Zachmuřeně se odmlčel. „Vždycky hledáš výzvy, které nikdo jiný nepřijme. Dnes je to stejné. Vidíš jak Walker a Wren utíkají a chceš udělat pravý opak. Jsi prostě takový. Nedokážeš to teď vzdát.“
Zamyšleně zvedl hlavu. „Věř mi nebo ne, právě toho jsem si u tebe vždycky vážil.“
Pak si povzdechl. „Vím, že jsou i jiné věci, které je třeba vzít v úvahu. Naši rodiče jsou vězněni v údolí, nemáme domov, nemáme kam jít, jsme jako psanci. Kam půjdeme, pokud se zřekneme poslání, kterým nás Allanon pověřil? A není právě Shannarův meč klíčem ke všem problémům? Vím, že tu je. A vím, že my...“
Par ho přerušil. „Říkal jsi ‚my‘.“
Coll se zarazil. „Co?“
Par si ho kriticky prohlížel. „Jen tak. Řekl jsi ‚my‘. Několikrát. Řekl jsi jestli se ‚vzdáme pátrání‘ a kam ‚půjdeme‘?“
Coll rozpačitě přikývl. „Ano, přiznal. Začal jsem mluvit o tobě a vzápětí mi došlo, že mluvím i o sobě. Ale to je, myslím, právě ten problém. Jsme si tak blízcí, že mi někdy připadá, jako bychom byli jedna bytost — ale nejsme. Velice se lišíme. V současné chvíli víc než kdy jindy. Ty máš kouzlo a příležitost něco se o něm dozvědět. Já ne. Co mám dělat, jestli půjdeš. Part?“
Par chvíli čekal a pak řekclass="underline" „To znamená?“
„Když už jsme všechno rozebrali a na stole leží všechna pro i proti, ještě se k něčemu vrátím.“ Posunul se čelem přímo k Parovi. „Za prvé, jsem tvůj bratr a mám tě rád. Neopustím tě, ani když si nejsem jist, jestli souhlasím s tím, co děláš. To už jsem ti říkal. Za druhé, jestli půjdeš...“ Odmlčel se. „Je to tak?“
Dlouhou chvíli bylo ticho. Par neodpovídal.
„Dobře tedy. „Jestli půjdeš, bude to nebezpečná cesta a budeš potřebovat, aby ti někdo kryl záda. A od toho bratři jsou. To za druhé.“
Polkl, aby mohl mluvit. „A nakonec, přemýšlel jsem, co bych udělal, být na tvém místě. Snažil jsem se určit, co je dobré a co špatné.“ Po chvíli pokračoval. „Kdyby to bylo na mě a já byl na tvém místě, myslím, že bych šel.“
Opřel se o kmen topolu a čekal. Par se zhluboka nadechl. „Když budu upřímný, Colle, myslím, že tohle je to poslední, co bych od tebe kdy očekával.“
Coll se usmál. „Proto jsem to možná řekl. Nerad něco předvídám.“
„Přijal bys poslání? Kdybys byl na mém místě?“ Par si bratra chvilku tiše prohlížel a v mysli tu možnost zvažoval. „Nevím, jestli ti věřím.“
Coll se zeširoka usmál. „Samozřejmě, že věříš.“
Když přišel Morgan a posadil se naproti nim stále na sebe ještě zírali. Při pohledu na ně vypadal zmateně. Steff a Teel k nim přišli také. Všichni tři se na sebe podívali. „Co se děje?“ zeptal se nakonec Morgan.
Aniž ho vnímal, Par na něj chvilku nepřítomně zíral. Sledoval krajinu za ním, hory poseté řídkým porostem, které vybíhaly na jih z neúrodného masívu Dračích štítů a mizely v žáru dne, v němž se třpytila celá země. Vítr se náhle opřel do silnice vedoucí dolu a v malých vírech zvedal prach. Odpočívali pod stromem, zatímco Par vzpomínal na chvíle, které společně s Collem strávil.
Vzpomínky ho uklidňovaly svou důvěrností; většina z nich byla jasná a sladce a příjemně bolela.
„Odpovíte mi?“ trval na svém Morgan.
Par zamrkal. „Coll si myslí, že mám udělat to, co po mě chtěl stín. Najít Shannarův meč.“ Zeptal se. „Co si myslíš ty, Morgane?“
Morgan nezaváhal. „Jdu s tebou. Už mě unavuje vodit celý život za nos ty nohsledy Federace, snažící se vládnout v Leahu. Myslím, že chlap jako já může dělat i důležitější věci.“ Vyskočil na nohy. „Kromě toho mám meč, který je třeba vyzkoušet proti temným kouzlům!“ Předstíraně tasil meč. „A jak mi tu všichni mohou dosvědčit, není lepší způsob, než se spolčit s Parem Ohmsfordem!“
Par zoufale zavrtěl hlavou. „Morgane, nežertuj...“
„Žertovat! Ale o to právě jde! Už měsíce si nedělám nic jiného než legraci! Podařilo se mi něco změnit?“ Jeho rysy ztuhly. „Teď mám příležitost udělat něco skutečně významného, něco mnohem důležitějšího než působit nepřátelům Leahu nicotné problémky a ostudy. Vyrazme hned! Díváš se na to stejně jako já. Pare. Víš, že mám pravdu.“ Náhle se od něj odvrátil. „A co ty, Steffe? Co máš v plánu? A ty. Teel?“
Steff se zasmál a v jeho drsných rysech vyvstaly vrásky. „No, spolu s Teel máme úplně stejný názor na věc. Už jsme se rozhodli. Nejdřív jsme s vámi šli, protože jsme doufali, že získáme něco, co pomůže osvobodit náš lid od nadvlády Federace. Třeba nějaké kouzlo. Zatím jsme nic nezískali, ale možná už jsme blízko. Všechno, co říkal stín o Přízracích, o tom jak rozšiřují temná kouzla a zmocňují se mužů, žen i dětí, vysvětluje mnoho o šílenství, které země zachvátilo. Možná to souvisí i s tím, proč Federace tak vytrvale likviduje Trpaslíky! Sami jste se s tím setkali — je to podstata Federace! Působení temného kouzla. Protože se vždycky schovávalo hluboko ve Východní zemi cítí to Trpaslíci líp než kdokoliv jiný. Jediný rozdíl je vtom, že zatímco dříve se kouzlo skrývalo, teď je volné a jako šílené zvíře nás všechny děsí. Nalezení Shannarova meče se může stát prvním krokem k tomu, abychom vzteklé zvíře zahnali zpátky do klece!“
„Odpověz!“ zvolal vítězně Morgan. „Kde najdeš lepší společníky, Pare Ohmsforde?“
Par zmateně zavrtěl hlavou. „Nikde, Morgane, ale...“
„Pak řekni, že půjdeš! Zapomeň na Walkera a Wren a jejich výmluvy! Pomysli na to, čeho můžeme dosáhnout!“ Zoufale se na přítele podíval. „Zatraceně, Pare, za zkoušku nic nedáme, můžeme jen všechno získat?“
Steff k němu přistoupil a strčil do něj. „Nenaléhej na něj tolik, horale. Mladík z údolí si potřebuje vydechnout!“
Par si jednoho po druhém pečlivě prohlížel, neotesaného Steffa, tajemnou Teel, očekáváním rozpáleného Morgana Leaha, a nakonec Colla. Najednou si uvědomil, že mu bratr nestačil dopovědět celé své rozhodnutí. Skončil tím, že by na jeho místě šel.
„Colle,“ začal.
Ale zdálo se, že mu Coll čte myšlenky. „Jestli půjdeš, chci tě následovat.“ Rysy jeho bratra se proměnily v žulu. „Odtud až na samotný konec.“
Když se na sebe všichni dívali, mlčeli a očekávání odrážející se v jejich očích, připomínalo tichý vítr, šelestící mezi listy.
Par Ohmsford se zhluboka nadechl. „Takže je, myslím, rozhodnuto,“ řekl. „A teď kde začít?“
Kapitola 17
Jako vždy měl Morgan Leah plán. „Jestliže chceme uspět a najít Meč, budeme potřebovat pomoc. Nás pět jednoduše nestačí. Po všech těch stoletích se promění cesta za Shannarovým mečem v příslovečné hledání ztracené jehly v kupce sena. Steffe, ty a Teel znáte Východní zemi, ale Truboroh a Hraniční země jsou neznámá území. To samé platí pro hochy z údolí a mě — jednoduše řečeno, chybí nám dostatek znalostí. A nezapomeňme, že Federace se za námi vydá do všech míst, kam se vrtneme. Trpaslíci a psanci nejsou v Jižní zemi vítáni. Poslední slova, která jsem slyšel. Taky se budeme muset mít na pozoru před Přízraky. Zdá se, že je kouzla přitahují stejně jako vlky čerstvá krev a tak nemůžeme počítat s tím, že se s nimi nesetkáme. Musíme si krýt záda, a to nehovořím o tom, jak náročné bude zjistit, co se stalo s Mečem. Sami se do toho nemůžeme pustit. Potřebujeme někoho, aby nám pomohl, někoho, kdo zná dobře Čtyřzemí, někoho, kdo nás bude moci vybavit lidmi a zbraněmi.“