Par pochyboval, že by se Padishar Creel nechal oklamat aby se domníval, že ho jeho muži milují. Ale Coll měl rozhodně pravdu o tom, co se týkalo nynější nálady vůdce psanců. Poté, co ho zradil jeden z vlastních mužů, zamlkl a zahořkl. V několika posledních dnech se ponořil někam hluboko do sebe. Stále jim velel, když je vedl sítí hlídek a stráží Federace, roztroušené po celém městě. Stále byl schopen najít úkryt, i když se zdálo, že nikde žádný není. Zároveň byl od všech kolem nezvykle vzdálený. Kromě toho, že si udržoval postavení vůdce se jim Padishar ztrácel, jakoby už nebyl fyzicky přítomen.
Par pokýval hlavou. „Nuže, musíme udělat něco jiného, než se až do konce života přesouvat z místa na místo.“
Cítil se z toho rozmrzelý. „Jestli je třeba nějaký plán, Padishar by s nějakým měl přijít. Tím jak se teď věci mají ničeho nedosáhneme.“
Coll se posadil a začal se oblékat. „Tohle Pare asi nechceš slyšet, ale možná je čas znovu se zamyslet nad celým našim spojenectvím s Hnutím. Možná by nám samotným bylo lip.“
Par mlčel. Oblékli se a šli dolů najít ostatní. K snídani byl studený chléb, marmeláda a ovoce. Všechno hladově snědli. Par nechápal, že měl takový hlad, když skoro nic nedělal. Při jídle naslouchal, jak Stasas a Drutt porovnávají poznatky z lovu ve svých domovinách pod Varfleetem. Morgan držel stráž u hlavního vchodu do skladiště. Coll se k němu připojil. Damson Rhee seděla na prázdné proutěné bedně a něco vyřezávala. V posledních dnech ji viděl jen málo; zatímco ostatní se skrývali, pohybovala se s Padisharem ve městě na výzvědách.
Padishara nebylo nikde vidět.
Po jídle se Par vrátil nahoru, aby si sbalil věci. Uvědomoval si, že ať už bude výsledek jeho konfrontace s Padisharem jakýkoli, bude muset jít.
Nahoru za ním přišla Damson. „Začínáš být neklidný,“ pozorovala ho, když byli sami. Posadila se na kraj jeho slaměného lůžka a setřásla dozadu svou rudou hřívu. „Život psance není přesně to, co sis představoval?“
Pousmál se. „Vysedávání ve skladištích a sklepích jsem skutečně na mysli neměl. Na co Padishar venku čeká?“
Pokrčila rameny. „Na to na co všichni čas od času čekáme — na hlásek hluboko v nás, který nám řekne, co dělat dál. Možná je to intuice a možná šestý smysl, možná se jen okolnosti vymykají kontrole.“ Nezbedně se na něj usmála. „Mluví k tobě teď ten hlásek?“
„Něco určitě říká.“ Posadil se vedle ní. „Proč si pořád tady, Damson? Drží tě Padishar?“
Zasmála se. „To těžko. Přicházím a odcházím jak se mi zlíbí. On ví, že to nejsem já kdo zradil. A myslím, že ani ty.“
„Pak proč zůstáváš?“
Chvilku nad tím uvažovala. „Možná zůstávám, protože mě zajímáš,“ řekla nakonec. Odmlčela se, jakoby chtěla říci víc, ale rozmyslela si to. Usmála se. „Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by používal opravdové kouzlo. Jen ty, co umějí triky jako já.“
Natáhla se k němu a hravě mu zpoza ucha vytáhla minci. Byla vyřezaná z višňového dřeva. Podala mu ji. Na obou stranách byla její podoba. Překvapeně se na ní podíval. „To je opravdu dobré.“
„Díky.“ Připadalo mu, jakoby trochu zčervenala. „Můžeš si jí i s tou druhou nechat pro štěstí.“
Zastrčila mu minci do kapsy. Chvíli mlčky seděli a vyměňovali si nejisté pohledy. „Víš, mezi mým a tvým kouzlem není velký rozdíl,“ řekl nakonec. „Obě jsou postavena na iluzi.“
Zakroutila hlavou. „Ne, Pare. Mýlíš se. Jedno je nacvičený trik a to druhé je uvnitř. Já se to svoje naučila. Tím to skončilo. Tvoje kouzlo se neustále rozvíjí a jeho možnosti nemají hranice. Cožpak to nevidíš? Moje kouzlo je jen obchod, způsob obživy. Tvoje kouzlo je mnohem víc; je to dar, podle kterého si musíš uspořádat život.“
Usmála se, ale byl v tom záblesk smutku. Vstala. „Mám práci. Sbal si věci.“ Odešla k žebříku a zmizela dole.
Ráno bylo pomalu pryč a Padishar se stále nevracel. Par byl zaneprázdněný nicneděláním a pomalu začínal dychtit, aby se něco — cokoli — stalo. Občas se ukázali Coll a Morgan. Par s nimi promluvil o záměru konfrontovat vůdce psanců. Ani jeden z nich se na jeho šance nedíval optimisticky.
Obloha byla ještě hrozivější. Vítr se zvedal, dokud nezačal smutně kvílet v uvolněných zárubních a okenicích starého domu v němž byli. Ještě nezačalo pršet. Už neměli o čem si povídat a tak hráli karty, aby jim čas utíkal.
Byl už skoro podvečer, když se Padishar vrátil. Beze slova proklouzl předním vchodem, přešel místnost směrem k Parovi a dal mu znamení, ať ho následuje. Vzal mladíka z údolí do malé úřadovny na konci přízemí. Zavřel za sebou dveře.
Když byli sami, vypadalo to, že neví co říct.
„Pečlivě jsem přemýšlel o tom, co bychom měli dělat,“ řekl nakonec. „Nebo chceš-li o tom, co bychom dělat neměli. Jakákoli chyba, kterou bychom udělali, by mohla být naše poslední.“
Zatáhl Para k lavičce, která byla opřena o zeď. Oba se posadili. „Je tu ten problém se zrádcem,“ řekl tiše. Jeho oči byly jasné a tvrdé. Bylo v nich něco, co Par nedokázal rozluštit. „Nejdřív jsem byl přesvědčen, že to musí být někdo z nás. Ale nejsem to ani já, ani Damson. Damson je mimo podezření. Nejsi to ani ty. Možná je to tvůj bratr; ale ten to není, že?“
Řekl to spíš jako konstatování než jako otázku. Par souhlasně přikývl.
„Nebo horal.“
Par kývl podruhé.
„Zbývá nám Ciba Blue, Stasas a Drutt. Blue je nejspíš po smrti; to znamená, že jestli to byl on, byl i dost hloupý na to, aby se podle dohody nechal zabít. Ale to na Cibu nevypadá. A ti dva jsou se mnou už téměř od počátku. Je nemožné, že by mě jeden z nich zradil — ať už z jakéhokoliv důvodu nebo pro odměnu, která je na mne vypsaná. Nenávidí Federaci stejně tak jako já.“
Ztuhla mu čelist. „Takže to nakonec nikdo z nás není. Ale kdo jiný věděl o našem plánu? Víš co tím myslím? Tvůj přítel horal se dnes ráno zmínil o něčem, na co jsem už málem zapomněl. Když poprvé přišel do tohohle města a procházel na tržišti mezi stánky, zdálo se mu, že zahlédl Hirehona. Myslel si, že se mýlí; teď se mu to zdá podezřelé. Když na chvilku zapomenu na skutečnost, že Hirehone měl můj život ve svých rukou už dříve, a nezradil mě, proč by to dělal teď? Nikdo kromě Damson a těch, které jsem vzal s sebou nevěděl, kde, kdy, jak, proč ani co budeme dělat. Přesto tam na nás čekali vojáci Federace. Oni to věděli.“
Par na chviličku zapomněl na svůj úmysl říct Padisharovi, že už má všeho dost. „Tak kdo to tedy byl?“ zeptal se netrpělivě. „Kdo to mohl být?“
Padishar se křečovitě usmál. „Ta otázka mě trápí jako mouchy zpoceného koně. Stále to nevím. Můžeš si být jist, že se to dříve nebo později dozvím. Teď je to jedno. Jde o důležitější věci.“
Naklonil se dopředu. „Ráno jsem strávil s mužem kterého znám, a který ví co se děje v nejvyšších kruzích správy Federace v Tyrsisu. Je to člověk, o kterém jsem si jist, že mu mohu důvěřovat. Dokonce ani Damson o něm neví. Řekl mi pár zajímavých věcí. Zdá se, že jste mě s Damson zachránili právě v čas. Rimmer Dall přijel druhý den brzy ráno. Chtěl být osobně u mého výslechu. U toho, jak se mnou nakonec naloží.“ V hlase vůdce psanců bylo slyšet uspokojení. „Byl velmi zklamaný, když zjistil, že jsem pryč.“
Padishar naklonil hlavu k Parovi. „Vím, Pare, že jsi netrpělivý. Chceš, aby se něco stalo. Vidím to na tobě, jako bys to měl napsáno na čele. Ale v tomhle případě spěch znamená smrt. Je nutné mít se stále na pozoru.“ Znovu se usmál. „Ale ty a já hochu — my jsme síla se kterou musí Federace ve své hře počítat. Osud nás svedl dohromady a určitě má s námi něco v úmyslu. Něco, co otřese Federací, její Radou, jejími Stopaři i celým zbytkem její existence!“