Toho dne už Federace nezaútočila. Stáhla armádu na kraj lesa a tam se postarala o mrtvé a raněné. Na místě zůstaly jen katapulty, pravidelně vynášející k obloze svůj náklad, který většinou nedoletěl. Celé ostřelování bylo spíš otravné než účinné.
Bestie bohužel nechcípla. Vypadalo to, že se sebrala a loudavě odplazila do úkrytu v Parmském hvozdu. Nešlo odhadnout, jak vážné bylo její poranění, ale nikdo nepředpokládal, že ho viděli naposledy.
Padisharu Creelovi ošetřili rány a uložili ho do postele. Bolestí a ztrátou krve značně zeslábl, ale o všechnu sílu nepřišel. Když Chandos dohlížel na to, jak je o něj pečováno, vydával Padishar pokyny jak pokračovat v obraně Výběžku. Museli sestrojit zvláštní zbraň. Morgan o ní slyšel mluvit Chandose, shromažďujícího vybranou skupinu mužů. Poslal je do největší z jeskyní, kde ji měli postavit. Práce na ní začala téměř ihned, ale když se Morgan zeptal co připravují, nechtěl o tom Chandos mluvit.
„Až přijde čas, uvidíš, horale,“ odpověděl nevrle. „Nech to tak být.“
Morgan nenaléhal, ani neměl jinou možnost. Bezcílně se vydal na místo, kam Teel odvedla Steffa. Našel přítele zabaleného v dekách a s vysokou horečkou. Když položil ruku na Steffovo čelo, Teel horala podezíravě sledovala, jako hlídací pes, který nikomu nevěří. Morgan jí nemohl z ničeho vinit. Tiše se Steffem chvíli mluvil. Trpaslík téměř nevnímal. Bylo lepší, nechat ho spát. Horal se zvednul, naposledy pohlédl na mlčenlivou Teel a odešel.
Zbytek dne se procházel mezi opevněním a jeskyněmi. Dohlížel na armádu Federace, Padishara i Steffa. Hodiny pomalu plynuly a nic se neměnilo. Morgan zjistil, že uvažuje o tom, jak může někomu prospět, když tráví čas s těmihle psanci, ať jsou to bojovníci odboje nebo ne, je tady chycený v pasti, daleko od Para a Colla a události, které o tomto světě rozhodují. Jak vůbec může své přátele najít? Zcela jistě se nepokusí dostat do Parmského hvozdu. Rozhodně ne, pokud ho obléhá armáda Federace. Damson Rhee není padlá na hlavu.
Nemýlí se? Morganovi najednou připadalo možné, že pokud by znala bezpečný způsob, jak se sem dostat, vyzkoušela by ho. Zamyslel se. Co když vedlo na Výběžek více cest? Určitě tady měla být! Přestože, Výběžek vypadal nedobytně, Padishar Creel nikdy neohrozí své muže. Nedopustil by, aby zůstali v pasti na skále. Nějakou únikovou cestu má připravenou. Nebo cestu dovnitř.
Rozhodl se, že ji najde. Než se k tomu dostal, začínalo se šeřit. Padishar se již probudil a Morgan ho našel jak sedí na kraji postele a studuje s Chandosem několik hrubě načrtnutých kreseb. Někdo jiný by odpočíval a snažil se znovu nabrat sílu; Padishar mohl jít rovnou do boje. Když k nim přicházel, oba muži k němu vzhlédli a Padishar odložil kresby, aby na ně nebylo vidět. Morgan váhal
„Horale,“ pozdravil ho hlasitě. „Pojď se ke mně posadit.“
Překvapený Morgan přistoupil a posadil se na proutěný koš plný kovových součástí. Chandos kývl, beze slova vstal a odešel.
„Jak se má tvůj přítel trpaslík?“ zeptal se Padishar příliš nenápadně. „Už je mu líp?“
Morgan si muže prohlížel. „Ne. Něco je s ním v nepořádku, ale já nevím co.“ Odmlčel se. „Nevěříš nikomu? Dokonce ani mně.“
„Obzvlášť tobě ne.“ Padishar chvilku čekal, nasadil odzbrojující úsměv, který se mrknutím oka ztratil. „Nemohu si dovolit někomu věřit. Stalo se toho příliš, než abych se zabýval takovým přepychem.“ Posunul se a tvář se mu bolestí zkřivila. „Tak povídej. Co tě přivádí? Přišel jsi s něčím, co mi chceš říct?“
Ve skutečnosti, Morgan na úkol zjistit kdo je zradil, který mu Padishar dal, během událostí z dnešního rána zapomněl. Nic na to neřekl; prostě zavrtěl hlavou.
„Mám otázku.“ oznámil. „O Parovi a Collovi Ohmsfordových. Myslíš, že by se Damson Rhee mohla pokusit je sem dostat? Vede na Výběžek ještě jiná cesta, kterou by mohla použít?“
Padishar mu věnoval neproniknutelný, a zároveň významný pohled. Nastalo ticho. Morganovi najednou zatrnulo, když si uvědomil jak asi vypadá, když pokládá takovou otázku.
Zhluboka se nadechl. „Neptám se kde je, jen jestli...“
„Chápu, na co se ptáš a proč.“ řekl vůdce psanců a zarazil jeho protesty. Na drsné tváři se mu kolem očí a úst objevily vrásky. Padishar chvilku mlčel a pozorně si horala prohlížel. „Shodou okolností tu jiná cesta opravdu je,“ řekl nakonec. „Ačkoliv to jsi uhodl sám. Víš o taktice dost na to, abys věděl, že musí být vždycky víc než jedna cesta oběmi směry.“
Morgan mlčky přikývl.
„Jenom musím dodat, horale, že by Damson Rhee neriskovala, vláčet sem ty dva z údolí, když je Výběžek v obležení. Počká s nimi v bezpečí v Tyrsisu nebo jinde, podle toho, jak to bude situace vyžadovat.“
Odmlčel se a upřel na něho pevný pohled plný skrytých myšlenek. Potom pokračovaclass="underline" „Nikdo kromě Damson. Chandose a mě o druhé cestě neví, a Hirehone je mrtvý. Necháme to tak, dokud nezjistíme, kdo nás zradil, souhlasíš? Nerad bych, aby se k nám Federace dostala zadem, zatímco bude držet přední bránu zavřenou.“
Morgan na takovou možnost dosud nepomyslel. Zamrazilo ho z toho. „Je ta tajná cesta bezpečně ukrytá?“ zeptal se váhavě.
Padishar sešpulil rty. „Dokonale. Teď běž na večeři, horale. A pamatuj, že máš mít oči otevřené.“
Vrátil se zpátky ke kresbám. Morgan chvilku váhal a přemýšlel co ještě říct, pak se náhle otočil a odešel.
Denní světlo se ztrácelo ve večerní tmě a začaly se objevovat hvězdy. Morgan seděl na opačné straně srázu, kde se ve skupině osik skrývala malá paseka. Díval se přes údolí Parmského hvozdu na poloviční měsíc, jak se pomalu zvedá z obzoru na tmavou oblohu. Srovnával si v hlavě myšlenky. Až na tlumené zvuky z jeskyní, kde se pracovalo na Padisharově tajné zbrani, tábor utichl. Katapulty a luky utichly. Muži Federace i Hnutí buď spali, nebo se zaobírali vlastními úvahami. Padishar se radil s trolly a Chandosem. Morgana k tomu nepřizval. Steff odpočíval, horečka už mu nestoupala, ale stále byl nemocný a slabý. Nedalo se dělat nic jiného, než spát nebo přemýšlet. Morgan Leah si vybral to druhé.
Uvědomoval si, že není hloupý. Připouštěl, že chytrost zdědil po svých předcích, mužích jako byli Menion a Rome Leah, kdysi skutečných princů a hrdinů. Také dlouho a tvrdě pracoval na lstivosti. Podařilo se mu ji dovést k naprosté dokonalosti. Federace mu k tomu poskytovala pádné důvody. Strávil celé své mládí snahou vyzrát nad představiteli Federace, okupujícími a vládnoucími jeho vlasti, jak je při každé příležitosti dráždit, aby se nikdy nemohli cítit v bezpečí, nechat je zakusit marnost a zklamání, které by je jednoho dne navždy vyhnalo z Leahu. V to uměl chodit dobře; možná nejlépe. Znal všechny triky a většinu z nich sám vymyslel. Když měl příležitost a čas, myslelo mu to lépe než komukoli jinému.
Smutně se usmál. Přinejmenším si to o sobě vždycky myslel. Nyní přišel čas, přesvědčit se, jestli se nemýlil. Musel přijít na to, jak je možné, že Federace tak často věděla, co zamýšlejí, proč psance, bratry z údolí, malou společnost z Posledního přístavu spojovala smůla? A především, kdo za to mohl?
Stále se s tím nedokázal srovnat.
Opřel se o pokroucený, v trávě zarostlý starý kmen, přitáhl si kolena k bradě a uvažoval.
Seznam zrad byl dlouhý. Někdo upozornil Federaci, když je Padishar vzal do Tyrsisu pro Shannarův meč. Někdo zjistil, co se chystali udělat a prozradil to veliteli hlídek Federace, ještě než tam dorazili. Jeden z vašich, řekl velitel Padisharovi. Později někdo udal polohu Výběžku armádě, která ho nyní obléhala, opět někdo, kdo věděl, kde a jak ho najít.