Nikdo z přítomných ho neznal. Siru Charlesi Bowensovi, profesoru university z Cambridge, připadal krajně neomalený a zareagoval sarkastickým tónem.
„Kdo je autorem oné teorie, smím-li se ptát?“
„Sir Oliver Heavyside.“ zazněla odpověď. „Všechny závěry vztahující se k problému vytvoření jednotné teorie pole jsou obsaženy v Heavysideově čtvrtém díle Teorie elektromagnetismu.“
Sál ztichl, slova neznámého muže zněla až příliš kategoricky. Všichni čekali, jak se k tomu vyjádří předsedající, ale profesor Šikezu Fučija mlčel. V té chvíli si vzal slovo Dmytryj Mykolajevyč.
„Poněkud neformální… sdělení našeho kolegy nás všechny, přiznejme si, důkladně překvapilo. Přes výhrady, které mám vůči zavádění senzačností do vědy, musím přiznat, že jeho prohlášení může vyplývat z reálných podkladů. Nakolik ovšem převede obsah svých slov ze světa fantazie do reality, záleží na tom, uvede-li konkrétní důkazy o objevu sira Heavysidea. Všichni jak tu jsme si jistě přejeme, aby byly zveřejněny. Bohužel… jak jsem informován, dosud nikdo nezná osud jeho rukopisu, mám na mysli čtvrtý díl Teorie elektromagnetismu. Je známo, že sir Heavyside na něm pracoval posledních dvacet let svého života a už v roce 1886, tedy deset let před Einsteinem, určil základní závislost mezi hmotností a celkovou energií tělesa. E = mc2. Víme, že to byl on, kdo zavedl dnes už běžné pojmy, jako je indukce a impedance, a není vyloučeno, že objevil základní teorii existence hmoty a dosáhl tak cíle snažení řady vědců, kteří o to usilují už staletí. Je rovněž známo, že ztracený rukopis představuje výsledek dlouholeté práce na problému vytvoření jednotné teorie pole a obsahuje vypracovaný jednotný systém spojení elektromagnetické a gravitační zákonitosti. Jakou cenu by to mělo pro lidstvo, víme všichni. A také jsme jistě všichni informováni z tisku o nešťastné události, která zmařila vědeckým pracovníkům jít po stopách jeho objevu a dokončit vynikající práci. Den po jeho smrti se do Heavysideovy vily vloupal neznámý pachatel a odcizil rukopis, jistě zcela bezvýznamný pro zloděje. Navíc se u jednoho amerického nakladatele ztratila i kopie.“
„Mýlíte se,“ ozval se znovu důrazně neznámý muž.
„Máte snad pro své tvrzení důkazy?“
„Ano, mám.“
Poté mladý muž rychle vstal a beze slova vysvětlení zamířil k východu.
Čas děje: tentýž den odpoledne. Slunečno.
Místo děje: hotel Hilton, dvacáté poschodí, pokoj č. 486.
Sotva Dmytryj Mychajlovyč přestoupil práh svého dočasného domova, zazvonil telefon.
„Pane,“ uslyšel trochu huhňavý hlas vrátného, „máte tu balíček.“
„Balíček pro mě?“ podivil se Kravčenko, „od koho?“
„Nějaký Douglas Brighton… chtěl s vámi mluvit, ale…“
Když Dmytryj Mychajlovyč rozvazoval balíček, našel v něm zažloutlé, částečně ohořelé listy papíru. Že by?… To je neuvěřitelné. Titulní strana nese pečlivý nadpis Teorie elektromagnetismu, část čtvrtá. Pod tím rozmazaný podpis Olivera Heavysidea. Originál! Podvrh to nebyl. Kravčenko znal velmi dobře významného vědce, nejednou měl příležitost seznámit se s jeho pracemi na zahraničních kongresech. Podpis byl pravý. Z jakého důvodu asi dárce odevzdal tak cenný materiál právě jemu?
Horečně listoval stářím zažloutlými stránkami a doufal, že objeví něco, co by vysvětlovalo nepochopitelné jednání neznámého. Rukopis byl neúplný, končil stranou 247. Hned nato navazoval dopis adresovaný profesoru Dmytryji Kravčenkovi.
Vážený pane, má zpověď Vás překvapí jistě neméně než sám rukopis. Dříve než se seznámíte s jeho obsahem, prosím Vás o jedno. Zapomeňte na zásady, které nám vštěpovala akademická věda, a to, že některé jevy v našem reálném světě, které neumíme vysvětlit, prostě neexistují, jsou klamem našich smyslů. Mé jméno je Brighton a jsem oním účastníkem sympozia, který svou poznámkou o objevu existence jednotné teorie pole vzrušil auditorium. Povoláním jsem teoretický fyzik. Už během studentských let jsem si počínal úspěšně a všeobecně se věřilo v mou slibnou vědeckou budoucnost. Záhy se však ukázalo, že talent sám nestačí, že je potřeba víc než pouhá morální podpora. Začal jsem svou vědeckou dráhu jako redaktor konzultant jednoho newyorského nakladatelství specializovaného na vědeckou literaturu. Moji ročníkoví kolegové mi dokonce záviděli, neboť většina z nich marně klepala na dveře různých vědeckých pracovišť. Koncem srpna 1924 jsme dostali k zlektorování rukopis Olivera Heavysidea, čtvrtý díl teorie elektromagnetismu. Tehdy jsem byl poměrně málo pracovně zaneprázdněn, a tak jsem objemný rukopis objevil u sebe na stole. Redigovat téměř nebylo třeba. Autorský styl k mému překvapení byl bez chybičky, a proto jsem se s nesmírným potěšením ponořil do studia jeho koncepce problematiky času a prostoru. Anglickému fyzikovi se podařilo zformulovat rovnici, která současně řešila problém vytvoření jednotné teorie pole. Na světě tedy byla základní rovnice existence hmoty. Za četnými matematickými vzorci a symboly stála hluboká myšlenka, vyplývající z tvůrčí fantazie, a výslednicí všeho mohlo být úplné zvládnutí podstaty výstavby světa. Jeho dílo bylo odrazovým můstkem, z něhož lidstvo mohlo dosáhnout až k tajemství vzniku života.
Zprvu jsem si myslel, že se mýlím ve svých, poněkud kvapně provedených závěrech. Později důkladná zkouška potvrdila, že čas je symetrický v časoprostorové kontinuitě. To ovšem znamená, že tok času lze zvrátit do minulosti. Cožpak Heavyside nepochopil závěry, které se nabízely v teorii, již sám vytvořil? Po úvaze jsem dospěl k názoru, že dějiny vědy znají mnoho příkladů, kdy zdánlivě neschůdné problémy se v konečné fázi vyjevily jako prosté. Pak jsem pochopil, že Heavyside úmyslně nedovedl své myšlenky do konce. Pravděpodobně předvídal možné následky, které by mohly v současném světě vzniknout při zveřejnění základní teorie existence hmoty.
Částečné řešení, které jsem objevil, potvrzovalo, že podíl bytí na minulosti, přítomnosti a budoucnosti je třeba hledat v lidském myšlení, a ne v okolním světě. Čas fyzikální není totožný s časem biologickým, který se vztahuje k živé hmotě. Fixovat běh času jedním směrem je dán hmotě o vysoké organizovanosti. Na minulost si vzpomínáme, budoucnost plánujeme, ale existujeme nyní. Všeobecná současnost není, pojem přítomnosti je fikcí. Tyto závěry uděláte sám, až se pozorně seznámíte s rukopisem. Ale teď se opět vracím k době, kdy jsem pracoval v nakladatelství. Šéf mi už potřetí připomněl, že nemám odkládat práci na rukopisu, protože text prý vyžaduje důkladné zredigování. Dohodli jsme se, že práci dokončím do konce roku. Dne 30. prosince jsem vzal rukopis, naposledy přestoupil práh nakladatelství a opustil New York. Neměl jsem v úmyslu přivlastnit si práci anglického fyzika. Redakci jsem opustil proto, že jsem se chtěl osobně setkat s Oliverem Heavysidem a podělit se s ním o své závěry.
Začátkem roku 1925 jsem přijel do Londýna a třetího února jsem se rozjel do městečka Tharkey v hrabství Devonshire, kde vědec žil. Cestou mě zastihla nečekaná událost. Sir Oliver Heavyside mezitím zemřel. O jeho smrti jsem se dozvěděl z novin. Přesto jsem se vypravil do jeho domova, cítil jsem prostě nutnost to udělat. Kopii rukopisu jsem měl u sebe, originál musel být bezesporu v jeho domě. Večer se mi podařilo vniknout do opuštěné vily a rukopis odnést. Asi se podivíte, proč jsem se tak choval. Na svou omluvu mohu jen říci, že jsem podvědomě cítil, že Heavysideův rukopis je mocnou zbraní, která se nesmí dostat do nepovolaných rukou. Dozvuky první světové války, jíž padly za oběť milióny životů, ještě neutichly, a já chápal, že nepromyšlené uplatnění geniální profesorovy teorie může mít osudné následky.