Druhý den jejich pobytu byli dva z psanců předvedeni před Padishara Creela za obvinění z krádeže. Vůdce psanců vyslechl důkazy proti nim, jeho tvář byla mírná, pak jim nabídl, aby se bránili. Jeden přiznal vinu hned, druhý ji popřel — spíš nepřesvědčivě. Prvního nechal Padishar Creel zbičovat a poslal ho zpět do práce a toho druhého nechal shodit z útesů. Nezdálo se, že by na tuto záležitost pak ještě někdy myslel.
Později ten samý den přišel Padishar k Parovi, když byl mladík z údolí sám, a zeptal se ho, jestli ho nevyrušilo to, co se stalo. Nečekal na Parovu odpověď a pokračoval ve vysvětlování, jak je v táboře disciplína důležitá, a že v případě zklamání musí být spravedlnost rychlá a jistá.
„Vystoupení je často důležitější než spravedlnost,“ prohlásil tajemně. „Jsme parta, a musíme být schopni spolehnout se jeden na druhého. Jestliže se ukáže, že je v táboře někdo nespolehlivý, s největší pravděpodobností bude nespolehlivý i v poli. A tam jde o víc než o jeho vlastní život!“
Pak rychle změnil téma hovoru, téměř omluvně přiznal, že první noc nemluvil o své minulosti zcela upřímně. Pravda je, že jeho rodiče byli spíše než majitelé půdy uškrcení v lesích, obchodníci s hedvábím a zemřeli ve věznici Federace poté, co odmítli zaplatit daně. Řekl, že druhá verze jenom vylepšovala jeho příběh.
Když se chvíli poté setkal Par s Hirehonem, zeptal se ho — neboť měl slova Padishara Creela stále čerstvě v paměti — jestli znal rodiče vůdce psanců. Hirehone řekclass="underline" „Ne, podlehli horečce před tím, než jsem sem přišel.“
„Ve věznici?“ vyhrknul Par zmateně.
„Věznici? To těžko. Zemřeli v karavanu jižně od Wayfordu. Byli obchodníky s čistým kovem. Padishar mi to sám tak řekl.“
Tu samou noc po večeři vyprávěl Par oba ty příběhy Collovi. Posadili se na kraj výběžku v malé jeskyni, kde byly zvuky tábora příjemně daleko a odkud mohli pozorovat, jak soumrak pomalu odkrývá noční oblohu a neustále odhaluje tvary hvězd. Když Par skončil, Coll se usmál a zakroutil hlavou. „Pokud mluví o sobě, neříká tenhle chlapík pravdu. Je víc podobný Panamonovi Creelovi než by si Panamon kdy pomyslel!“
Par se zašklebil. „Co si myslíš, že skrývá, Colle?“
„Všechno.“
„Ne, všechno ne. Takový není.“ Coll zaprotestoval, ale Par ho mávnutím ruky rychle přerušil. „Přemýšlej o tom chvíli. Celá ta záležitost o tom, kdo a co je, byla důkladně připravena. Spřádá tyhle divoké historky záměrně, ne z vrtochu. Jestliže budeme těm příběhům věřit má Padishar Creel s Panamonem společného něco jiného. Přetvořil se v myslích všech okolo sebe — nakreslil svůj obraz, který se mění od jednoho vyprávění k druhému, ale je nicméně větší než sám život.“ Naklonil se k němu. „A vsaď se, že k tomu měl nějaký důvod.“
Další spekulace o minulosti Padishara Creela po několika minutách skončily. Zavolali je na schůzi. Hirehone je vyzval chraplavým příkazem, aby ho následovali a vedl je přes výběžek do jeskyně a jednací místnosti, kde čekal vůdce psanců. Jako pavouci visely ze stropu na černých řetězech olejové lampy, jejich záře sotva dosahovala ke stínům, které zaplavovaly rohy a štěrbiny. Morgan a trpaslíci tam byli také. Usadili se ke stolu spolu s několika psanci, které Par již dříve viděl v táboře. Chandos byl vskutku divoce vyhlížející obr s velkými černými vousy. Na jedné straně tváře mu chybělo oko a ucho a všude měl jizvy. Ciba Blue byl mladý chlapík s něžnou tváří, rovnými blonďatými vlasy a zvláštním kobaltovým mateřským znaménkem, vypadajícím jako půlměsíc na levé tváři. Stasas a Drutt byli hubení, ostří, starší muži s nakrátko oholenými vousy. Tváře měli žilnaté a hnědé. Všechno pozorně sledovali bystrýma očima. Hirehone popohnal muže z údolí dovnitř, zavřel dveře místnosti a významně se před ně postavil.
Jenom na okamžik Par ucítil, jak ho vlasy na krku varovně lechtají.
Pak je pozdravil Padishar Creel, veselý a přesvědčivý. „Á, mladý Par a jeho bratr.“ Zavedl je na lavice k ostatním, rychle je představil a řekclass="underline" „Zítra za úsvitu se vydáme za Mečem.“
„Kde je?“ chtěl ihned vědět Par.
Úsměv vůdce psanců se rozšířil. „Tam, odkud nám neuteče.“
Par vrhl letmý pohled na Colla.
„Čím míň bude řečeno o tom, kam jdeme, tím větší šance, že to zůstane tajemstvím.“ Velký muž zamrkal.
„A je nějaký důvod proč by to mělo být tajemství?“ zeptal se Morgan Leah potichu.
Vůdce psanců pokrčil rameny. „Žádný zvláštní. Jsem ale vždycky opatrný, když mám v plánu opustit Výběžek.“ Jeho pohled ztvrdnul. „Ty bys mě rozesmál, horale.“
Morgan vydržel jeho pohled a neříkal nic. „Půjde nás sedm,“ pokračoval plynule, „Stasas, Drutt, Blue a já z tábora, muži z údolí a horal.“ Z úst ostatních se začaly ozývat protesty, ale on je rychle zastavil. „Chandosi, ty budeš mít Výběžek v době mojí nepřítomnosti na starost. Chci tady nechat někoho, na koho se mohu spolehnout. Hirehone, tvé místo je ve Varfleetu. Všechno tam pohlídej. Kromě toho bys měl sám potíže s vysvětlováním, kdyby viděli, kam jdeme.“
„A co se týká vás, mí přátelé z Východní země,“ mluvil teď k Steffovi a Teel, „vzal bych vás, kdybych mohl. Ale trpaslíci mimo Východní zemi přitahují pozornost. To si nemůžeme dovolit. Už to, že mladíci z údolí půjdou s námi, ačkoliv je neustále hledají Stopaři, je riskantní. Ale to je jejich volba.“
„Teď i naše, Padishare,“ zdůraznil Steff temně. „Ušli jsme dlouhou cestu, abychom toho dosáhli. Nevyhovuje nám, že bychom tu měli zůstat. Nemohli bychom se převléci?“
„Převlek by byl rychle prohlédnut,“ odpověděl vůdce psanců a kroutil hlavou. „Jsi zkušený chlapík, Steffe — ale na tomhle výletě nemůžeme riskovat.“
„Hádám, že jeho součástí je město a lidé?“
„Ano.“
Trpaslík se na něho dlouze zadíval. „Byl bych velice zarmoucen, kdybyste se bavili na náš účet.“
Psanci varovně vykřikli, ale Padishar Creel je okamžitě umlčel. „Já také,“ odpověděl a upřeně se na trpaslíka zadíval.
Steff ten pohled vydržel dlouho. Pak se rychle podíval na Teel a přikývl. „Dobře. Počkáme.“
Oči vůdce psanců přehlédly stůl. „Vyrazíme s prvním rozbřeskem a budeme pryč asi týden. Jestliže budeme pryč déle, asi se nevrátíme. Máte nějaké otázky?“
Nikdo nepromluvil. Padishar Creel se oslnivě usmál. „Tedy něco k pití? Ven za ostatními, aby nám mohli připít a popřát nám hodně štěstí! Vstávejte, přátelé, a dodejme sílu těm, kteří jdou vyhnat lva z jeho doupěte!“
Vyšel ven do noci. Ostatní ho následovali. Morgan a muži z údolí se vlekli, ponořeni ve vlastních myšlenkách.
„Lva z jeho doupěte, hm?“ Morgan zamumlal spíše pro sebe. „Zajímalo by mě, co tím asi myslí?“
Par a Coll se na sebe podívali. Ani jeden z nich si nebyl jistý jestli to chce vědět.
Par strávil neklidnou noc, ubíjen sny a strachem, který zaplňoval jeho spánek a zanechal ho v přicházejícím svítáni s červenýma očima. Vstal současně s Collem a Morganem. Zjistili, že Padishar Creel a jeho společníci jsou již vzhůru a zhruba uprostřed snídaně. Vůdce psanců se vzdal svého šarlatového oděvu ve prospěch méně podezřelé zelenohnědé uniformy lesníka, kterou nosili jeho muži. Muži z údolí a horal si pospíšili s oblékáním a jídlem. Trochu se v přetrvávajícím nočním chladu třásli.