Po strýcově odjezdu se obrátil na Wren. „Jak jsi se rozhodla ty?“
Dívka nepatrně pokývala hlavou. „Nemám Walkerovy předsudky a závěry s nimiž bych zápasila, ale sdílím jeho pochyby.“ Došla ke skupině skal a posadila se.
Par jí následoval. „Pořád se ještě snažím přesvědčit, jestli jsme se skutečně setkali s Allanonovým stínem, Pare. V srdci jsem cítila, že ano...“ Zarazila se. „O Allanonovi nevím téměř nic a příběhy, v kterých vystupuje, moc neznám. Ty je znáš líp než já. Jaký je tvůj názor?“
Par nezaváhal. „Byl to Allanon.“
„A myslíš, že mluvil pravdu?“
Par si uvědomil, že přichází ostatní, aby se k nim připojili. Vypadali tiše a napjatě. „Ano, všechno tomu nasvědčuje.“ Cestou z údolí si srovnal myšlenky, které .se mu v hlavě vyrojily. Samotného jej překvapilo, jak to znělo přesvědčivě. Při mluvení se nezaplétal; jeho úvahy získávaly přesvědčivý rozměr. „Nepromýšlel jsem to příliš podrobně,“ skončil. „Ale jaký jiný důvod by stín mohl mít, když si nás sem zavolal, aby k nám promluvil, než odhalit pravdu? Proč by nám lhal? Walker je přesvědčen, že se stal obětí nějakého podvodu. Nedokážu si však představit, jak by měl vypadat nebo čemu by měl sloužit.“
„Kromě toho,“ dodal, „Walker má strach — z druidů, kouzla, čehokoliv. Něco před námi tají. Cítím to. Hraje stejnou hru, ze které obviňuje Allanona.“
Wren přikývla. „Ale také rozumí druidům.“ Smutně se usmála, když se Par zatvářil zmateně. „Oni něco tají, Pare. Tají všechno, o čem nechtějí, aby se někdo dozvěděl. Je součástí jejich povahy. I před námi leží tajemství. To, co jsme se dozvěděli, bylo příliš neúplné a kusé. Jakkoli se na to díváš, jednají s námi stejně jako kdysi s našimi předky.“
Nastalo dlouhé ticho. „Možná bychom se měli dnes večer vrátit do údolí, jestli se nám stín znovu nezjeví,“ navrhl nepřesvědčivě Morgan.
„Nebo dát Coglinovi příležitost, aby se znovu objevil,“ dodal Coll.
Par zakroutil hlavou. „Nemyslím, že některého z nich jen tak uvidíme. Domnívám se, že se musíme obejít bez jejich pomoci.“
„Souhlasím,“ Wren znovu vstala. „Mám najít elfy a — jak jen to říkal? — vrátit je do světa lidí. Pečlivě vybraná slova, ale já jim nerozumím. Netuším kde elfové jsou ani kde je začít hledat. V Západní zemi žiju už skoro deset let a Garth ještě mnohem déle. Dostali jsme se do těch nejzapadlejších míst. Jsem rozhodně přesvědčená, že tady elfy najít nelze. Kam se mám tedy vydat?“
Postavila se čelem k Parovi. „Jdu domů. Tady už není nic, co bych mohla udělat. Budu o tom přemýšlet, přestože to možná k ničemu nepovede. Jestli se mi začnou zdát další sny a poradí mi, kde mám začít pátrat, možná se o to pokusím. Ale teď...“
Pokrčila rameny. „Dobrá. Sbohem, Pare.“
Objala ho a políbila, stejně tak i Colla a tentokrát dokonce i Morgana. Kývla na trpaslíky a začala si balit věci. Garth se k ní tiše přidal.
„Přál bych si, abys zůstala o něco déle, Wren,“ zkusil to Par a cítil tiché zoufalství, stahující se mu kolem krku jako smyčka. Teď zůstane na všechno sám.
„Pojď se mnou,“ odpověděla. „V Západní zemi ti bude líp.“
Par se podíval na Colla, který se zamračil. Morgan se odvrátil. Par si povzdechl a odmítavě zakroutil hlavou. „Ne, nejdřív se musím rozhodnout, nemohu se jen tak sebrat a někam odejít.“
Kývla a zdálo se, že rozumí. Věci měla sbalené. Přistoupila k němu. „Možná bych uvažovala jinak, kdyby mě chránilo kouzlo tak jako tebe a Walkera. Ale nechrání. Nemám píseň přání ani Coglinovy znalosti, na něž bych se mohla spolehnout. Mám jen váček s barevnými kameny.“ Znovu ho políbila. „Kdybys mě potřeboval, najdeš mě v Tirfingu. Buď opatrný, Pare.“
Vyjela z tábořiště s Garthem v závěsu a všichni se pak smutně dívali za vysokou tuláckou dívkou s vlnitými vlasy a jejím mohutným společníkem v jasně barevném slátaném oděvu. O pár minut později se z nich staly nepatrné tečky na západním obzoru, jejich koně nebylo téměř vidět.
Par ještě chvíli hleděl do dáli. Pak se podíval směrem východ za Walkerem Bohem. Měl pocit, že ztratil kus sebe.
Coll trval na tom, že se musí najíst, protože od jejich posledního jídla uplynulo více než dvanáct hodin. S prázdným žaludkem nemělo smysl nad něčím přemýšlet. Par ten odklad vděčně přijal. Nechtěl se rozhodovat tváří v tvář zklamání které cítil, když Walker a Wren odjeli. Spolu s tvrdým chlebem a ovocem snědl masovou polévku, kterou připravil Steff, vypil několik hrnků piva a šel se umýt dolů k prameni. Když se vrátil, souhlasil s bratrovým návrhem, aby si šel na pár minut lehnout. Okamžitě usnul.
Probudil se uprostřed dne. V hlavě mu hučelo, bolelo ho celé tělo a v hrdle měl horko a sucho. Zdály se mu útržky snů, o které vůbec nestál — o Rimmeru Dallovi, Stopařích Federace, kteří ho pronásledovali prázdnými a vypálenými domy v nějakém městě; o trpících trpaslících, kteří bezmocně stáli tváří v tvář okupaci a nikdo jim nepomohl; o Přízracích, které číhaly za každým temným rohem, kolem kterého ve snu proletěl; o Allanonově stínu, který varoval před každým novým nebezpečím. Zdvihal se mu žaludek. S námahou ten pocit potlačil. Znovu se umyl, vypil ještě nějaké pivo, posadil se ve stínu starého topolu a čekal, až ho nevolnost přejde. Ulevilo se mu daleko dřív než čekal a za chviličku se už vypořádával s druhou miskou polévky.
Zatímco jedl, přistoupil k němu Coll. „Už je ti líp? Když jsi se probudil nevypadal jsi příliš dobře.“
Par dojedl a odsunul misku stranou. „Bylo mi špatně. Už jsem v pořádku.“ Na důkaz se usmál.
Coll se uvelebil pod drsným kmenem stromu hned vedle něho. Poskládal na zem svou rozložitou postavu a zíral z pohodlného stínu do denního žáru. „Přemýšlel jsem.“ ozval se a v hranatém obličeji se mu zamyšlením objevily vrásky. Vypadalo to, že neví jak dál. „Přemýšlel jsem, co udělám, pokud se rozhodneš jít hledat Meč.“
Par okamžitě zbystřil pozornost. „Colle, ještě jsem ani...“
„Ne, Pare. Nech mě domluvit. Coll trval na svém. „Po těch dlouhých letech, jako tvůj bratr vím, že nesmím váhat pokud dojde na rozhodování, musím být rychlejší než ty. Když už se první jednou rozhodneš, nic se nedá dělat!“
Rozhlédl se kolem. „Nepřipadá ti tahle debata povědomá? Pořád ti říkám, že tě znám líp než se znáš ty sám. Pamatuješ si, jak jsi před několika lety spadl do Rappahalldranu a málem ses utopil? Lovili jsme tenkrát v Dulnu stříbrnou lišku? Stačilo ti, když starý stopař řekl, že jednu viděl, přestože se tomu všichni ostatní smáli. Stalo se to na konci jara, hladina Rappahalladran byla značně zvednutá a táta nás varoval, abychom se ho nepokoušeli přebrodit — donutil nás, abychom to slíbili. Hned jsem věděl, že pokud budeš muset, tak slib nesplníš. Ve stejném okamžiku, kdy jsi slib dával!“
Par se zamračil. „Netvrdil bych...“
Coll mu skočil do řeči. „Jde o to, že obvykle poznám, zda jsi se rozhodnul. Jsem přesvědčen, že měl Walker pravdu. Rozhodl jsi se hledat Shannarův meč. Je to tak?“
Par na něj udiveně zíral.
„Oči tě prozrazují. Půjdeš po něm, Pare,“ pokračoval Coll klidně a dokonce se usmíval. „Ať už tu někde je nebo ne, jdeš po něm. Znám tě. Jdeš, protože si myslíš, že se tak dozvíš něco víc o vlastním kouzle. Chceš s ním udělat něco velkého a vznešeného. Někde uvnitř ti našeptává nějaký hlásek, že kouzlo má k něčemu sloužit. Ne, ne, vydrž — vyslechni mě.“ Pozvedl ruce, když viděl, že se s ním chce Par přít. „Nemyslím, že je na tom něco špatného. Rozumím tomu. Ale nevím, jestli si to ty uvědomuješ. Musíš to připustit, protože jinak se sám se sebou, kvůli tomu, že jdeš nikdy nesmíříš. Já sám kouzlo nemám, ale pravdou zůstává, že tomu problému rozumím možná líp nežli ty.“