Křesťanství přiznává jako fakt vyvolenost izraelitů-židů v minulosti, ale odmítá jejich vyvolenost v epoše po prvním příchodu Krista na tom základě, že židé se zřekli Krista a jeho učení. Přitom historicky zformované křesťanství v sobě neobsahuje jakoukoliv k judaismu alternativní doktrínu organizace života společnosti a její ekonomiky, což otevírá cestu k tomu, aby i v novozákonních dobách působily starozákonní principy vlády kdysi bohem vyvolených nad světem.
Hierarchie všech historicky reálných takzvaných «křesťanských církví», včetně hierarchie Pravoslaví v Rusku, trvají na božím vnuknutí této koncepce a kánon Nového zákona ji hlásá jménem Krista, bez jakéhokoliv opodstatnění k tomu, na věky věků jako blahý Boží Zámysclass="underline"
«Nemyslete, že jsem přišel rušit zákon nebo proroky. Nepřišel jsem zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, dokud se vše nestane, nepomine jediné písmeno či jediná čárka ze zákona,», – Nový Zákon, Evangelium Sv.Matouše, kap.5, čl.17, 18.
Převážná většina duchovenstva ustupuje od diskuze o posuzování problematiky působení Bible na historii v minulosti a na politiku v současnosti. Nicméně jedinci mezi církevními autoritami docházejí k pochopení podstaty projektu. P.A.Florenský končí svůj dopis V.V.Rozanovi z 26. října 1913 těmito slovy:
«Takže otázka naší smrti je otázka dávno už zvážená osudem.
Ani slovanské proudy se «nesloučí v ruském moři», ani «nevyschnou»“, ale vše bude zaplaveno šedou záplavou advokatury, která mimochodem zalije i Talmud, i rituální vraždy.
Nu a konec konců, otázka je v jednom, věříme-li Bibli či nikoliv. (zvýrazněno námi při citaci)
Věříme-li apoštolu Pavlu či nikoliv.( zvýrazněno námi při citaci). Izraeli je dané zaslíbení – to je fakt». A apoštol Pavel potvrzuje:
«Celý Izrael bude spasen».
Ne «duchovní» Izrael, jak se utěšují duchovní seminaristé, běda – ne duchovní. Apoštol Pavel jasně mluví o «pokrevních příbuzných» a potvrzuje neměnnost všech předchozích slibů o vyvolenosti.
My – jen «tak», mimochodem. Izrael ale – stěžeň světové historie.
Taková je Vyšší Vůle. Smíříme-li se – v duši radost poslední pokory. Budeme-li urputní, odmítneme právě to křesťanství, kvůli kterému jsme se neshodli s Izraelem, t.j. opět se dostaneme pod patu Izraele. Boží zaslíbení jsou nezvratná. To my jsme «v hranicích osídlení» Božích předurčení, - my, a ne oni. To jsme my – Egypťané, okrádáni, zbiti a mučeni, to jsme my, ti, u nichž jsou «hlavy chlapců rozbíjeny o kámen» - a o tomtéž proti sobě zpíváme v chrámech andělskými hlasy: «Na březích řek Babylónských sedíme a pláčeme». Pro nás jen jedna útěcha:
Sami musíme dovršit začarovaný kruh svého podřízení Izraeli! Možná jste vy – poslední Egypťan a já – poslední Řek. A jako uštvaná zvířata se díváme na «triumf vítězů». O minutu později, o minutu dříve nás, zvířata, vezmou, možná – poslední zvířata a budou vypouštět krev pro košer maso. Ale musíme být pokorní.
Nu a opravdu, ať to vezmeš jak chceš, vychází to na stejno. Starý zákon stanoví a neustále potvrzuje sliby o vládnutí nad světem. Komu? – židům. A Nový? – Vůbec nám neříká, že vláda přechází nyní k nám, křesťanům, ale jen vyzývá trpělivě nést svůj kříž a slibuje za to spasení. Jeden Zákon protiřečí druhému. Ale ne proto, že oba říkají jedno, ale právě proto, že oba mluví jinak a to jiné je určeno různým osobám. Nu a tento hluboký a zásadní rozdíl mezi oběma Zákony, přijímaný takovou velkou osobností duchovního rozjímání, jako byl apoštol Pavel, nesnesitelně řeže a pálí naše bezkřídlé a starobylé poznání» (Komentáře V.V.Rozanova a odpovědi na ně od P.A.Florenského byly při citaci vypuštěny. Zveřejněno v publikaci na http://www.rusimperia.com/6_2004/vera1.html).
V tomto případě je nezbytné poukázat na tu skutečnost, že P.A.Florenskij se zabývá otázkami «věříme Bibli nebo ne?», «věříme apoštolu Pavlovi nebo ne?». Nezabývá se ale otázkou: Věříme Bohu? Pro něj je věřit Bibli a věřit Bohu totéž, i když to jsou dvě různé víry, vytvářející dvě různé religiozity (osobní a společenskou) a v návaznosti na to – dva různé způsoby života společnosti. Proto ve svých rozjímáních bezalternativně vychází pouze z kladné odpovědi na tyto otázky: věří Bibli a apoštolu Pavlovi. Touto vírou zaměňuje víru Bohu, oddělujíc se od Něj Biblí, a proto ani nezvažuje možnost podvodu či překroucení v historicky sestavené Bibli učení Jediného Zákona, daného ve své době Mojžíšem, Kristem a Mohamedem; z téže příčiny před ním nevyvstává ani otázka, zda má číst Korán a přemýšlet o smyslu těch textových rozdílů, ve kterých Korán odporuje jak textům Bible, tak i tradici výkladu života na jejím základě, vytvořené v judaismu i ve všech větvích křesťanství v jejich historicky reálné podobě.
Islám uznává fakt bohovyvoleného národa izraelitů-židů v minulosti, vysvětlujíc toto vyvolení posláním vzdělávání všech ostatních národů (nositelé Tóry), od kterého se historicky reálný judaismus odklonil. Přitom Korán uznává víru i židů, i křesťanů, žijí-li v souladu s nezkreslenými prvotními Zjeveními, která položila základy každé z těchto dvou abrahamských religií. Korán opakovaně zavrhuje lichvu, kterou charakterizuje jako jednu z podob satanismu.
11
V Koránu je k této otázce vyjádřen jiný názor.
«A hle, Pán zkoušel Ibrahima (Abrahama - naše vysvětlivka při citaci) slovy, a když je on splnil, řekl Pán: „Věru tě učiním vůdcem pro lidi.“ I zeptal se: „A co potomstvo mé?“ Praviclass="underline" „Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná.“ » (súra 2:118).
12
«Hranice osídlení» - název administrativní hranice, za kterou bylo židům v ruském impériu zakázáno se trvale usídlovat. Existovala od r. 1791 do r. 1917. Výjimky byly dělány v různých dobách pro kupce první gildy, osoby s vyšším vzděláním, registrované prostitutky, vysloužilé rekruty, Karaimy ( etnografická skupina židů, žijící na Krymu a v Litvě jako odnož judaismu odmítajících Talmud). Hranice osídlení obsahovala část území současného Polska, Litvy, Běloruska, Besarábie, Ukrajiny a Krymu.
Na Krymu se výjimkou stal Sevastopoclass="underline" v roce 1830 poté, co se v dluhovém otroctví židů-lichvářů ocitla velká část důstojnického sboru Černomořské flotily, bavícího se na břehu na dluh (to je příklad nehorázné nezodpovědnosti a tento fakt nedělá čest šlechtě Ruského impéria) a následkem toho flotila prakticky ztratila bojeschopnost, Nikolaj I. anuloval všechny dluhy (dlužní úpisy byly zabaveny a zničeny), poručil v termínu do 24 hodin očistit město od židů a zakázal židům objevit se v Sevastopolu pod hrozbou jejich předání katovi.
14
Korán, súra 2: 62. Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci , ti, kdož uvěřili v Alláha a v den soudný a konali zbožné skutky - ti naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
15
Korán, súra 2:
275. Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. A to - proto, že říkali: „Vždyť prodávání - je totéž, co lichva.“ Alláh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě, ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní!
276. Alláh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. Skutečně, Alláh nemiluje žádného nevěřícího hříšného.
277. Ti, kdož uvěřili, zbožné skutky konali, modlitbu dodržovali a almužnu dávali, dostanou odměnu od Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni!