Začala zuřit bitva. I přes vážné zranění byl Drtič stále nebezpečný. Muži padali kolem něho a on je drtil. Když je zasáhnul, odlétali vzduchem pryč. Páral je svými drápy. Všechny pokusy dorazit stvůru končili nezdarem. Nakonec přinesli další šíp z kuše a zarazili mu ho okem až do mozku. Drtič se ještě jednou vzepjal a pak klesl.
Morgan se dění nezúčastnil. Všechno pozoroval z příliš velké dálky. Ještě dlouho poté se třásl. Po celém těle mu stékal pot. Nehnul ani prstem, aby v boji pomohl.
Něco se změnilo, psanci si uvědomili, že Výběžek není nezranitelný. Projevilo se to ihned. Padishar se ponořil do nejčernější ze svých nálad. Zuřivě proklínal Federaci, že Drtiče použila, mrtvou stvůru za škodu, kterou způsobila, hlídku, že nebyla ostražitější a hlavně sebe, že nebyl schopen podobnou věc předvídat. Psanci neochotně odcházeli za svými záležitostmi. Připomínali bezduché stádo jdoucí deštěm a šerem. Něco si zachmuřeně šeptali. Co muže zabránit Federaci poslat dalšího Drtiče? Pokud se objeví, jak se jim ho podaří zastavit? A co budou dělat, když Federace pošle něco daleko horšího?
Při útoku zahynulo osmnáct mužů a dvakrát tolik jich bylo zraněno, někteří z nich zemřou ještě než zapadne slunce. Padishar nechal padlé pohřbít na drahém konci svahu a raněné přenést do největší jeskyně, která se změnila v dočasnou nemocnici. Byly tam léky. Podávalo je několik mužů, kteří si dokázali poradit s ranami z boje. Skutečného ranhojiče psanci neměli. Ranním tichem zazníval nářek raněných a umírajících.
Drtiče dovlekli na kraj srázu a shodili ho dolů. Znamenalo to náročný a vyčerpávající úkol, ale Padishar by přítomnost stvůry na srázu nesnesl ani o chvíli déle, než bylo nutné. Použili lana a kladky, jeden konec připevnili k rozložité mrtvole a druhý sevřelo v nikou několik tuctů mužů, kteří Drtiče táhli palec po palci přes trosky tábora. Psancům to zabralo celé ráno. Morgan pracoval s nimi, s nikým nemluvil, snažil se zůstat nenápadný a stále se zabýval svým selháním.
Nakonec mu to došlo. Stále se snažil pomoci dotáhnout Drtiče na kraj srázu, unavené tělo ho bolelo, když se mu v mysli neočekávaně rozbřesklo. Uvědomil si, že to způsobil Leahův meč — nebo spíše nepřítomnost jeho kouzla, která Morgana ochromovala natolik, že se choval naprosto nerozhodně a zbaběle. Když objevil kouzlo meče, namluvil si, že je nepřemožitelný. Nikdy předtím podobný pocit síly nezažil, a ani se nedomníval, že je něco podobného možné. S takovým kouzlem dokázal všechno. Stále měl v mysli okamžik, kdy se vlastně naprosto sám postavil proti Přízrakům v Jámě. Úžasné. Vzrušující.
Ale také vyčerpávající. S každým použitím kouzla, ztrácel část sebe.
Když se Leahův meč zlomil a ztratil své kouzlo, uvědomil si, kolik z něj ubylo. Změnu na sobě cítil téměř ihned. Padishar byl přesvědčený, že se mýlí. Doporučil mu na tu ztrátu zapomenout. Rána se zahojí a časem bude zase v pořádku. Teď věděl, že se vůdce psanců mýlil. Nikdy se úplně neuzdraví. Jak jednou kouzlo použil, neodvratitelně se změnil. Nedokázal se ho zříci; bez kouzla ho byla jen půlka. Ačkoli jím vládl jen krátce, účinek se v něm zapsal natrvalo. Hladověl po kouzle. Potřeboval ho zpátky. Bez něj byl ztracený; cítil zmatek a strach. Skutečný důvod proč nedokázal během bitvy s Drtičem jednat. Věděl, co a jak má udělat. Měl však svázané ruce i nohy, nemohl přivolat kouzlo, aby mu pomohlo.
Netušil, co pro něho znamená skutečnost, že si dokázal tuhle věc přiznat. Pokračoval v práci jako stroj bez pocitů a z pomyšlení, že ho ztráta kouzla mohla takhle ochromit, ho mrazilo. V prudkém dešti a šeru se ponořil do svých myšlenek a doufal, že nikdo — obzvlášť ne Padishar Creel — jeho selhání nepostřehl a trápil se tím, co udělá, když se mu to stane znovu.
Po chvíli zjistil, že myslí na Para. Nikdy neuvažoval o tom, jaké to pro mladíka z údolí je, neustále zápasit s vlastním kouzlem. Když se musel vyrovnat ze ztrátou kouzla Leahova meče, teprve tehdy Morgan pochopil, jak těžké to musí mít Par. Jak se jeho přítel naučil žít s nejistou silou písně přání? Co asi cítil, když ho zklamala? Na cestě za Allanonem se to stalo mnohokrát. Jak se dokázal se svým selháním vyrovnat? Když mu došlo, že to přítel nějak dokázal, pocítil v žilách novou naději.
Kolem poledního Drtič zmizel a škody, které v táboře napáchal byly většinou odstraněny. Déšť ustal a bouře odtáhla na východ podél okraje Dračích štítů. Mraky se roztrhaly a mezi nimi vysvitlo slunce. Dlouhými paprsky si hrálo v tmavé zeleni rozlehlého Parmského hvozdu. Mlha se rozplynula a zůstalo jen vlhko, pokrývající všechno zářivým, stříbrným kobercem.
Federace velice rychle přitáhla katapulty a obléhací věže a začala s ostřelováním Výběžku. Katapulty vrhaly kameny a věže plné lučištníků neustále střílely šípy na tábor psanců. Nesnažili se zdolat výškový rozdíl; útok se omezoval na palebnou clonu proti srázu a jeho obyvatelům. Útok trval po celé odpoledne až do noci a nepřetržitě je obtěžoval. Psanci nemohli na střelbu nijak odpovědět; útočníci byli příliš daleko a příliš dobře chráněni. Kolem jeskyní nebylo bezpečné se procházet. Ztráta Drtiče Federaci nijak neodradila. Obléhání se protáhne, dokud nebudou obránci dostatečně oslabení, aby mohli být poraženi přímým útokem. Ať to mělo trvat dny, týdny nebo měsíce, výsledek bude stejný. Armáda Federace rozhodně vytrvá.
Obránci uskakovali a probíhali deštěm šípů, křičeli svůj vzdor dolů na útočníky a svou práci odváděli, jak nejlépe dokázali. Ale v soukromí svých úkrytů nespokojeně brnčeli a šeptali o svých pochybnostech. Nezáleželo na tom, v co kdysi věřili. Výběžek neudrží.
Morgan Leah stál tváří v tvář vlastním obavám. Horal se záměrně odloučil v úkrytu osikového hájku na druhé straně srázu, stranou od hlavních obranných pozic tábora, na které se útok Federace nejvíc soustředil. Na chvilku se mu podařilo zapomenout, že se nedokáže smířit se ztrátou Leahova meče, a hned stál před stejně těžkým rozhodnutím, týkajícím se totožnosti zrádce.
Nevěděl, co má dělat. Může se s tím někomu svěřit. Musí to někomu říci! Ale komu?
Padisharu Creelovi? Vůdce psanců by mu mohl a také nemusel věřit, ale každopádně nebylo pravděpodobné, že by tu věc nechal náhodě. Padisharovi by nezáleželo jestli to je Steff anebo Teel; prostě by je vyřídil — oba. Koneckonců neznal způsob jak se přesvědčit, který z nich zradil — nebo jestli to vůbec byli oni. A Padishar zrovna neměl náladu čekat na odpověď.
Morgan zavrtěl hlavou. Padisharovi to říci nemůže.
Steff? Za předpokladu, že se zaprodala Teel. Chtěl tomu věřit, ale co když se mýlí? A docela přesně věděl, jak Steff zareaguje. Jeho přítel Teel miloval. Teel mu zachránila život. Pokud nezíská nějaký důkaz, nepřijme Morganovo obvinění. A Morgan žádný důkaz neměl — přinejmenším nic, co by vzal do ruky a ukázal. Jediné co měl, byly úvahy, ať už rozumné nebo ne.
Vyřadil Steffa. “
Někdo jiný? Dostal se do slepé uličky. Kdyby tu byli, mohl si o tom promluvit s Parem nebo s Collem, nebo s Wren, nebo dokonce s Walkerem Bohem. Ale členy rodiny Ohmsfordů rozfoukal vítr všemi směry a on zůstal sám. Nemůže věřit nikomu.