Par zuřivě sáhl po svém dlouhém noži. Ale zbraně byly pryč, vzala mu je Federace. Strčil do ní a zkusil se vytrhnout z jejího sevření. Lehce uskočila stranou a kopla ho do břicha tak silně, že se zlomil v pase.
„Co to děláš ty idiote,“ zašeptala vztekle.
Aniž by čekala na odpověď, strhla ho zpátky do stínu parku a hodila na zem. „Jestli na mě ještě něco takového zkusíš, zlomím ti obě ruce!“ štěkla na něj.
Par se posadil. Pořád hledal způsob jak jí utéct. Strčila do něj až zase skončil na zemi a dřepla si vedle něj. „Proč to nezkusíme znovu, můj milovaný elfí chlapče? Kde jsou ostatní? Co se jim stalo?“
Par spolkl svůj vztek. „Má je Federace! Čekali na nás, Damson! Jako bys to nevěděla!“
Vztek v jejích očích vystřídalo překvapení. „Co myslíš tím, „jako bys to nevěděla"?“
„Čekali na nás. Nedostali jsme se ani přes zeď. Někdo nás zradil! Řekl nám to velitel vojáků! Řekl, že to byl jeden z našich — psanec, Damson!“ Par se třásl.
Damson na něj dlouze a pevně pohlédla. „A ty si myslíš, že jsem to byla já, co, Pare Ohmsforde?“
Par se vzepřel na loktech. „Kdo jiný než ty? Ty jediná jsi věděla kam máme namířeno — a jediná jsi s námi nešla! Nikdo jiný o tom nevěděl! Když ne ty, kdo to tedy mohl být?“
Dlouho na sebe ve tmě tiše zírali. Zvuk hlasů někde poblíž začal být zřetelný. Někdo přicházel.
Damson Rhee se k němu náhle sklonila. „Nevím. Ale já jsem to nebyla! Teď lež tiše dokud nepřejdou!“
Zatlačila ho do křoví a pak tam pozpátku vlezla za ním. Lehla si vedle něho. Par vnímal teplo jejího těla. Cítil její sladkou vůni. Zavřel oči a čekal. Z parku vyšli dva vojáci Federace. Na okamžik se zastavili, pak se otočili a zmizeli.
Damson Rhee přiložila rty k Parovu uchu. „Už vědí, že jim chybíš?“
Par zaváhal. „Nejsem si jistý,“ zašeptal odpověď.
Vzala jeho bradu do své hladké ruky a otočila ho tváří přímo proti sobě. „Nezradila jsem vás. Vypadá to, že jsem to musela být já, ale není to tak. Kdybych měla v úmyslu zradit tě Federaci, Pare, mohla jsem tě prostě vydat těm dvěma vojákům.“
V zelených očích jí slabě zářil svit měsíce, který pronikal větvemi jejich úkrytu. Par do těch očí hleděl a nenašel ani náznak klamu. Stále však váhal.
„Musíš se rozhodnout teď a tady jestli mi věříš,“ řekla tiše.
Unaveně pokýval hlavou. „Není to tak snadné!“
„Musí to být snadné! Podívej se na mě, Pare. Nikoho jsem nezradila — ani tebe ani Padishara ani ostatní, ani teď, ani nikdy jindy! Proč bych něco takového dělala? Federaci nenávidím jako nikdo jiný!“ Rozzlobeně se zastavila. „Varovala jsem vás, že je to nebezpečný podnik. Upozorňovala, že Jáma je černá díra, která polyká celé muže. Padishar trval na tom, že půjdete!“
„To ho nečiní odpovědným za to co se stalo.“
„Ani mě ne! A co to vyrušení, které jsem slíbila? Nepřišlo tak jak jsem říkala?“
Par přikývl.
„Vidíš! Já jsem svou část dohody splnila! Proč bych se namáhala, když bych měla v úmyslu vás zradit?“
Par mlčel.
Nosní dírky Damson se rozšířily. „Nepřipustíš nic, co?“ Zatřásla svou světle kaštanovou hlavou a barva vlasů ve tmě zazářila. „Řekneš mi alespoň co se stalo?“
Par se zhluboka nadechl. Stručně vylíčil události kolem jejich zajetí včetně děsivého zmizení psance Ciby Blue. O okolnostech svého útěku mluvil záměrně nejasně. Kouzlo byla jeho věc. Jeho tajemství patřilo jen jemu.
Ale Damson se nedala odbýt. „To znamená, že bys mohl být zrádce stejně lehko ty jako já,“ řekla. „Jak to, že se ti podařilo uprchnout a ostatním ne?“
Par vzkypěl. Takové obvinění nesnesl a podráždila ho její vytrvalost. „Proč bych přátelům dělal takovou věc?“
„Doslova můj vlastní argument.“ odpověděla.
Mlčky jeden druhého pozorovali a navzájem měřili své síly. Par věděl, že má Damson pravdu. Zrádce mohl být on stejně jako ona. Ale to neměnilo nic na skutečnosti, že o sobě věděl, že nezradil, zatímco o ní to samé říci nemohl.
„Rozhodni se, Pare,“ naléhala na něj tiše. „Věříš mi, nebo ne?“
Ve slabém světle měla hladké a bezelstné rysy a kůži posetou stínem z malých lístků keřů kolem. Zjistil, že ho nesmírně přitahuje. Na té dívce bylo něco zvláštního, něco, co ho přimělo zapudit obavy a pochybnosti. Zelené oči ho spoutávaly, jejich pohled byl pronikavý a přesvědčivý. Viděl v nich jen pravdu.
„Dobře, věřím ti,“ řekl nakonec.
„Prozraď mi, jak je možné, že jsi uprchnul, zatímco ostatní ne,“ trvala na svém. „Ne, nehádej se. Jestli máme být jeden druhému nebo našim přátelům užiteční, musím mít důkaz o tvé nevině.“
Parovo předsevzetí utajit tajemství písně přání se pomalu rozplývalo. Znovu měla pravdu. Ptala se stejně jako by se na jejím místě ptal on sám. „Použil jsem kouzlo,“ řekl jí.
Přisunula se blíž, jakoby chtěla lépe posoudit zda nelže. „Kouzlo? A jaké?“
Váhal.
„Kejkle? Zaklínadla?“ naléhala. „Nějaké zmizení?“
„Ano,“ odpověděl. Čekala. „Můžu se udělat neviditelný když chci.“
Dlouho bylo ticho. V jejích očích viděl zvědavost. „Ovládáš opravdové kouzlo?“ zeptala se nakonec. „Ne to předstírané jako já, při kterém se objevují a zase mizí mince a ve vzduchu tancuje oheň. Ty máš kouzlo, které je zakázané. Proto se o tebe Padishar tolik zajímá.“ Odmlčela se. „Kdo jsi, Pare Ohmsforde? Pověz mi to.“
V parku se vznášelo ticho; hlasy hlídkujících vojáku se vzdálily z doslechu a noc byla znovu hluboká a temná. V celém světě nebyl nikdo jiný než oni dva. Par zvažoval vhodnou odpověď. Vstupoval na tenký led.
„Sama vidíš kdo jsem,“ řekl nakonec pro jistotu. „Jsem z půlky elf a ta elfí část skrývá kouzlo mých předku. Ovládám jejich kouzlo — nebo přinejmenším jeho malou část.“
Dlouho se na něj dívala a přemýšlela. Nakonec to vypadalo, že se rozhodla. Vylezla z úkrytu v křoví a jeho vytáhla za sebou. Stáli spolu ve stínu, oprašovali se a v chladném nočním vzduchu zhluboka dýchali. Park byl pustý.
Přistoupila k němu. „Narodila jsem se v Tyrsisu jako dítě zbrojíře a jeho ženy. Měla jsem bratra a sestru, oba byli starší. Když mi bylo osm, Federace zjistila, že můj otec dodává zbraně Hnutí. Někdo — snad přítel nebo známý, nikdy jsem se nedozvěděla kdo — ho zradil. Uprostřed noci k nám přišli Stopaři, zapálili náš dům a ten celý shořel. Moje rodina byla zamčená uvnitř a uhořela. Mně se podařilo uniknout jen díky tomu, že jsem byla na návštěvě u tety. Do roka byla také mrtvá a já byla nucena žít na ulici. Tak jsem vyrůstala. Neměla jsem žádnou rodinu. Neměla jsem přátele. Pouliční kouzelník mě přijal jako učednici a naučil mě svému řemeslu. Takový byl můj život.“ Zastavila se. „Zasloužíš si vědět proč bych nikdy nikoho nezradila Federaci.“
Natáhla k němu ruku a její prsty mu na okamžik přejely po tváři. Pak jí ruka klesla dolů k jeho paži a stiskla ji-
„Pare, ať už to bude cokoliv, musíme to udělat dnes večer. Jinak bude pozdě. Federace ví koho chytli. Padishara Creela. Pošlou pro Rimmera Dalla a jeho Stopaře, aby Padishara vyslechli. Až se to stane, nebude už mít smysl někoho osvobozovat.“ Odmlčela se, aby se ujistila, že jí rozumí. „Musíme jim pomoci hned.“
Para zamrazilo při pomyšlení, že jsou Coll s Morganem v rukou Rimmera Dalla — a co sám Padishar. Co udělá vůdce Stopařů vůdci Hnutí?