Chandos zavřel pusu a pospíchal pryč. Padishar se otočil a vrátil se do řady k Morganovi a trpaslíkům. „Připravte jeden z výtahů!“ zavolal. Pak se nečekaně zastavil. „Steffe, Jak se chovají tyhle stvůry na kluzkém povrchu, tihle Drtiči? Jak se dokážou uchytit?“
Steff se na něj netečně podíval jakoby dostal naprosto hloupou otázku a nehodlal se jí zabývat. „Nevím.“
„Ale musí se něčeho držet, aby mohli šplhat, ne?“ naléhal stále mohutný muž. „Co když se udržet nemohou?“
Otočil se a zmizel, aniž by čekal na odpověď. Začínalo vedro. Musel si svléknout halenu, protože z něho stékal pot a podrážděně ji odhodil stranou. Chňapl po zkřížených řemenech jednoho z psanců, utáhnul je na sobě, popadl sekeru s krátkým topůrkem, zastrčil ji do smyčky v jednom řemeni a vyrazil ke kraji útesu. Morgan ho následoval. Pochopil, co se psanec chystá udělat. Chandos pospíchal z jeskyní a následovala ho tlupa mužů se soudky různých tvarů a velikostí.
„Naložte je,“ rozkázal Padishar a pokynul jim. Zatímco nakládali, položil ruce na pobočníkova široká ramena. „Spustím se ve výtahu těsně nad tu příšera a vyleju na ní olej.“
„Padishare!“ Chandos se zatvářil zděšeně.
„Ne, teď poslouchej. Když nebude moci šplhat, Drtič se nahoru nedostane a když se nebude mít čeho chytit, nebude moci šplhat. Ten slimák se na oleji ani nepohne. Možná dokonce spadne.“ Zachechtal se. „Nevypadá to krásně?“
Chandos zakroutil svou huňatou hlavou a v očích mu zablýskl zuřivý pohled. Trollové se shromáždili okolo nich a poslouchali. „Myslíš si, že tě Federace pustí tak daleko? Její lučištníci tě rozsekají na kousky!“
„Když mi je udržíte od těla, tak ne.“ Jeho úsměv zmizel. „Kromě toho, starý příteli, jinou možnost nemáme.“
Rozeběhl se k výtahu a schovával se přitom za jeho hrazením, aby představoval co nejmenší cíl. „Jen mě nenechte spadnout,“ zakřičel na ně a pevně stiskl sekeru.
Výtah začal klesat dolů. Chandos muže rychle spouštěl k místu, kde nahoru lezl Drtič. Už se dostal dost vysoko, vypadal jako rozmáznutá černá šmouha. Z řad Federace se ozval křik, když viděli co se děje a oddíl lučištníků se připravil. Psanci čekali. Chráněni svým obranným postavením, následný útok opětovali. Dole se ihned dopředu přesunulo několik nových řad a na skalní stěnu kolem klesajícího výtahu dopadal déšť šípů. Psanci se nenechali zahanbit. Rady útočníků se rozprchly a ustoupily.
Rozhodli se použít katapulty a na stěnu útesu začaly dopadat velké kameny. Vojáci Federace drtily okolí křehkého výtahu. Jedna salva kamení zasáhla výtah a přirazila ho k útesu. Dřevo zapraskalo a rozlétly se třísky. Přímo pod ním vzhlédl vzhůru Drtič.
Morgan Leah stál na kraji srázu spolu se Steffem a Teel a s hrůzou všechno pozoroval. Výtah s Padisharem Creelem se rozhoupal, jakoby se dostal do divokého větru.
„Držte ho!“ zakřičel Chandos na muže u lan a zoufale se snažil vytáhnout Padishara zpět. „Držte ho pevně!“
Ale oni ho pouštěli. Lano jim vyklouzlo a stáhlo je ke kraji útesu kde se zuřivě snažili udržet. Do srázu se zabodly šípy vojáků Federace a dva z mužů klesli. Nikdo na jejich místo nenastoupil, protože byli všichni nejistí co mají ve zmatku útoku dělat. Chandos se s vytřeštěnýma očima ohlédl přes rameno. Lano proklouzlo ještě víc.
Neudrží ho, uvědomil si s hrůzou Morgan.
Se zuřivým křikem vyrazil kupředu. Ale Axhind již jednal. S nečekanou rychlosti se prodral mezi čumily a sevřel provaz ve svých mohutných rukách. Ostatní zmatené ustoupili. Obrovský troll držel výtah s Padisharem Creelem zcela sám. Pak se objevil jeho společník a po něm další trollové. Napjali síly a podle povelů, vykřikovaných Chandosem z kraje útesu, tahali mocně za lano.
Morgan se znovu podíval z útesu. Parmský hvozd se rozléval jako temně zelené moře, splývající na obzoru s bezmračnou modrou oblohou, plnou sladkých vůní a vnucující pocit, že se zastavil čas. Výběžek se změnil v ostrov, uprostřed něhož vládl zmatek. Na úpatí útesu leželi na hromadách umírající vojáci Federace. Jejich řady se protrhly. Sevřené oddíly se rozlezly ve snaze zaútočit. Katapulty vymršťovaly své nálože a ze všech stran létaly šípy. Výtah se stále houpal na laně jako malá návnada, jen pár palců nad černou stvůrou, prokousávající se kupředu.
Pak se náhle v koši vztyčil Padishar Creel, krátkou sekerou rozštípl první ze soudků s olejem a vylil jeho obsah po stěně útesu i na Drtiče. Hlavu a horní polovinu těla příšery zalila třpytící se tekutina. Obluda se zastavila. Obsah druhého a třetího sudu následoval ten první. Drtič a stěna útesu se koupali v mastnotě. Šípy lučištníků Federace dopadaly kolem vzpřímeného Padishara. Nakonec klesl, zasažen několika šípy.
„Vytáhněte ho!“ vykřikl Chandos.
Trollové v odpověď zatáhli, zatímco přihlížející psanci zuřivě křičeli a stříleli dolů na řady lučištníků Federace.
Ale pak se Padishar zase postavil. Ze zbývajících dvou soudku vylétly třísky a jejich obsah znovu tekl na stěnu útesu a na Drtiče. Bestie zůstala viset a už se nehýbala. V ostrém dopoledním slunci stékaly po jejím těle i útesu proudy třpytivého oleje.
Náhle katapult přímo zasáhl výtah a roztříštil ho na kusy. Když se jeho koš rozletěl, psanci na srázu vykřikli. Padishar nespadclass="underline" chytil se lana a houpal se na něm, poskytujíc tak skvělý terč pro šípy a kamení. Po rukou a hrudi mu stékala krev. Jak se snažil udržet, svaly na těle se mu napínaly.
Lano s Padisharem začalo rychle stoupat ke kraji srázu, kde ho už chytili jeho lidé, aby ho vytáhli do bezpečí. Na bitvu se na chvilku zapomnělo. Chandos mamě na všechny křičel, ať se vrátí. Psanci ho neposlechli a seběhli se kolem ležícího vůdce. Po chvíli se Padishar znovu postavil na nohy. Z ran mu po těle krev tekla, z pravého ramene a levého boku mu trčely hluboko zabodnuté šípy. Tvář měl bledou a staženou bolestí. Natočil se k šípu ve svém boku, zašklebil se a vytáhl ho ven.
„Běžte zpátky ke stěně!“ zařval. „Hned!“
Psanci se rozprchli. Padishar se protlačil před Chandose, doklopýtal ke srázu a podíval se dolů na Drtiče.
Drtič stále nehybně visel, jakoby byl ke skále přilepený. Lučištníci a katapulty Federace pokračovali v palbě na obranu psanců, ale jejich úsilí polevilo. Čekali, co se stane.
„Spadni, zatraceně!“ vykřikl zuřivě Padishar.
Drtič se pootočil, posunul se trochu doprava a snažil se dostat z třpytivého olejového povlaku. Jak se kroutil a hrbil, aby se udržel, skřípaly mu hlasitě drápy. Olej vykonal svou práci. Stisk stvůry začal povolovat, nejprve pomalu, potom rychleji, jak se jedna jeho končetina za druhou začaly pouštět. Z řad Federace se ozvaly výkřiky zděšení. Psanci se radovali. Drtič klouzal dolů stále rychleji. Neúnavně mrskal válcovitým tělem pokrytým olejem, které za sebou zanechávalo lesklou stopu. Pustil se, a s drcením kovu a kostí se valil dolů. Dopadnutí jeho těla zvedlo obrovský oblak prachu a celý útes se zatřásl.
Drtič ležel nehybně na úpatí útesu a jeho mohutné tělo se chvělo.
„Dokonalé,“ vydechl Padishar Creel, svezl se k zemi a unaveně zavřel oči.
„Vyřídil jsi ho skvěle!“ vykřikl Chandos a dřepl si vedle něj. Zuřivě se smál. Morgan, stojící opodál, zjistil, že se také usmívá.
Ale Padishar prostě zakroutil hlavou. „Tohle není konec. Možná tak pro dnešek. Zítra jistě přivedou dalšího. Vylili jsme všechen olej, co budeme dělat?“ Otevřel své tmavé oči. „Vytáhněte ze mě ten šíp, potřebuji se trochu vyspat.“