Došli až ke zdi a zastavili se. Zeď byla postavena z kamenných kvádrů do výšky tří stop. Na jejím vrcholu byly bodce. „Podívej,“ pobídl ho vůdce psanců.
Par poslechl. Propast za ní padala prudce do změti stromů a porostu tak hustého, že to vypadalo, jakoby sám sebe dusil. Mlha, která se divočinou naléhavě valila, dosahovala až k vrcholkům nejvyšších stromů. Propast se rozprostírala na míli po každé straně až do čtvrtiny vzdálenosti až k paláci, jehož dveře a okna byly zavřené a tmavé. Brány uzavíraly mohutné petlice. Kamenné zdi paláce byly poničené a špinavé. Vypadal dlouhá léta opuštěný. Od budov v popředí k jeho prohýbajícím se branám vedla úzká stezka.
Otočil se na Padishara. Vůdce psanců stál čelem k městu. „Tato brána je dělící čára mezi minulostí a přítomností,“ řekl potichu. „Zem, na které stojíme se nazývá Veřejný park. Ale skutečný Veřejný park, ten z dob našich předků — “ odmlčel se a otočil se zpět k propasti — „je tady dole.“ Počkal, až překvapení odezní. „Podívej se. Pod Věž Federace, která hlídá stezku.“ Par sledoval jeho pohled a zahlédl hromadu velkých kamenných bloků, které nebyly v lese téměř vidět. Vůdce psanců pokračoval ponuře, „to je vše, co zbylo ze skutečného Sendicova mostu. Řekli mi, že byl v dobách Panamona Creela těžce poškozen Černým mágem během útoku na Tyrsis. O několik let později se celý zřítil. Tenhle druhý most,“ s nezájmem mávnul rukou, „je jen na ukázku.“
Zkoumavě se podíval na Para. „Teď tomu rozumíš?“
Par pochopil. Jeho mozek pracoval rychle a všechny střípky skládal dohromady. „A Shannarův meč?“ Koutkem oka zachytil vylekaný pohled Damson Rhee.
„Pokud se nemýlím — někde tam dole,“ odpověděl Padishar. „Tam, kde byl vždy. Chceš něco říct, Damson?“
Rusovlasá dívka vzala Para za ruku a odváděla ho ode zdi. „To je ten důvod, proč jste sem přišli, Padishare?“ Vypadala rozzlobeně.
„Milá Damson, především nevynášej žádné soudy.“
Stisk na Parově paži zesílil. „Je to nebezpečné, Padishare. Do Jámy jsem lidi už zavedla. Jak dobře víš, nikdo z nich se nevrátil.“
Padishar se shovívavě usmál. „Jáma — tak dneska Tyršané nazývají propast. To myslím sedí-“
„Moc riskuješ!“ zaútočila na něj dívka.
„Damson je mé oko a ucho, silná pravá ruka uprostřed Tyrsisu,“ pokračoval plynně. Usmál se na ni. „Řekni mladíkovi z údolí, co víš o Meči, Damson.“
Věnovala mu výhružný pohled a pak se odvrátila. „Ke zřícení Sendicova mostu došlo v době, kdy Federace převzala Truboroh a začala okupovat Tyrsis. Les, který teď pokrývá Veřejný park, kde byl uložen Shannarův meč, vyrostl přes noc. Nový park a most se objevily stejně rychle. Před lety jsem se ptala starších z města, co si pamatují. Dozvěděla jsem se, že meč z výklenku doopravdy nezmizel. V lese se ztratil výklenek. Lidé rychle zapomínají. Zvlášť když jim každý říká něco jiného. Téměř všichni věří, že existoval jen jeden Veřejný park a jeden Sendicův most. Oba zde jsou. Avšak Shannarův meč, pokud vůbec někdy existoval, prostě zmizel.“
Par na ní nedůvěřivě hleděl. „Les, park i most se změnily přes noc?“
Přikývla. „Přesně tak.“
„Ale...?“
„Kouzla, kamaráde,“ zašeptal Padishar Creel jako odpověď na nedokončenou otázku.
Ještě chvíli se procházeli a přibližovali ke světlé látce se zbytky pikniku. Děti se vrátily a okusovaly sušenky.
„Federace nepoužívá kouzla,“ namítal ještě zmatený Par. „Zakázala je.“
„Ano, zakázali je používat druhým,“ upřesnil velký muž. „Je lepší, když je budou používat sami? Nebo když dovolí někomu jinému, aby je používal? Nebo něčemu?“ Poslední slovo zdůraznil.
Par se na něj zostra podíval. „Přízraky, to máš na mysli?“
Ani Padishar ani Damson nic neříkali. Parova mysl vířila. Federace a Přízraky byly nějakým způsobem na stejné straně. Měli k tomu nějaký důvod, kterému nikdo nerozuměl — bylo to možné?
„Přemýšlel jsem o osudu Shannarova meče dlouhou dobu,“ dumal Padishar a zastavil se z doslechu čekajících dětí. „Je to součást mé rodinné historie. Vždycky se mi zdálo divné, že by úplně zmizel. Byl uložen v mramoru a zamčen ve výklenku po dvě stě let. Jak by mohl zmizet? Co se stalo s výklenkem, ve kterém byl? Nějak se vypařil?“ Podíval se na Para. „Damson strávila mnoho času hledáním odpovědi. Jen pár lidí si pamatovalo pravdu o tom, jak ke zmizení došlo. Všichni jsou už mrtví — ale zanechali svůj příběh.“
Usmál se jako vlk. „Teď mám omluvu na to, abych zjistil, jestli je ten příběh pravdivý. Je Shannarův meč dole v propasti? Najdeme spolu odpověď. Obnovení kouzel Shannarových elfů, mladý Ohmsforde — to je možná klíč ke svobodě Čtyřzemí. Musíme to zjistit.“
Damson Rhee zatřásla svou sýkorčí hlavou. „Jsi až moc nedočkavý, Padishare. Riskuješ svůj život. A životy ostatních jako je tento chlapec. Nikdy s tím nebudu souhlasit.“
Odešla od nich, aby svolala děti dohromady. Parovi ani příliš nevadilo, že ho nazvala chlapcem dívka, která vypadala ještě mladší než on.
„Tu si hlídej. Pare Ohmsforde,“ zamumlal vůdce psanců.
„Ona nevěří, že máme naději,“ poznamenal Par.
„Ale bojí se bezdůvodně! Vládneme silou sedmi. Zvládneme vše, co nám Jáma uchystá. Jestliže jsou tam také kouzla, máme tvou píseň přání a horalovo ostří. To stačí.“
Pozoroval nebe. „Brzy bude tma, kamaráde.“ Družně mladíka z údolí objal a šel k Damson Rhee a dětem. „Pokud jsou karty takhle rozdány,“ zašeptal, „podíváme se sami, co se se Shannarovým mečem stalo.“
Kapitola 19
Když provizorní rodina Padishara Creela došla na kraj parku a byla připravena vyjít na Tyrsiskou silnici, otočila se Damson Rhee k vůdci psanců a řekla, „Stráže, které hlídají zeď se střídají o půlnoci před branou u Věže Federace. Můžu zařídit malé vyrušení, které je zaměstná dost dlouho na to, abyste se mohli do Jámy dostat — jestli jste se tak rozhodli. Ujistěte se, že půjdete dovnitř na východním konci.“
Pak natáhla ruku a zpoza Parova ucha vykouzlila stříbrnou minci. Podala mu ji. Mince nesla její podobu. „Pro štěstí, Pare Ohmsforde,“ řekla. „Jestli se ho budeš pořád držet, budeš ho velice potřebovat.“
Tvrdě na Padishara pohlédla, vzala děti za ruce a rusé vlasy jí zářily. Bez jediného ohlédnutí se ztratila v davu. Vůdce psanců a mladík z údolí se za ní dívali.
„Kdo to je, Padishare?“ zeptal se Par, když jim zmizela z dohledu.
Padishar pokrčil rameny. „Je tím, čím chce být. O jejím původu koluje stejné množství pověstí jako o mém. Teď už pojď. Musíme jít.“
Vedl Para zpátky městem a držel se v postranních uličkách. Zástupy byly ještě husté. Všichni se tlačili a strkali, obličeje měli zaprášené a vyzařovala z nich netrpělivost. Soumrak zahnal slunce na západ. S blížícím se večerem se prodlužovaly stíny, ale žár dne zůstal polapený za městskými hradbami. Sálal z kamene ulic a domů a visel v letním vzduchu. Bylo to jako být zavřený v peci. Par vzhlédnul k obloze. Na severu už byla vidět čtvrtka Měsíce a na východě se třpytily hvězdy. Zkusil si vzpomenout na to, co se dozvěděl o zmizení Shannarova meče. Místo toho se přistihl, že myslí na Damson Rhee.