„Povídám, není to pravda?“
„Ano,“ přikývla nakonec Bábi. „Je to pravda…“
„Tak.“
„…ale je tady někdo, kdo by tě dokázal porazit,“ připomněla mu Bábi pomalu.
„To dítě? Jen ať přijde, až vyroste. Mladý muž s mečem, který hledá naplnění svého osudu.“ Vévoda se pohrdavě ušklíbl. „Opravdu, jak romantické! Jenže já budu mít mnoho let na přípravu. Jen ať to zkusí!“
Za ním se vzduchem mihla pěst krále Verence, ale proletěla vévodovou hlavou, aniž si toho všiml. Vévoda se naklonil, až byl jeho nos sotva pár centimetrů od Bábiny tváře.
„Vraťte se ke svému kotli, babizny sudičky,“ řekl tiše.
Bábi Zlopočasná tiše procházela chodbami hradu Lancre. Vypadala jako velký rozzlobený netopýr, protože jí v hlavě stále ještě zněla ozvěna vévodova smíchu.
„Mohlas mu alespoň přičarovat vředy,“ prohlásila po chvíli Stařenka Oggová. „Nebo hemeroidy, ty jsou ještě lepší. A to je dovoleno. Ne že by mu to zabránilo v kralování, ale musel by kralovat vestoje. Při tom se lidi kolem aspoň zasmějou.“
Bábi Zlopočasná mlčela. Kdyby vztek podpaloval, tak už by měla dávno klobouk v jednom plameni.
„Ale zase když tak o tom přemýšlím, byl by potom ještě horší,“ zamyslela se Stařenka a natahovala nohy, aby udržela s Bábi krok. „A stejné by to bylo, i kdybys mu přičarovala bolení zubů.“ Vrhla koutkem oka pohled na Bábinu rozzlobenou tvář.
„Nemusíš se hned kvůli všemu tak žrát,“ dodávala. „Oni mi toho zas tak moc neudělali. Ale stejně, díky!“
„Já si o tebe nedělala vůbec žádné starosti, Gyto Oggová,“ odsekla jí Bábi. „Přišla jsem jen proto, že kolem toho začala dělat zmatek Magráta. Já říkám, že když se nějaká čarodějka nedokáže postarat sama o sebe, tak nemá právo říkat o sobě, že je čarodějka.“
„Měla jsem dojem, že Magráta si vedla s tím dřevem moc dobře, co?“
Přestože s Bábi lomcovala zuřivost, udělala si krátkou chvilku na to, aby spokojeně přikývla.
„Začíná se nám vylupovat,“ řekla. Pak se rozhlédla chodbou na obě strany a naklonila se ke Stařenčině uchu.
„Jemu bych tu radost nikdy nedopřála,“ řekla polohlasem, „ale nandal nám to.“
„No, nevím,“ zavrtěla hlavou Stařenka. „Náš Jason a pár ostrých mládenců by asi —“
„Ne. Vidělas některé z těch jeho strážných. To už nejsou ti co kdysi. Tihle jsou opravdu schopní všeho.“
„Kdybychom mládencům jen tak trošičku pomohly…“
„To by asi nezabralo. Věci takového druhu si musí lidé vážně vyřešit sami mezi sebou.“
„Když to říkáš, Esme,“ souhlasila pokorně Stařenka.
„To víš, že jo. Magie je tady proto, abychom ji ovládaly, ne aby vládla.“
Stařenka přikývla, pak si připomněla svůj slib a zvedla kus kamene z hromady nasypané v koutě chodby.
„Já si myslel, že jsi už zapomněla,“ ozval sejí těsně vedle ucha hlas mrtvého krále.
O kus dál v chodbě se motal šašek kolem Magráty.
„Mohl bych vás někdy vidět?“ zeptal se.
„No, víte… já nevím,“ upejpala se Magráta a její srdce zpívalo Ódu na radost.
„Co dneska večer?“ kul šašek železo.
„Ó, to ne,“ vrtěla Magráta hlavou, „Dnes v noci mám hrozně moc práce.“ Byla pevně rozhodnuta stulit se s hrnkem teplého mléka a s knihou Dobračky Sejkonopné o experimentální astrologii pod peřinu. Navíc jí instinkt říkal, že nápadník mnohem lépe ocení to, co získá s překážkami, a bude mu to vzácnější.
„Tak co zítra večer?“ naléhal šašek.
„Myslím, že to si budu muset umýt vlasy.“
„Potom bych si mohl udělat volno v pátek večer.“
„No, víte, my právě večer míváme nejvíc práce…“
„Tak odpoledne.“
Magráta zaváhala. Možná že by ty překážky nemusely být zas tak těžké a početné. „No, to by možná —“
„Ve dvě. Tam na loučce u jezírka, platí?“
„No totiž —“
„Takže tam se sejdeme. To je skvělé! Díky!“ prohlásil šašek zoufale.
„Šašku!“ Hlas vévodkyně proletěl chodbou a šaškovi se po tváři mihl strach.
„Musím jít,“ řekl spěšně. „Tak na loučce, ano? Vezmu si na sebe něco, abyste mě poznala. Dohodnuto?“
„Dohodnuto,“ odpověděla mu Magráta jako ozvěnou, zhypnotizována pouhou silou jeho naléhavosti. Otočila se a rozběhla se za oběma staršími čarodějkami.
Před hradem se rozpoutalo pravé pandemonium. Dav, který tam byl už za Bábina příchodu, mezitím podstatně vzrostl, prošel momentálně nestřeženou branou a shromáždil se na nádvoří kolem pevnosti. Civilní nekázeň nebo dokonce vzpoura byly v Lancre neznámou věcí, ale lidé si velmi rychle osvojili některé zásadní prvky a projevy, jako to, že si většina z nich s sebou vzala kosy, srpy a hrábě a teď s nimi rytmicky pohybovala nahoru a dolů za výkřiků typu „fuj,“ „ven“, „vrazi“ nebo „chléb a hry!“. Faktem je, že se v davu objevili i obyvatelé, kteří tak docela nepochopili, o co jde, a ti mávali prapory a křičeli „sláva“. Pokročilejší studenti toho davového umění už začali obcházet hrad a zjišťovali, které budovy uvnitř hradeb by v případě potřeby nejlépe hořely. Odnikud[15] se objevili prodavači pirohů a párků v rohlíku a dělali poměrně slušné obchody. Už nebyla daleko chvíle, kdy někdo něčím po někom hodí.
Tři čarodějky stály na vrcholu schodů, které vedly k hlavní hradní bráně, a zkoumaly to moře tváří.
„Támhle je náš Jason,“ usmála se Stařenka spokojeně. „A Wane a Darron a Kev a Trev a Nev —“
„Budu si jejich tváře pamatovat,“ řekl lord Felmet, který se mezitím zjevil jako duch z temné chodby za nimi a teď je objal kolem ramen. „A všimly jste si mých lučištníků rozestavených na hradbách?“
„Vidím je,“ odpověděla zachmuřeně Bábi.
„Tak se začněte usmívat a mávejte,“ řekl tiše vévoda. „To aby lidé věděli, že je všechno v pořádku. Koneckonců, cožpak jste mě dnes nebyly navštívit ve státních záležitostech?“
K Bábi se pak naklonil ještě blíž.
„Ano, jsou stovky věcí, které bys mohla udělat,“ zasyčel, „ale výsledek by byl pokaždé tentýž.“ Pak se narovnal. „Ale se mnou se dá mluvit, alespoň doufám,“ dodal pak vesele. „Možná že kdybys ty lidi uklidnila, mohl bych alespoň trochu upravit svou vládu. Ale samozřejmě nic neslibuju.“
Bábi mlčela.
„Smějte se a mávejte!“ přikazoval vévoda.
Bábi zvedla jednu ruku v náznaku pohybu a nasadila grimasu, která neměla absolutně nic společného s veselím. Pak se zachmuřila ještě víc a strčila loktem do Stařenky Oggové, která se smála a mávala jako šílená.
„Nemusíš se tím zase nechat tak unášet,“ zasykla.
„Ale támhle je náš Rit a Karlička a jejich děti,“ odpověděla Stařenka. „Jupííí!“
„Tak budeš už mlčet, ty hloupá stará rachejtle?“ vyštěkla Bábi. „Seber se trochu!“
„Skvělé, to jste provedly dokonale,“ pochvaloval si vévoda. Zvedl ruce, nebo přesněji jednu. Ta druhá ho stále ještě bolela. Včera večer znovu zkusil struhadlo, ale nepomohlo to.
„Lidé z Lancre!“ vykřikl. „Buďte bez obav! Jsem váš přítel. Ochráním vás před čarodějkami! Souhlasily s tím, že vás už ponechají žít v klidu!“
Bábi na něj upřela oči. Musí to být jeden z těch, jak se tomu to… depresivních maniaků, pomyslela si. V jedné chvilce tě zabije a vzápětí se tě klidně zeptá, jak se cítíš.
15
Pozn. autora: Ti se objeví vždy a všude. Přitom je nikdy nikdo nevidí přijíždět. Z toho vyplývá, ze jejich licence k provozování živnosti musí zahrnovat stánek, papírový klobouk a malý stroj času, který je pravděpodobně na propan-butan.