Při každém zastavení během jejich cesty vzhůru, potřásali všichni Padisharovi na pozdrav nikou. Neměl bych mu začít věřit? napadlo přitom Morgana.
Uvědomoval si ale, že víra je stejně pomíjivá jako kouzlo. Na okamžik si vzpomněl na zlomený meč u svého pasu. Víra a kouzlo společně vykované v jedno, zalité do železa a pak roztříštěné. Přes své rozhodnutí pustit vše z hlavy, řídit se Padisharovým návrhem a nechat si čas na uzdravení, neustále pociťoval hlubokou bolest ze ztráty meče. Řekl si, že minulost nezmění; musí se s tím, co se stalo, naučit žít. Dlouhá léta nemusel kouzlo meče použít — ani nevěděl, že existuje. Není na tom tedy hůř než předtím. Je stále stejným Morganem.
Bolest však přetrvávala. Prázdnota vyškrabující kosti z těla a rozkládající na kusy. Zanechala ho, aby si našel svou původní, ztracenou celistvost. Ovládání kouzla ho změnilo, jako žhavým železem do něho vypálilo svůj cejch. Zůstaly mu vzpomínky, obrazy z bitev, dojmy z toho jakou moc dokázal přivolat, z jaké síly se těšil. Vše pominulo. Nikdy na to úplně nezapomene, jako kdyby ztratil rodiče, sourozence nebo dítě.
Rozhlédl se po Parmském hvozdě a cítil, jak se ztrácí.
Když dorazili k Výběžku čekal na ně Chandos. Padisharův jednooký pobočník vypadal větší a černější než jak si ho Morgan pamatoval, jeho vousatá, nepravidelná tvář plná vrásek se mračila. Skrýval se ve velkém plášti, litery jeho mohutné tělo ještě zvětšoval. Uchopil Padisharovu ruku a pevněji stiskl. „Dobrý lov?“
„Nebezpečný je výstižnější,“ odpověděl krátce velký muž.
Chandos pohlédl na Morgana. „Ostatní?“
„Bojovali do poslední chvíle, aby zachránili mladíky, kde je Hirehone? Zůstal tady, nebo se vrátil do Varfleetu?“
Morgan si ho na okamžik prohlédl. Padishar stále hledá zrádce, pomyslel si. O mistru Kiltanské kovárny nepadla od chvíle, kdy Morgan tvrdil, že ho zahlédl v Tyrsisu, ani zmínka.
„Hirehone?“ Chandos vypadal zmateně. „Odešel po vás, v ten samý den. Myslím, že šel zpátky do Varfleetu tak jak jsi mu řekl. Není tady.“ Odmlčel se. „Přesto máš návštěvu.“
Padishar zívl. „Návštěvu?“
„Trolly, Padishare.“
Vůdce psanců najednou procitl. „Neříkej. Trolly? Dobrá, dobrá. A jak se sem dostali?“
Vydali se po útesu směrem k ohňům, Padishar s Chandosem kráčeli vedle sebe a Morgan za nimi v závěsu. „Neřekli,“ řekl Chandos. „Přišli před třemi dny z lesů a nedělalo jim žádné problémy nás najít. Nikdo je nepřivedl. Našli nás, jako bychom tábořili uprostřed pole se vztyčenými vlajkami.“ Zamumlal. „Je to dvacet silných chlapíku ze severní země, charnalové. Říkají si Kelktická skála. Než jsem si s nimi šel dolů promluvit, jen tu postávali. Potom se zeptali, jestli s tebou mohou mluvit. Když jsem řekl, že jsi pryč, odpověděli, že počkají.“
„Dobrá? Vypadají odhodlaně?“
„Jako kámen padající k zemi. Když souhlasili, že odloží zbraně, vzal jsem je nahoru. Nepřipadalo mi vhodné nechat je sedět dole v Parmském hvozdě. Aby tě našli museli ujít zatraceně dlouhou cestu.“ Olízl se ve vousech. „Navíc myslím, že nás je proti nim tři sta, neznamenají tedy velké nebezpečí.“
Padishar se pousmál. „Opatrnosti nikdy nezaškodí, starý kamaráde. Poslat k zemi trolla, nestačí do něj jen šťouchnout. Kde jsou?“
„Vzadu, u ohně nalevo.“
Morgan s Padisharem zírali tmou. Několik stínů bez tváře stálo na nohou a sledovalo je jak přichází. Vypadali mohutně. Morgan sáhl podvědomě po meči, ale v zápětí si uvědomil, že mu zbývá už jen jílec.
„Jejich vůdce se jmenuje Axhind,“ dokončil Chandos úmyslně hlubokým hlasem. „Je to starší.“
Padishar kráčel k trollům, únavu nechal někde za sebou a už jeho vysoká postava ukazovala na vůdce. Jeden z trollů postoupil o krok dopředu, aby se s ním pozdravil.
Morgan Leah nikdy trolly neviděl. Samozřejmě o nich slyšel vyprávět příběhy: každý o trollech vyprávěl. Kdysi, dávno předtím, než se Morgan narodil, přišli trollové ze své vlasti na severu, aby obchodovali s příslušníky ras. Nějakou dobu dokonce žili mezi lidmi v Truborohu. To se změnilo s příchodem Federace a její křižáckou výpravou proti jižním zemím. Pod Streleheimem už nebyli trollové vítáni. Odešli zpět na sever. Aby se vrátili do svých horských držav, stačilo velice málo. Byli od přírody samotářský. Nyní svou zemi neopouštěli — alespoň Morgan nic podobného neslyšel. Najít skupinu trollů hluboko na jihu bylo velmi neobvyklé.
Morgan se snažil na návštěvníky nezírat, ale stálo ho to velké úsilí. Trollové měli komicky velké svaly, vysoká a rozložitá těla a jako kůži drsnou, ořechově hnědou kůži. Jejich ploché tváře postrádaly jakýkoli výraz. Na jejich hlavě nemohl i Morgan najít žádné uši. Těla si chránili těžkým brněním. Jako odhozené stíny ležely kolem jejich ohně veliké pláště.
„Jsem baron Creel, vůdce Hnutí.“ Padisharův hlas jakoby vybuchl.
Troll, stojící před ním, zahučel něco nesrozumitelného. Morgan zachytil jen jméno Axhind. Muži si rychle potřásli rukama a pak Axhind kývl na Padishara, aby přisedl k jejich ohni. Když vůdce psanců a jeho společníci přišli k ohni, aby se usadili, ustoupili Trollové stranou. Hradba mohutných těl se uzavřela a Morgan se s nepříjemným pocitem rozhlédl kolem sebe. Nikdy si nepřipadal tak bezbranný. Chandos vypadal nerozhodně. Posadil se několik stop za Padishara. Morgan se uvelebil vedle něj.
Začala vážná rozmluva, ale horal z ní nerozuměl ani slovo. Celá probíhala v hrdelní řeči trollů, kterou Morgan neznal. Padisharovi vyhovovala, ale občas se odmlčel, aby se zamyslel nad tím, co říká. Ozývalo se jakési chrochtání, hluboké mumlání a vše podtrhávala ostrá gesta.
„Padishar zná jejich jazyk?“ zeptal se hned Morgan šeptem Chandose.
Společník se na něj ani nepodíval. „Nás v Truborohu naučí život mnohem víc než horaly,“ řekl.
Morgan měl obrovský hlad, ale donutil se na něj nemyslet. Přes velkou únavu se držel zpříma a nic neříkal. Debata pokračovala. Zdálo se, že je Padishar s výsledkem spokojen.
„Chtějí se k nám přidat,“ zašeptal za chvilku Chandos, který se zjevně rozhodl, že Morgana za jeho trpělivost odmění. Poslouchal dál. „Nejenom tady ta hrstka — všech jednadvacet kmenů!“ Oči mu svítily vzrušením. „Pět tisíc mužů! Chtějí se s námi spojit!“
I Morgana to překvapilo. „S námi? Proč?“
Chandos hned neodpověděl a dal Morganovi znamení, aby počkal. Pak řekclass="underline" „Hnutí je oslovilo už dřív a požádalo o pomoc. Ale oni se domnívali, že je příliš roztříštěné a nezávislé. Nakonec si to rozmysleli.“ Rychle se rozhlédl kolem. „Říkají, že je Padishar dokázal dostatečně stmelit, aby o tom znovu uvažovali. Hledají způsob jak zpomalit postup Federace k jejich domovině.“ Jeho hrubý hlas zněl spokojeně. „Hrome, takový polibek štěstěny jsem nečekal!“
Axhind začal rozdávat hrnky a plnit je tekutinou z velkého džbánu. Morgan přijal hrnek, který mu nabídli a podíval se do něj. Jeho obsah byl tmavý jako smůla. Čekal dokud si Padishar a vůdce trollů nepokynuli na pozdrav a pak se napil. S největším zapřením se nepozvracel. Ať to bylo cokoliv, chutnalo to jako žluč.
Chandos si všiml jeho výrazu. „Trollí mléko,“ řekl a usmál se.
Spolu s ostatními dopil hrnek až do dna i Morgan. Nevěřil, že je to vůbec možné. Potom vstali, Padishar a Axhind si ještě jednou potřásli rukama a rozcházeli se.
„Slyšeli jste?“ zeptal se tiše Padishar, když zmizeli ve stínu. Nad hlavou jim mihotaly hvězdy a poslední paprsek denního světla se vytratil. „Rozuměli jste všemu?“
„Každému slovu,“ odpověděl Chandos a Morgan mlčky přikývl.
„Pět tisíc mužů! Hrome! S takovou silou bychom se mohli postavit celé Federaci!“ Padishar byl u vytržení. „Hnutí může svolat dva tisíce mužů a trpaslíci ještě víc! Hrome!“
Udeřil pěstí do otevřené dlaně a pak se natáhnul a srdečně poplácal Chandose i Morgana po zádech. „Je na čase, aby se něco začalo dařit, nemyslíte hoši?“
Morgan večeřel o samotě u stolu poblíž ohně. S vůněmi, linoucími se z několika kotlíku se mu vrátila i chuť, kterou ztratil po konzumaci trollího mléka. Padishar s Chandosem probírali události, ke kterým došlo během nepřítomnosti vůdce psanců. Toho se Morgan účastnit nemusel. Porozhlédl se po Steffovi a Teel. Ani jednoho nespatřil. Když dojedl, objevil se Steff ze tmy a dřepl si vedle něj.
„Jak to šlo?“ zeptal se zběžně trpaslík aniž by pozdravil a jeho sukovité ruce objaly korbel s pivem, který si přinesl. Vypadal překvapivě unaveně.
Morgan stručně vyprávěl o událostech minulého týdne. Když skončil, Steff si mnul skořicovou bradu a poznamenaclass="underline" „Všichni máte štěstí, že jste naživu.“ Jeho zjizvená tvář působila divoce; polostín v ní vyrýval ještě hlubší čáry. „Zatímco jste byli pryč, děly se tu zvláštní věci.“
Morgan odsunul talíř, pohlédl na něj a čekal.
Trpaslík si odkašlal. Než promluvil, rozhlédl se kolem. „Teel onemocněla ve stejný den, kdy jste odešli. Kolem poledne ji našli zhroucenou na útesu. Dýchala, ale nepodařilo se mi ji probudit. Vzal jsem ji dovnitř, zabalil do dek a většinu týdne jsem u ní proseděl. Nemohl jsem nic udělat. Jen tam bezvládně ležela.“ Zhluboka se nadechl. „Myslím, že jí někdo otrávil.“
Ústa se mu zkřivila. „Připadá mi to pravděpodobné. Mnozí lidé v linutí nemají pro trpaslíky pochopení. Nakonec se probrala, zvracela a jen stěží se slabostí mohla pohnout. Aby se jí vrátila síla a nakonec i vědomí, krmil jsem jí polévkou. Nepamatuje si, co se jí stalo. Poslední na co si vzpomíná je něco o Hirehoneovi...“
Morgan zalapal po dechu a to Trpaslíka zarazilo. „Víš o tom něco, Morgane?“
Morgan slabě přikývl. „Možná. Myslím, že jsem viděl Hirehona po našem příchodu do Tyrsisu potom. Neměl tam co dělat a tak jsem si myslel, že jsem se spletl. Už si tím nejsem tak jistý. Někdo nás zradil Federaci. Mohl to být Hirehone.“
Steff zavrtěl hlavou. „To se mi nezdá. Proč zrovna Hirehone? Mohl nás vydat ve Varfleetu. Na co čekal?“ Posunul své podsadité tělo. „A Padishar mu naprosto věří.“
„Možná,“ zamumlal Morgan a usrkl pivo. „Ale Padishar se na něj ptal, hned jak jsme se vrátili.“
Steff se na okamžik zamyslel a pak změnil téma. „Ještě něco. Před dvěma dny našli strážné z noční hlídky u výtahu mrtvé s proříznutými hrdly. Ani stopa po jejich vrahovi.“ Odvrátil pohled a pak se na něj znovu podíval. Oči mu potemněly. „Všechny koše byly vytažené, Morgane.“
Zírali jeden na druhého. Morgan se zamračil. „Takže pachatel byl už nahoře?“
„Nevím. Vypadá to tak. Ale jaký k tomu měl potom důvod? A zvenčí se to nikdo být nemohl. Koše ležely na svém místě, takže dolů nikdo nesestoupil.“
Morgan se zahleděl do stínu a přemýšlel. Žádná odpověď nepřicházela. Steff se zvedl. „Myslel jsem, že bys to měl vědět. Čekám, že Padishar se to dozví od vlastních lidí.“ Vypil obsah korbele. „Musím se vrátit k Teel; po tom co se stalo ji nerad nechávám o samotě.“ Podrbal se na čele a zašklebil se. „Au já se necítím zrovna dobře.“
„Dobrá, vrať se,“ řekl Morgan a také se zvedl. „Přijdu se na vás ráno podívat. Zoufale se už potřebuju vyspat.“ Odmlčel se. „Víš o trollech?“
„Jestli o nich vím?“ Steff se ušklíbl. „Už jsem s nimi mluvil. Axhind a já máme leccos společného.“
„Dobře, dobře. Další záhada. Povíš mi o tom zítra, souhlasíš?“
Steff odcházel. „Zítra.“ Dolehlo k Morganovi ze tmy. „A radši si dávej pozor, horale.“
V tom měl Morgan Leah dostatečně jasno.