Vzpomeňte si třeba jen, jak zachraňovali na Jižním pólu Byrda.
Záchranné skupiny se „prodíraly ledy Antarktidy na housenkových traktorech za mrazu až sedmdesát jeden stupeň. To je víc než ve stratosféře. A nic se nestalo. Nezalekli se mrazu — a zachránili život.
Kyslíku je na Marsu málo. Kdo není zvyklý, bude se mu těžko dýchat. Ale profesor Kingbrook neřekl jednu věc, že i ztráty organismu tam budou značně menší. Protože těla tam váží třikrát méně než na Zemi. Mister Pinch tam snadno zvedne jednou rukou svého patrona, váženého mistera Stormera. Budete ve svém těle cítit neobyčejnou lehkost. Při chůzi, při zvedání břemen bude práce svalů třikrát lehčí. A potřeba kyslíku bude tedy také menší. Nepochybuji o tom, že na Marsu existuje rostlinstvo. Mohou tam tedy být i zvířata, i lidé, pravděpodobně asi jiní než pozemšťané.“
„Jací mohou být?“ projevila zájem Amelie.
„Vycházeje z přírodních podmínek planety, mohu se odvážit vylíčit vám hypoteticky Marťana. Protože živé bytosti na Marsu mají»tíži zemskou «třikrát menší, je možné, že jsou i třikrát tak velcí. Z téhož důvodu může být značně menší i jejich svalstvo. Jejich nohy a ruce jsou tenčí. Nedostatek kyslíku musí mít za následek zvětšení objemu hrudního koše. I u nás na Zemi, jak ukázala měření, mají obyvatelé vysokých hor hrudní koš širší než obyvatelé údolí. Mars je starší než Země. Obyvatelé Marsu musí proto mít vyvinutější mozek a tudíž i větší hlavu. Nedostatek světla musí mít za následek zvětšení zrakových orgánů. Vždyť i u nás mají některé ryby žijící v hlubokých vodách, obrovské oči. Ve zředěném vzduchu je zvuk hůře slyšitelný. Tato okolnost podmiňuje vyspělost sluchových orgánů…“
„Vysocí, štíhlí, s hrudí jako sud, s velkou hlavou, obrovskýma očima a ušima… Fuj!“ zvolala Amelie.
„Všechno na světě je podmínečné,“ odpověděl Gilbert. „Věřte mi, že ani vámi, dokonce ani vámi!“ dodal galantně, „nebude marťanský Apollo pravděpodobně nadšen. Ano! Je ještě další přednost života na Marsu, kterou ocení hlavně ženy. Rok je tam téměř dvakrát delší než na Zemi. A tak když prožijete čtyřicet pozemských let, můžete s čistým svědomím říct, že je vám všeho všudy dvacet.“
„A vypadat budu na dvacet nebo na čtyřicet?“
„To už vám mohu těžko říci. Bojím se vás zarmoutit, ale myslím, že na čtyřicet. Ačkoliv, možná, že se tam zpomalí i životní procesy.“
„Myslím, že to na Marsu není tak špatné. Trochu větší zima…“
„Ale žít se tam dá.“
„Ellen! Zabalila sis kožich?“ přerušila je lady Hintonová.
„A nezabijí nás Marťané?“ zeptala se znovu Amelie. Lady Hintonová už na ni pohlížela s nelibostí.
„Nezabijí. Při nejhorším vás dají do muzea jako vzácné exempláře,“ odpověděl s úsměvem Gilbert.
„Pokud jde o Venuši,“ pokračoval, „tak už jsem řekl, že tam jsou jiné podmínky než na Zemi. Ale klima tam možná moc příjemné není. Nevím, jestli se marťanský Adam dopustil dědičného hříchu, ale na Venuši lidé asi boha značně popudili.“
„Proč myslíte?“ projevil zájem biskup.
„John Milton ujišťuje ve své básni Ztracený ráj ústy anděla, že osa naší Země stála do Adamova dědičného hříchu kolmo k rovině zemské sluneční dráhy a na Zemi bylo po celý rok stejné jarní počasí.
Osa země byla nakloněna za trest za dědičný hřích prvního Adama.
A počasí na Zemi se zhoršilo. A protože je osa Venuše ještě více nakloněna než osa Země, musíme dojít k závěru, že obyvatelé Venuše popudili boha ještě více než naši prarodiče.“
„Ctihodný profesor Kingbrook tvrdí, že na Venuši není vůbec žádný kyslík, a tvrdí to na základě toho, že spektrální analýza stopy kyslíku neobjevila. To není pravda. Fyzik michiganské university Arthur Adel zjistil, že koncentrace kysličníku uhličitého je už jenom v horní vrstvě atmosféry Venuše oproti zemi obrovská. Je-li tam kyselina uhličitá, musí tam být i kyslík. Venuše musí být jako obrovský skleník a život na Venuši má možná zvlášť nezkrotné a intenzívní formy, které předčí to, co máme na Zemi.“
„A jsou na Venuši zvířata?“ zeptal se Pinch.
„Je-li tam kyslík, vlhko, teplo, tak pročpak by tam nebyla zvířata?“
„Jaká je na Venuši voda?“ zeptal se biskup.
Gilbert se šibalsky usmáclass="underline" „To záleží na tom, k jakým účelům.
Za starých časů se otec Kircher zajímal o to, jestli se vody na Venuši dá nebo nedá použít při křtu. Na tuto otázku vám bohužel nemohu odpovědět kladně. Ale jinak se ta voda myslím nijak neliší od naší.“
„Nesouhlasím s mým váženým kolegou,“ spustil Kingbrook, aniž požádal předsedu o svolení. Stormer se ho snažil přerušit, ale učenec se nedal. Naštěstí zapomněl Kingbrook v zápalu sporu na posluchačstvo a začal chrlit termíny, jimž kromě zasvěcených nikdo nerozuměl.
Mezi učenci vypukl spor. Zander, který poslouchal už s netrpělivostí, se vmísiclass="underline" „Prosil bych, abyste nám co nejrychleji sdělili konečné údaje.
Venuše, Mars nebo ani jedna, ani druhá planeta?“
„Cožpak vám to není jedno?“ zeptal se Stormer, který nebyl zvyklý, aby se mu někdo pletl do vedení schůze.
„Není mi to jedno,“ odpověděl Zander. „Jestliže poletíme na Venuši, musí být nejmenší počáteční rychlost letu rakety 11,4 kilometrů za vteřinu; jestli na Mars — 11,6. Let na Mars trvá nejméně 192 dní, na Venuši 97. Závisí na tom všechny výpočty.“
„Neřekl jsem vám ale o třetí možnosti,“ řekl Gilbert, „o možnosti… nevystupovat nikde. Kdyby se vám opravdu podařilo určit ten koloběh látek, o němž mi vyprávěl vážený Leo Zander, a tím byste si zajistili stravu na neurčitou dobu, bylo by to nejlepší východisko. V raketě byste mohli mít í klíma Riviéry i světlo podle přání, dokonce v každé kajutě jiné, podle přání obyvatel. Mohli byste se pokusit přistát na planetě a zase odletět, kdyby se na ní nedalo žít.
Byli byste jedním slovem pány situace a nebyli byste závislí ani na Zemi ani na nebi.“
Tento návrh se zřejmě všem zalíbil.
Zander se usmál a požádal o slovo. Stormer se na něho přísně podíval a slavnostně oznámiclass="underline" „Předávám slovo inženýru Zanderovi.“
„Celá tahle diskuse,“ začal inženýr, „je podle mého názoru opožděná. Chcete letět co nejdříve. Pospícháte na mě s odletem.
Pospícháte na mě, abych dokončil raketu. Co by se stalo, kdybych zkonstruoval raketu, způsobilou pro let na Venuši a dostal bych za úkol letět na Mars nebo se vznášet v prostoru bez přistání? Raketa se předělat nedá! Bylo by třeba stavět jinou.“
„Ale vy jste začal stavět přece několik typů rakety?“
„Od započetí konstrukce do dokončení uběhne několik měsíců.
Hotová nebo téměř hotová je pouze jedna. A chcete-li letět, budete muset cestovat právě na ní.“ Stormer zrudl.
„To znamená,“ řekl, „že jste otázku směru cesty rozhodl sám, bez nás a podle toho jste zkonstruoval raketu?“