ustupoval a hledal způsob, jak uniknout. Teď nebyl čas na kouzla. Stvůra byla příliš blízko. Ucítil drsnou kůru, jak zády narazil na kmen stromu.
Pak se najednou zjevil Morgan, vyřítil se z temnoty a s výkřikem „Leah, Leah“ tloukl do Přízraku. Tvář a šaty měl od krve a oči mu plály vztekem a odhodláním. Leahův meč zasáhnul švihnutím třpytícího se kovu — a stalo se něco úžasného. Meč naplno seknul do Přízraku a vzplál.
Par sebou cukl zpátky a zvedl jednu ruku, aby si chránil tvář. Ne, říkal si v úžasu, to není oheň, ale kouzlo!
Kouzlo proběhlo najednou, bez varování. Zdálo se, že v knihu jeho světla bojovníci zkameněli. Přízrak ztuhl a vykřikl v mukách i nevíře. Kouzlo z Leahova meče proniklo celým tělem stvůry, prodralo se jím jako břitva látkou. Přízrak se zachvěl, zdálo se, že se propadá do sebe, ztratil podobu a rozpadal se. Par se rychle odkutálel pryč. Viděl, jak se Přízrak zoufale zvedl, pak zazářil stejně jako zbraň, která ho zabila a rozpadl se na prach.
Leahův meč neustále pomrkával v temnotě. Vzduch pulzoval jako příkrov nenadálého ticha. Oblak kouře plul přes jezírko a nechával za sebou ostrý a hustý pach. Stojatá voda ještě jednou zabublalo a pak se její hladila zklidnila.
Morgan Leah klesl na koleno, meč spadl na zem před ním, zvířil malý oblak prachu a zazářil. Morgan sebou cukl a pak se zachvěl. „Hrome,“ zašeptal s údivem. „Ta síla co jsem cítil, to bylo... nikdy bych nevěřil, že je to možné...“
Par k němu hned přistoupil, klekl si vedle něj a pohlédl mu do tváře, která byla rozseknutá, pohmožděná a bez krve. Uchopil horala rukama a držel ho.
„Pořád má to kouzlo, Morgane!“ zašeptal vzrušeně, že něco takového existuje. „Celá ta léta to nikdo nevěděl, ale to kouzlo v něm pořád je!“ Morgan se na něj nechápavě podíval. „Copak to nevidíš? To kouzlo spalo od časů Allanona! Nebylo ho třeba! Teprve jiné kouzlo ho probudilo! Bylo potřeba stvůry jako je tenhle Přízrak! Nic se nemohlo stát, dokud se ta dvě kouzla nesetkala...“
Odtáhl se, protože k nim přiklopýtal Coll, který také klesl na zem. Jedna ruka mu sklesle visela. „Asi ji mám zlomenou,“ zamumlal.
Zlomená nebyla, ale měl ji tak pohmožděnou, že mu Par poradil, aby si ji na pár dní uvázal na šátek k tělu. Umyli se ve své pitné vodě, ovázali si rány a škrábance, sebrali zbraně a zůstali stát s pohledem upřeným jeden na druhého. „Starý muž říkal, že nás bude pronásledovat hodně věcí,“ zašeptal Par.
„Nevím, jestli nás tahle věc pronásledovala nebo jsme prostě měli smůlu a narazili na ni.“ Collův hlas zněl unaveně. „Vím, že se už nechci s ničím takovým setkat.“
„Ale jestli se s tím setkáme,“ řekl Morgan Leah tiše a odmlčel se. „Jestli se s tím setkáme, už máme prostředky jak se s tím vypořádat“ A prstem přejel po ostří Leahova meče, jako by to byla jemná křivka ženské tváře.
Par nikdy nezapomněl co v té chvíli pocítil. Vzpomínka na to by dokázala zastínit i bitvu s Přízrakem. Navždy živoucí okamžik. Pocítil žárlivost. Předtím to byl on, kdo ovládal opravdové kouzlo. Teď to byl Morgan Leah. Pořád ještě měl píseň přání, pochopitelně, ale její kouzlo ve srovnání s kouzlem horalova meče bledlo. Byl to meč, který zahubil Přízrak. Sebedokonalejší Parovy obrazy skončily jako pouhé dráždění.
Přinutilo ho to zamyslet se, jestli má píseň přání nějaký skutečný význam.
Kapitola 7
Par se později té noci musel vážně zamyslet nad tím, co cítí k Morganovi. Pokračovali dál k Poslednímu přístavu a ve snaze dokončit svou pouť byli ochotní jít celou noc a další den. Pokud to bude nutné, je to třeba lepší, než se pokoušet na chvíli složit hlavu v těchto lesích. Vrátili se zpátky k hlavní cestě, která vedla podél řeky a vyrazili na východ. Trmáceli se dál, postrkováni kupředu očekáváním, svazováni však únavou, klopýtali a potáceli se a jejich myšlenky se toulaly u příjemnějších věcí. Par Ohmsford se přistihl, že myslí na písně.
Vzpomněl si, že legendy vypráví o doslovné dvojsečnosti síly Leahova meče. Meč začaroval Allanon v časech Brin Ohmsfordové, když cestoval na východ s dívkou z údolí a jejím ochráncem Rone Leahem. Druid ponořil ostří meče do zapovězených vod Hadeshornu a navěky změnil jeho vlastnosti. Stalo se z něj víc než pouhé ostří; stal se z něj talisman, který odolal dokonce i Přízrakům smrti. Ale jeho kouzlo bylo jako všechno dávné; požehnané i prokleté. Obsahovalo opojnou sílu a ten, kdo meč vlastnil se na ní postupně stával závislý. Brin Ohmsfordová to nebezpečí poznala, ale její varování Rone Leah nevyslyšel. Při jejich posledním střetnutí s temnými silami to byla její a Jairova síla, co je zachránilo a způsobilo, že kouzlo meče už nebylo třeba. Nikde se nedochovala zpráva o tom, co se s mečem stalo — jen, že už ho nebylo třeba a proto už ho nikdo nepoužil.
Až doposud. A nyní to vypadalo jako Parova povinnost varovat Morgana před nebezpečím, které s sebou přinášelo další používání meče a jeho kouzla. Ale jak to měl udělat? U sta hromů, Morgan byl spolu s Collem jeho nejlepší přítel, a tohle znovuobjevené kouzlo, na které Par žárlil, jim právě zachránilo život! Spoutával ho pocit viny, zklamání a žárlivosti, které cítil. Jak má Morganovi říct, aby už meč nepoužíval? Bez ohledu, že se jedná o dobrý úmysl, přece jen to stále vypadá nemožně nepřejícně. Navíc mohli to kouzlo ještě potřebovat, kdyby narazili na další Přízrak. A všechno nasvědčovalo tomu, že by mohli.
Zápasil se svým těžkým rozhodnutím jen krátce. Nemohl jen tak ignorovat nepříjemný pocit a stále živou vzpomínku na stvůru, která nad ním funí. Rozhodl se být zticha. Možná ani nebude důvod, aby o tom začínal. Pokud se naskytne, udělá to. Všechno pustil z hlavy.
Pokud v noci promluvili, tak pouze o Přízracích. Nebylo pochyb, že jsou to skutečné bytosti. Ani Coll nebyl dvojsmyslný, když mluvil o tom, co na ně zaútočilo. Když přijali skutečnost, že Přízraky existují, neznamenalo to, že mají ve všem jasno. Přízraky pro ně zůstávaly záhadou. Nevěděli odkud, ani proč přišly. Netušili co jsou zač. Neměli představu, odkud pochází jejich síla.
Zdálo se, že pochází z nějakého kouzla. Pokud je ta stvoření pronásledovala, nevěděli jak si s tím poradit. Stařec měl pravdu, když je varoval a radil jim, aby byli opatrní.